Prvák pokořen!

Tak dneska jsem zdárně pokořila anatomii a tím se oficiálně stala studentkou druhého ročníku 1. lékařské fakulty. *famfáry* XD
Ještě teď se potácím v růžové mlze a ten idiotský úsměv mi ne a ne slézt z tváře.

A bla bla bla...

Zkouška sama o sobě byla... vtipná, echm.
Skládá se ze tří částí – obrázkového testu (požadovaných minimálně 21 bodů z 30), pitevny a ústní, kde si taháte kvartet skládající se z jedné otázky na kosti/svaly/topografii, dvou otázek na orgány a čtvrté na nervový sytém.
Já už si naštěstí test a pitevnu odbyla na svém prvním termínu v srpnu, takže minimálně s nimi jsem si nemusela dělat těžkou hlavu.

Chmurně však musím poznamenat, že na otázky jsem smolař a vážně s tím budu muset do budoucna počítat.
Když jsem si na svém prvním pokusu z histoly vytáhla jednu z otázek, o které jsem věděla všeho všudy dvě věty, moc jsem tomu nepřikládala váhu, nakonec jsem to celkově nijak oslnivě neuměla. Když jsem si ale na druhém termínu téhož vytáhla ze 150 otázek jednu z těch pěti, co jsem sotva přečetla, už jsem podezřívavě zavětřila.
Abych ale nebyla nespravedlivá, na prvním termínu z anatomie jsem měla hezké otázky, jenže to jsem se teorii moc neučila a spíš se soustředila na obrázky, tudíž mi sebelepší otázky byly na dvě věci.
Dnes jsem pro změnu vyfasovala dvě vcelku fajn otázky, k tomu ale bohužel taky otázku, kterou jsem četla v jednu ráno a hlavně, opět, jednu z asi pěti otázek z těch všech 160, kterou jsem opravdu nechtěla.
Tohle vážně není tradice, kterou bych pěstovala s láskou.

Tentokrát jsem ale aspoň byla prozíravější a tak jsem otázky prošla všechny, i když to znamenalo strávit poslední týden 12 hodin denně nad učebnicí a nalívat se po večerech redbully.
Stejně jsem to ale stihla jen tak tak a s notně odřenýma ušima. K opakování jsem se pro jistotu nedostala vůbec.
A to jsem se učila 3 týdny prosím a nemyslím si, že hlemýždím tempem. x_X
Na druhou stranu... *na přednášky nechodila, ke konci roku se neučila* Chm, nedivím se, že jsem měla napilno. XD

No, zkrátka jsem o těch dvou inkriminovaných otázkách nevěděla tolik, kolik bych ráda a přestože si myslím, že jsem ten stres po celé tři týdny zvládala celkem dobře, (vyjma asi dvou silně pesimistických dní, během nichž vznikl můj příspěvek dole a za který se zpětně opět stydím), tak při zjištění názvu losnutých otázek jsem se málem rozbrečela. XD

Ono ne jen, že jsem si vylosovala pro mě úplně blbou otázku, ale ještě ona otázka patřila k centrálnímu nervového sytému a mě měl zkoušet Petrovický, specialista na nervový systém. Nemálo jsem z něho měla bobky už když mě k němu hlásili, natož po tomhle „šťastném“ tahu.
Mimochodem, a to mi tvrdili, jak na posledních termínech jsou jen ti hodní a neškodní... Opravdu nevím, odkud se ta fáma vzala. XD Každopádně u mě a kámošky se minula s realitou, protože k Petrovickému jsme šly pro jistotu obě. XD

Na potítku jsem se psychicky připravovala na meziročník, případně na prosení o šanci na třetí termín v pátek, když jsem přišla na řadu.
Kupodivu jsem zjistila, že nejsem tak dutá, jak jsem čekala a hlavně se mě zkoušející vyptával způsobem, který mě osobně sedí. To znamená, chvíli mě nechal mluvit, pak mě zastavil a zeptal se na něco z jiné oblasti. Když věděl, že se chytám, tak zase chtěl vědět něco jiného. Díky tomu, že jsem prošla otázky fakt všechny, tak jsem měla přehled dobrý, jen v některým věcech, konkrétně z centrálu, jsem se omezila na základní principy, protože v některých těch spojích bych se utopila.
Navíc byl na mě zkoušející příjemný, kor po tom, co jsem ho neúmyslně svým přeřeknutím pobavila, takže zkouška nebyla ani stresová. Hlavně trvala pouhou půl hodinu, což je oproti mé hodině a půl na histole celkem nic.
Dostala jsem dvojku, na kterou jsem nesmírně hrdá, protože se Petrovický tvářil celkem spokojeně a dal mi ji za to, že jsem u těch proklatých bazálních ganglií (ona nenáviděná otázka z centrálu) nevyjmenovala všechny hlavní a vedlejší dráhy, takže jsem se dmula jak balón, když jsem si to mířila za stejně úspěšnou kámoškou. XD
Tohle je i dokonce poprvé, co jsem odcházela ze zkoušky s pocitem, že jsem to docela uměla.

Oslavila jsem to kafíčkem s kamarádkou, sushi s dědou a tátou, kteří se tvářili, jako bych tu školu minimálně absolvovala. XDD

Jinak teda těším se na druhák, úplně strašně moc. XD Sice se budu opět prohýbat pod tunami učiva, ale některé ty předměty vypadají celkem zajímavě.
Jediné, co mi tuhle vidinu dost kazí, je fakt, že momentálně nás do druháku postoupilo jen 9 z 24, s tím, že podle mě tak ještě dva tři lidi projdou a... a to je všechno.
Měla jsem náš kruh moc ráda, tímhle se nám definitivně rozpadl a sama to vidím i na lidech, kteří mi na medině byli nejblíž.
Věřím, že se s některými budu vídat, s některými to bude asi problém, když jsou z druhé strany republiky. Ale hlavně mě to tak nějak celkově strašně mrzí, protože i přes to všechno byl díky těmto lidem ten prvák tak úžasný a já si v tomhle ohledu tu školu užívala tak, až by to mělo být trestné. Takže i když si to nikdy nepřečtou, moc vám děkuju...