Tak napodruhé jsem histologii přeci jen zdolala, ale pár nervů mě to stálo. XD
První pokus jsem dělala 21.6. a učila se na něj asi devět dnů oproti doporučovaným třem týdnům. Sice od rána do večera, ale když se nijak zvlášť přes rok histolu neučíte, tak z toho máte akorát jeden velký guláš.
Zkouška z histoly má dvě části.
V první si taháte 3 otázky ze tří bloků. První z obecné histologie, což je cytologie a obecná stavba tkání, druhou z mikroskopické histologie, což je podrobná stavba jednotlivých orgánů, a jako poslední otázku z embryologie.
Když se všemi otázkami jakž takž zdárně prokoušete a zkoušející vás v průběhu nevyhodí, tak se přesunete k mikroskopu a asistent vás zkouší z libovolných tří preparátů. Většinou se tedy říká, že když už se dostanete k mikroskopování, tak máte víceméně vyhráno, ale úplně se na to spolehnout nedá.
Napoprvé jsem si vytáhla desmogenní osifikaci, kožní žlázy a mléčnou žlázu a jako poslední otázku mimoděložní těhotenství a anomálie placenty.
Vzhledem k tomu, že jsem o desmogenní osifikaci věděla asi tak dvě věty, tak jsem tušila, že jsem v loji. Ale trochu jsem doufala, že to třeba nějak okecám...
Neokecala.
Chtějí slyšet jen fakta a omáčku přeskakují, takže sbohem a šáteček a těšíme se na vás za 14 dnů.
7.7. jsem tedy do ústavu naklusala znova. Bohužel jsem neměla pocit, že bych to uměla nějak výrazně lépe, protože čím víc jsem se to učila, tím víc jsem si byla vědoma, kolik toho neumím a v čem všem si jistá moc nejsem.
V duchu jsem se modlila, abych dostala našeho vyučujícího, který je nejen příjemný a nedělal by ze mě ještě většího vola, než už jsem, ale hlavně nad svoji skupinou drží ochrannou ruku, takže pokud bych nebyla úplně dutá, snažil by se mi to dát.
Pochopitelně jsem ho nevyfasovala.
Na řadu jsem se dostala až za 3 hodiny a mohla jsem si vytáhnout otázky.
Jako první jsem si vylosovala barveni preparátů. Málem jsem sebou švihla.
Byla to totiž jedna z pěti otázek, kterou jsem v obecné jen tak zběžně projela a moje znalosti byly optimisticky řečeno povrchní. Mimochodem, z 52 otázek. T_T
Z mikroskopické jsem si vytáhla srdce a převodní systém. Já srdce ráda nemám, vlastně ho spíš nesnáším. Takže už se mi chtělo fakt smát.
Z embryologie jsem měla vývoj vejcovodu, dělohy a vaginy, což bylo celkem fajn. Pokud bych se k tomu ale vůbec dostala.
Takže hodinu a půl jsem seděla na potítku, poslouchala kluka, co byl zrovna zkoušený a upřímně mu otázky záviděla.
Snažila jsem se být optimistka. Kluk párkrát dost zaváhal a v některých věcech měl hokej, ale vypadalo to, že mu to dá.
Pak přišla na řadu jedna holka. A to se mé naděje začaly rozplývat jako pára nad hrncem, protože dívčina spustila a jela. Trošku jsme se bála, že se zapomněla vůbec nadechnout.
Ještě k tomu měla úplně luxusní otázky, takže jsem nebyla daleko od toho, abych mlátila hlavou o zeď za mnou.
Když jsem se dostala na řadu, můj plánovaný sebevědomý výraz mi moc dlouho nevydržel a když jsem si sedala před zkoušející, měla jsem přinejlepším výraz odsouzence na smrt.
Tak dlouhou hodinu a půl jsem snad nikdy nezažila. V tom barvení se pitvala hodně, ze začátku jsem se ještě chytala, ale při speciální barvení jsem už byla mimo.
To už mluvila spíš ona. Vždycky se mě pak zeptala: „No, tak jak barví XXX?“
A já tipovala vždycky buď modrou, nebo červenou a strefovala jsem se tak s 50% úspěšností. XD
Jako vážně jsem čekala, že mě vyrazí. Kupodivu ale nevyrazila a pokračovaly jsme s dalšími otázkami. Nebyla bych to já, abych ze sebe pro jistotu ještě pár krát neudělala debila. Mám totiž problém s vyslovováním některých cizích názvů. Jako latinsky dobrý, ale takový ty prapodivný mišmaše nebo vyslovování jmen vědců, to jsem ztracená.
Chudák zkoušející se pak už nepokrytě chytala za hlavu a když jsem ji z z „Masona“ udělala „Mejsna“ a podobně, tak už vypadala, že se rozbrečí.
Nakonec mě celá zmožená poslala na preparáty, a to jsem měla pocit, že se dojetím rozbrečím zase já. Preparáty jsem si ale už táhnout sama odmítla a místo toho požádala asistentku, jestli by si za mě netáhla, protože já mám na tohle děsnou smůlu.
Pochopitelně mi vytáhla krásné preparáty. Mozeček poznáte i bez mikroskopu, tenké střevo musí poznat fakt každý a prsní bradavka se vydedukovat dá, když člověk nepanikaří.
Z ústavu jsem odcházela jako úplně poslední, ale zato velice šťastná, až jsem to málem naprala do sloupu. XD
A mé dojmy? Na zkoušející jsem měla spíš štěstí než smůlu, minimálně poslední zkoušející na mě byla hodně příjemná, což není tak časté, jak by mělo být.
Bohužel, nemůžu si pomoct, ale nároky jsou občas neúměrně přemrštěné. Dát dohromady histologii a embryologii, to je vážně masakr.
Histologie sama o sobě je neuvěřitelně rozsáhlá, kor když k tomu přidáte předmět, který je normálně na dva semestry! My jsme ho museli stihnout za dva měsíce.
Tedy podle osnov, já jsem se ho učila během těch tří týdnů samostudiem. XD
Teď k tomu máme ještě anatomii, která je všude kromě Prahy na 3 semestry, my ji máme na dva.
Chápu, že chtějí vyhazovat, ale tohle je vážně už hodně velký extrém. Navíc odmítají přidat další termíny, takže já budu mít na anatomii asi jen dva pokusy, takže jsem mírně řečeno v háji. T_T
Na histole je momentální bilance prý 150 lidí se zkouškou z histoly, 400 bez. Samozřejmě, třeba 150 lidí z těch 400 bude mít zkoušku z anatomie.
Ale tyhle čísla jsou v situaci, kdy u obou předmětů zbývají pouhé dva termíny, docela děsivé. A když vezmu v potaz, že ve všech kruzích jsou maximálně 4 lidi, ale spíš tak většinou 2, z 24, kteří mají všechny zkoušky, tak je něco hodně špatně.
Zkouška z histoly má dvě části.
V první si taháte 3 otázky ze tří bloků. První z obecné histologie, což je cytologie a obecná stavba tkání, druhou z mikroskopické histologie, což je podrobná stavba jednotlivých orgánů, a jako poslední otázku z embryologie.
Když se všemi otázkami jakž takž zdárně prokoušete a zkoušející vás v průběhu nevyhodí, tak se přesunete k mikroskopu a asistent vás zkouší z libovolných tří preparátů. Většinou se tedy říká, že když už se dostanete k mikroskopování, tak máte víceméně vyhráno, ale úplně se na to spolehnout nedá.
Napoprvé jsem si vytáhla desmogenní osifikaci, kožní žlázy a mléčnou žlázu a jako poslední otázku mimoděložní těhotenství a anomálie placenty.
Vzhledem k tomu, že jsem o desmogenní osifikaci věděla asi tak dvě věty, tak jsem tušila, že jsem v loji. Ale trochu jsem doufala, že to třeba nějak okecám...
Neokecala.
Chtějí slyšet jen fakta a omáčku přeskakují, takže sbohem a šáteček a těšíme se na vás za 14 dnů.
7.7. jsem tedy do ústavu naklusala znova. Bohužel jsem neměla pocit, že bych to uměla nějak výrazně lépe, protože čím víc jsem se to učila, tím víc jsem si byla vědoma, kolik toho neumím a v čem všem si jistá moc nejsem.
V duchu jsem se modlila, abych dostala našeho vyučujícího, který je nejen příjemný a nedělal by ze mě ještě většího vola, než už jsem, ale hlavně nad svoji skupinou drží ochrannou ruku, takže pokud bych nebyla úplně dutá, snažil by se mi to dát.
Pochopitelně jsem ho nevyfasovala.
Na řadu jsem se dostala až za 3 hodiny a mohla jsem si vytáhnout otázky.
Jako první jsem si vylosovala barveni preparátů. Málem jsem sebou švihla.
Byla to totiž jedna z pěti otázek, kterou jsem v obecné jen tak zběžně projela a moje znalosti byly optimisticky řečeno povrchní. Mimochodem, z 52 otázek. T_T
Z mikroskopické jsem si vytáhla srdce a převodní systém. Já srdce ráda nemám, vlastně ho spíš nesnáším. Takže už se mi chtělo fakt smát.
Z embryologie jsem měla vývoj vejcovodu, dělohy a vaginy, což bylo celkem fajn. Pokud bych se k tomu ale vůbec dostala.
Takže hodinu a půl jsem seděla na potítku, poslouchala kluka, co byl zrovna zkoušený a upřímně mu otázky záviděla.
Snažila jsem se být optimistka. Kluk párkrát dost zaváhal a v některých věcech měl hokej, ale vypadalo to, že mu to dá.
Pak přišla na řadu jedna holka. A to se mé naděje začaly rozplývat jako pára nad hrncem, protože dívčina spustila a jela. Trošku jsme se bála, že se zapomněla vůbec nadechnout.
Ještě k tomu měla úplně luxusní otázky, takže jsem nebyla daleko od toho, abych mlátila hlavou o zeď za mnou.
Když jsem se dostala na řadu, můj plánovaný sebevědomý výraz mi moc dlouho nevydržel a když jsem si sedala před zkoušející, měla jsem přinejlepším výraz odsouzence na smrt.
Tak dlouhou hodinu a půl jsem snad nikdy nezažila. V tom barvení se pitvala hodně, ze začátku jsem se ještě chytala, ale při speciální barvení jsem už byla mimo.
To už mluvila spíš ona. Vždycky se mě pak zeptala: „No, tak jak barví XXX?“
A já tipovala vždycky buď modrou, nebo červenou a strefovala jsem se tak s 50% úspěšností. XD
Jako vážně jsem čekala, že mě vyrazí. Kupodivu ale nevyrazila a pokračovaly jsme s dalšími otázkami. Nebyla bych to já, abych ze sebe pro jistotu ještě pár krát neudělala debila. Mám totiž problém s vyslovováním některých cizích názvů. Jako latinsky dobrý, ale takový ty prapodivný mišmaše nebo vyslovování jmen vědců, to jsem ztracená.
Chudák zkoušející se pak už nepokrytě chytala za hlavu a když jsem ji z z „Masona“ udělala „Mejsna“ a podobně, tak už vypadala, že se rozbrečí.
Nakonec mě celá zmožená poslala na preparáty, a to jsem měla pocit, že se dojetím rozbrečím zase já. Preparáty jsem si ale už táhnout sama odmítla a místo toho požádala asistentku, jestli by si za mě netáhla, protože já mám na tohle děsnou smůlu.
Pochopitelně mi vytáhla krásné preparáty. Mozeček poznáte i bez mikroskopu, tenké střevo musí poznat fakt každý a prsní bradavka se vydedukovat dá, když člověk nepanikaří.
Z ústavu jsem odcházela jako úplně poslední, ale zato velice šťastná, až jsem to málem naprala do sloupu. XD
A mé dojmy? Na zkoušející jsem měla spíš štěstí než smůlu, minimálně poslední zkoušející na mě byla hodně příjemná, což není tak časté, jak by mělo být.
Bohužel, nemůžu si pomoct, ale nároky jsou občas neúměrně přemrštěné. Dát dohromady histologii a embryologii, to je vážně masakr.
Histologie sama o sobě je neuvěřitelně rozsáhlá, kor když k tomu přidáte předmět, který je normálně na dva semestry! My jsme ho museli stihnout za dva měsíce.
Tedy podle osnov, já jsem se ho učila během těch tří týdnů samostudiem. XD
Teď k tomu máme ještě anatomii, která je všude kromě Prahy na 3 semestry, my ji máme na dva.
Chápu, že chtějí vyhazovat, ale tohle je vážně už hodně velký extrém. Navíc odmítají přidat další termíny, takže já budu mít na anatomii asi jen dva pokusy, takže jsem mírně řečeno v háji. T_T
Na histole je momentální bilance prý 150 lidí se zkouškou z histoly, 400 bez. Samozřejmě, třeba 150 lidí z těch 400 bude mít zkoušku z anatomie.
Ale tyhle čísla jsou v situaci, kdy u obou předmětů zbývají pouhé dva termíny, docela děsivé. A když vezmu v potaz, že ve všech kruzích jsou maximálně 4 lidi, ale spíš tak většinou 2, z 24, kteří mají všechny zkoušky, tak je něco hodně špatně.
4 komentářů:
Já tě obdivuju. Pokaždé, když mluvíš o své škole, tak nemůžu než obdivně zírat. Zatímco ty se učíš, máš nějaké skutečné vědomosti, a máš jich sakra hodně, já mám pocit, že vůbec nepokračuju. Wow. Jsi prostě fakt dobrá. Mimochodem... nedlužím ti ještě nějaký ten čaj?
Uf, tak to je síla, drž se. Jako popravdě, zní to naprosto hrozně a děsivě a já bych takhle nepřežila asi ani semestr.
Tak hlavně zdárně pokračuj ve studiu a gratuluju ke splněné zkoušce. :)
chill: Tak u jazyků je tohle horší. Musíš si vybudovat základ, naučit se slovíčka a to trvá. Takže dva roky se v tom plácáš s vědomím, že si nepřeložíš ani návod k použití a pak se to třetí rok zlomí... Takže klid. :-)
Herb: Já si myslím, že přežila, se přizpůsobíš. :-)
Jinak děkuji.XD
Já před tebou smekám. Fakt, jako vždycky jsem měla bilogii člověka na škole ráda, ale když si představím, kolik se toho musíš naučit, jdu do kolen. Vždycky si vzpomenu na tu scénu z Básníků, jak si Štěpán představuje tu hromadu knih, kterou se musí našprtat a která ho pak zavalí, tak vidím tebe. Obdivuju tě.
Ke zkoušce ti samozřejmě gratuluju, jsi holka šikovná:)
Přidat komentář