The Embalmer

žánr: psychologické

počet volume: 4 (?)

mangaka: Mitsukazu Mihara

download: Mangadownload

manga licenzlá: Tokyopop

poznámka: podle mangy byl natočen 11dílný seriál

Narodit se o pár tisíciletí dřív a v jiné zemi, byl by asi Shinjyurou Mamiya ve svém povolání spokojenější. Nebo by se přinejmenším nemusel potýkat s takovou podezřívavostí a nedůvěrou jako v Japonsku, kde jeho zaměstnání není zrovna vítáno s otevřenou náručí.

Shinjyurou zastavuje pro mrtvé čas a aspoň na pár okamžiků jim vrací podobu, jakou měli zaživa.
Neumí do mrtvých vdechnout život, ani do jejich těla znovu navrátit teplo, ale dokáže rozehřát srdce pozůstalých.
Je totiž balzamovač.



Na The Embalmer jsem narazila pouhou náhodou. Obálka vypadala zajímavě, obsah taky nezněl špatně, i když nijak zvlášť převratně a trošku morbidně, ale řekla jsem si, proč to nestáhnout, smazat to můžu koneckonců kdykoli.
Nakonec jsem se k přečtení této mangy dostala až včera večer a přiznávám, tohle dílko mě mírně řečeno překvapilo.

Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo být tak poutavé a zajímavé. Po všech těch mangách a manhwách s nadpřirozenými schopnostmi je tohle vítaná a osvěžující změna. A věřte, že jí opravdu absence výše zmíněných rysů neubírá na kráse, naopak.

The Embalmer nemá celistvý příběh, jenž by jednotlivé díly propojoval. Místo toho se skládá z několika krátkých, smutných příběhů, jejichž jediným pojítkem je hlavní postava, Shinjyurou, který se snaží skrz své povolání ulehčit smutek pozůstalým a mrtvým dopřát důstojný odchod, takový, jaký by si jistě přáli. Svým osobitým způsobem a překvapující empatií mrtvým vyplní poslední přání a dopřeje jim věčný klid.
Každá epizoda je tak zakončena hořkosladkou pointou, jež mi hodně připomínala konce příběhů z Petshop of Horrors.

Dalším nezanedbatelným kladem je hlavní postava. Shinjyurou není žádný pitomec ani psí čumák. Nešíří kolem sebe žádnou negativní auru, ani nevysílá hypercool vlny nebo přemíru optimismu. Shinjyurou je realista, jehož povolání ho naučilo, jak je důležité si vážit života a lpět na těch, které člověk miluje, protože až po jejich odchodu si teprve člověk skutečně uvědomí, jak moc důležité osoby to pro něj byly.
Krom toho mangaka dokonce věnovala několik kapitol jeho minulosti a tak umožnila čtenáři se do něho vcítit a dokonale ho pochopit.
Pochválit musím i hlavní ženskou hrdinku, Azuki, která mu zdařile sekunduje. Není zrovna výkvětem emancipace, ale to neznamená, že se neumí na Shinjyuroua pořádně naštvat. Své city k němu se nesnaží skrývat, i když na všechny strany je zrovna nevytrubuje. Díky bohu se nepokouší pořád dokolečka přesvědčovat čtenáře, jak jí na Shinjyurouovi vůbec nezáleží, což je jev, který upřímně nesnáším a akorát mě znechutí.
On je vůbec vztah Shinjyuroua a Aruki hrozně hezký, je znát, jak oboum na tom druhém záleží, ale každý to dává najevo svým vlastním způsobem.

Dalším nezanedbatelným plusem je kresba, která je jednoduše krásná. Mangaka si s ní docela vyhrála, takže třeba takový Shinjyurou je naprosto zabijácký bishík. Až budete tu mangu číst, tak si dejte pozor, aby se vám nezkratovala klávesnice, ano? XD



Takže vřele (a překvapivě) doporučuju si The Embalmer stáhnout. Pokud zrovna netrváte na dějově košatých mangách a jste ochotni vyzkoušet něco nového, tak vám v tom nic nebrání.




POSTAVY


Shinjyurou Mamiya

Shinjyurou je balzamovač stejně jako jeho otec. I když zpočátku svým americkým otcem opovrhoval a vyčítal mu, že se víc stará o mrtvé než svou vlastní nemocnou ženu, nakonec význam a důležitost jeho povolání pochopil a rozhodl se ho překonat.
Zanechal medicíny, odjel z Japonska a nastoupil na Pittsburskou univerzitu. Přes jazykový handicap se mu podařilo úspěšně dokončit studia a po několika letech se vrátil zpět do rodné země.
Zpočátku se potýkal se spoustou problémů, protože nikde mu nechtěli dovolit si zřídit "pracovnu". Nakonec to byl Arukin dědeček, farář, kdo mu dovolil pro tento účel použít a přestavět svůj kostel.

Shinjyurou je hrozně zajímavá postava. Na svůj věk je hodně vyspělý a rychle dokáže ostatním porozumět, i když na první pohled jeho vzezření klame a vyvolává dojem lenocha a sukničkáře. (Pokud není vidět v dámské společnosti, tak je něco špatně. XD Vždy ale jde o aféry na jednu noc. Sexem ze sebe "smývá" chlad mrtvol.)
Azuki má upřímně rád, sám se o ní zmiňuje jako o své druhé lásce, ale v životě by jí to neřekl. Ani se jí nedotýká, protože žije v neustálém chorobném přesvědčení, že je "špinavý".



Azuki Natsui

Azuki je do Shinjyuroua beznadějně zamilovaná, takže ze sebe dost často nechává dělat jeho uklízečku. Mrzí ji, když vidí v Shinjyurouově náručí (případně posteli) každý den jinou ženu, ale krom občasných výbuchů už to moc neřeší a smiřuje se s tím, že její city budou asi navždy neopětované.

Azuki je sympatická, roztomilá, místy i temperamentní, naprosto obyčejná dívka s dokonale šíleným starším bratrem, z něhož na všechny strany křičí "sesterský komplex".

překlad Let Dai - 2. část z 2. booku

Ehm, tak po skoro 4 měsících *lehce nevěřícně zírá na datum* jsem se dohrabala k dalšímu přeložení Let Dai. Bohužel je to hodně chudá aktualizace, pouhých 20 stránek. *nejistě přešlápne* No... ale nebudeme to ze začátku přehánět, jo? XD

Další část se pokusím přeložit do 14ti dnů, ale tenhle rok je pro mě fakt docela záhul - maturuju, chodím na brigádu a mám další povinnosti, takže když už mám nějaký ten volný čas, opravdu mi dá práci se přimět k něčemu užitečnějšímu a aktivnějšímu... x_x

Překlad tady.

Totally Captivated

žánr: komedie, lehké yaoi, drama (občas)

počet volume: 5+

manhwaka: Ha-Jin Yoo

licenzlé: Netcomics

download: Mangatraders (1.-1. kapitola 6. vol)

Třiadvacetiletý Ewon Jung je skálopevně přesvědčený, že každý pád člověka má na svědomí lidská zvědavost.
Naneštěstí, jednou z obětí oné vlastnosti je i on sám.

Podvádět partnera skutečně není ten nejlepší nápad, zvláště když se jím necháte načapat "in flagranti" a to ještě pro tak hloupý důvod, jako ozkoušení sexu bez lásky.
Sice to může zodpovědět vaši dlouho pokládanou otázku, jestli sex může být skvělý i s milencem, ke kterému nechováte žádné hlubší city, jenže jako v případě Ewona to nemusí mít zrovna tu nejšťastnější dohru.
Váš teď už ex-přítel by se mohl urazit, ignorovat vaše prosby a volání o usmíření a místo toho si nabrnknout mladého přitažlivého mafiánské bosse, jenž s vámi vytře podlahu, protože mu váš bývalý přítel nakukal, že jste psychopat, co ho pronásleduje na každém kroku. A nakonec můžete být donuceni zadarmo pracovat v kanceláří onoho "businessmana" jako sekretářka, uklízečka a otrok v jednom.
Samozřejmě za všudypřítomného zlomyslného pohledu vašeho ex, jenž po většinu času nemá na práci nic lepšího než se plazit po svém novém přitažlivém příteli a okatě vám dávat najevo svůj nezájem.

Jo, někdy je lepší nedávat zvědavosti příliš velký prostor...



Na Totally Captivated jsem narazila zhruba ve stejné době jako na Let Dai. Oba tyto tituly jsou manhwy a jsou dokonce i licenzlé stejným americkým nakladatelstvím, Netcomics.

Tím však veškerá jejich podobnost končí. Zatímco Let Dai má mnohem propracovanější a detailnější kresbu, vážněji pojatý příběh a svým způsobem i reálnější postavy, Totally Captivated mi na první pohled připomíná spíš klasické yaoi mangy, a to ne jen kresbou, která se více přibližuje právě japonskému stylu díky absenci plných rtů a zvýrazněných očí, ale i laděním a povahou příběhu.

Zdůrazňuji však tu vazbu "na první pohled", protože si stačí přečíst pár stránek a musíte nutně dojít k závěru, že před vámi právě leží jedna z nejvtipnějších a nejzábavnějších yaoi.
U téhle manhwy jsem se skvěle bavila a to oním, u yaoi výjimečným, způsobem - bavila jsem se totiž autorčiným situačním smyslem pro humor, ne směšností scén nebo uslazeností dialogů a dokonce jsem si ani nemusela rvát vlasy nad dementností ukeho nebo semeho...

Tím se tedy dostávám k samotnému žánru Totally Captivated, v podstatě jde o komedii, což už vám pravděpodobně došlo, proto ode mě asi nebylo úplně fér ji srovnávat s Let Dai, což je počin, který je všechno, jen ne komediální.
Pochopitelně žánru jsou uzpůsobeny i postavy, takže logicky nemůžete čekat nějaké propracované psychologické rozbory jako v už výše zmíněném Let Dai. Tím však nechci v žádném případě snižovat kvalitu postav tohohle komiksu, naopak se musím přiznat, že tak sympatické postavy jsem v yaoi už dlouho neviděla, jestli vůbec někdy, a, pozor, hlavní hrdina, uke, je naprosto dokonalý.
Vážně jsem si nikdy nemyslela, že tohle o nějakém uke prohlásím, ale nemůžu si pomoct - Ewon nebrečí, vzteká se, dokáže být roztomilý a je tak nějak nevinně promiskuitní, že si člověk zkrátka nemůže pomoct a musí si ho zamilovat. XDD

V čem Totally Captivated trošku pokulhává je příběh, jenž slouží víceméně jen postavám a zcela se jim podřizuje. Nějakou dějovou linii Totally Captivated má, ale doporučuji ji spíš hledat než na ni čekat.
Samozřejmě se tam něco stále děje a výborně se u toho bavíte, ale když se ohlédnete, uvědomíte si, že se tam vlastně nic moc nestalo, pouze se tam řeší vztahy mezi ústředními postavami.
Pokud by šlo o normální mangu/manhwu asi bych to vnímala jako minus, v případě yaoi jsem ale už smířená se skutečností, že yaoi děj zpravidla prostě nemá.


Pokud se však přes to překlenete, což by neměl být po tvrdé yaoi průpravě problém, a tuhle manhwu si stáhnete, zaručuju vám, že se konečně nad yaoi upřímně a positivně pobavíte.



POSTAVY


Ewon Jung

Nebohý hlavní hrdina, osiřelý student a uke, který ze zvědavosti vyspal s cizím mužem, byl načapán svým přítelem a skončil jako otrok bez nároku na výplatu v kanceláři mafiánského bosse, Mookyula Euna, současného přítele Ewonova ex, Jiho Shina.

Ewon je drzý, poměrně horkokrevný a věrnost mu toho příliš neříká. I přesto ale není záměrně krutý nebo necitelný, naopak se k ostatním lidem často chová mile a přátelsky.




Mookyul Eun

Seme.
To už tak nějak vypovídá o všem - chladný, majetnický, sebevědomý, bohatý, úspěšný a zatraceně přitažlivý mafiánský boss se železnou pěstí (doslova). Přes svoje cool vzezření dokáže být někdy pořádná osina v zadku a dětinský spratek, zvlášť v záležitostech týkajících se Ewona.

Mookyul vyrůstal jako sirotek. Když mu bylo 13 let, tak se jeho výchovy a vzdělání ujal úspěšný manažer Gung-Wong Lee, s nímž potom udělal dohodu, že do 30ti let bude pro něj pracovat bez ohledu na vlastní zájmy.
Jejich vztah je vůbec zvláštní, rozhodně se k sobě nějak moc podezřele mají, tedy aspoň po té fyzické stránce, po citové to trochu pokulhává.



Jiho Shin

Ewonův podvedený zlomyslný ex, který ho nepřímo uvrhl do mafiánského světa a současný přítel Mookyula.

Mookyulovi namluvil, že ho Ewon obtěžuje a nedá mu pokoj, proto se Mookyul rozhodl Ewona zaměstnat a z pozice nadřízeného mu tak znepříjemňovat život jak jen to půjde a vůbec na něj pouštět všelijakou hrůzu.







bezejmenní mafiáni - "Ewonův fanclub"

Mookyulovi podřízení, kteří Ewona naprosto zbožnují a nedokáží bez něho už přežít. Je-li Ewon nepřítomný déle než hodinu, hrozí akutní ohrožení utopením se v odpadcích nebo otrávením kofeinem špatně připravenou kávou.









Gung-Wong Lee

Učitel Mookyula a úspěšný manažer, ale je jen ve hvězdách, co všechno ho učil. *podezřívavý pohled*

Scany

... aneb jak je těžké býti ukem...

Americká yaoi

Teda, já věděla, že Amíci mají někdy dost pošahaný vkus, ale že vydají něco takového... *nechápe* No, ale abych nepředbíhala...

Celý uplynulý víkend jsem bezradně bloumala na internetu a hledala nějakou zajímavou yaoi povídku nebo román, ale nikde nic... Teda povídek a románů bylo hodně, ale šlo víceméně o stupidní výtvory silně pochybné kvality...

Během této časožroutské a úspěchem nekorunované činnosti mi napsala Katsumi a ptala se, co dělám. S masochistickou chutí a novou vlnou energie jsem jí vylíčila své strasti, postěžovala si a dočkala se odpovědi:

K: Ještě furt ? XDDD No na Arigatou manga (livejournal) jich teď někdo uploadl spoustu (yaoi/gay novel), ale už ty obálky ve mě vyvolávají naprosto roflovací reakci :-D
G: (v naivním přesvědčení): To jsem asi už všechno četla. XD
K: Obdivuju tě. XD Já bych se jich ani nedotkla. XD
G: (klikla na stránky a vypadly jí oči z důlků): *toto nečekala*

K: He?
G: Tak nečetla... Já myslela, že mluvíš o těch japonských!! (o BL (yaoi) novelách od japonský autorek) Co je TOTO?!?!?!?
K: Však říkám :-D Americký yaoi je vážně...ROFL :-D
G: Bože...třeba to není tak hrozný jako ty obálky... *stále otřesena*
K: No horší než ty obálky to ani být nemůže. XD
...
K: To i ten nafouklý balónek v kalhotách byl lepší XDDD

*do dnes se z "kulturního" šoku vzpamatovává*

Varování k The Legend

Teda, není to varování ani tak k tomu seriálu, ale spíš k tomu příspěvku, co jsem na něj vyplodila. Je dlouhý... je hodně dlouhý.... Ale přísahám, že jsem tam nevykecala žádný spoiler a víceméně jen, trošku podrobněji, převyprávěla první episodu... A pár informací z prvních episod, ale nic zásadního a pouze to, s čím jsem se normálně setkala při popisu obsahu na anglických stránkách.

Hold, psát recenze neumím, pouze oslavné kilometrové příspěvky, no... XD Tak snad se tím někdo prokouše, protože ten seriál za to stojí. Berte to jako výzvu! XD

The Legend (2007)

- alternativní název: The Story of the First King's Four Gods, Tae Wang Sa Shin Gi

- žánr: historické, fantasy

- počet episod: 24

- délka episody: 1 hodina

- download: LJ Jdramas (complete, host links - Megaupload)

Před dvěma tisíci lety byla Korej krutě zmítána válkami. Kmen Tygra v čele s kněžkou ohně, Kaijin, byl v té době nejmocnější a nejkrvežíznivější kmen. Dobýval další a další kmeny a stále rozšiřoval svá území. Jeho jediným protivníkem, jenž se mu odmítal podrobit a jako jediný se mu vzepřel, byl mírumilovnější kmen Medvěda.
Naneštěstí, to znamenalo pokračovat ve vzájemném zabíjení.

Hwanung, syn Nebes, nemohl snést pohled na to neustále vraždění, proto se rozhodl sestoupit do světa lidí a přivést sebou tři Strážce, z nichž každý měl střežit jednu světovou stranu a ochránit slabší kmeny před výbojnějším kmenem Tygra - Baek-Ho (Bílého tygra) pro západ, Cheong-Ryong (Modrého draka) pro východ a Hyeon-Mu (Černého Želvího hada (?Turtle snake)) pro sever.
Většinu kmenů sjednotil a tak vznikla prosperující, mírumilovná země, Jooshin.

Kmen Tygra se však odmítal připojit k Hwanungovi a vzdát se svých území, a proto vytáhl znova do boje. Během nadcházející bitvy byla Kaijin smrtelně zraněna a zemřela by, kdyby se nad ní Hwanung neslitoval a její zranění jí nezhojil. V tu chvíli kněžka ohně poprvé poznala, co to znamená se zamilovat. Přesto ale válčení proti Hwanungovým lidem stále pokračovalo.

Jedné noci k ní sestoupil Hwanung a odejmul jí její moc. Kněžka tak ztratila i ten poslední důvod proti němu dál bojovat. Vrátila se tedy do své vesnice a byla rozhodnutá učinit dalšímu zabíjení přítrž a stanout po boku Hwanunga. Jenže Starší kmene Tygra s její náhlou změnou postoje nesouhlasili, odmítali se vzdát, takže je Kaijin ve vzteku všechny zabila a po té utekla.

Mezitím Hwanung předává válečnici z kmene Medvěda, Seo, do opatrovnictví Srdce fénixe, artefakt, v němž vězí Kaijina moc.

Když Kaijin po dlouhém putování dorazí ke kmeni Medvěda, Hwanung se zrovna vyznává Seo ze svých citů. V tu chvíli Kaijin ovládne vztek a žárlivost, rozhodne se vrátit zpět do svého kmene a pomstít se.

O pár měsíců později Kaijin skutečně na kmen Medvěda zaútočí, bohužel zrovna ve chvíli, kdy Seo porodí Hwanungovi, jenž musel opustit svět smrtelníků, syna. Kaijin o jejich dítěti ví, unese ho a vyhrožuje, že pokud si pro něj sám Hwanung nepřijde a nevrátí jí její moc, bez milosti ho zabije.
Seo se vydá svého syna zachránit, bojuje s Kaijin, ale kněžka má převahu a podaří se jí dítě hodit do rokle. V Seo se vzedme vražedná nenávist, na níž zareaguje Srdce fénixe a probudí Temného fénixe, ničivou podobu Rudého fénixe, který začne rychle pustošit okolí a vše srovnávat se zemí. Zrovna v té chvíli sestoupí z nebes Hwanung, jenž stihne ještě jejich syna zachránit. Povolá všechny tři Strážce, aby Fénixe zastavili, ale ti jsou neúspěšní. Nezbývá mu tedy než ženu, kterou miluje a jež se stala zdrojem moci Temného fénixe, zabít.

Po oné tragické události Kaijin spáchá sebevraždu a Hwanung se rozhodne zapečetit moc čtyř bohů, Bílého tygra, Modrého draka, Černé Hadí želvy a Rudého Fénixe, do artefaktů. Svěří je důvěryhodným lidem s prohlášením, že až na obloze bude jasně zářit hvězda Jooshin, ohlásí zrození velkého krále, „krále Jooshin“, který sjednotí Korej a přinese jí mír. Moc artefaktů, posvátných symbolů, se potom probudí, do té doby je ale musí pečlivě střežit.

Uplynuly stovky a stovky let. Na obloze jednoho večera jasně zaplane hvězda Jooshin. Tu noc se narodí v provincii Goguryeo dvě děti, obě dvě královské krve. Ho Gae, jako syn královy sestry a mocného šlechtice Yona, a druhý, Dam Duk, jako syn prosté ženy a králova mladšího bratra.

Roky plynou a král Goguryeo začíná chřadnou. Je nucen si vybrat svého nástupce. K všeobecnému překvapení se král po poradě s kněžkou Orákula, prostřednicí mezi světem smrtelníků a Nebesy, rozhodne pro svého mladšího bratra a jeho syna, dávaje tak přednost před sestřiným synem, který je okolím pokládám za budoucího krále Jooshin, protože pouze o něm se ví, že se narodil pod hvězdou z proroctví.

Dam Duk a jeho otec jsou tak vrženi do dvora plného intrik, kde nejsou vítání ani respektováni a nemají krom Orákula téměř žádnou podporu. Dam Duk je nucen vystupovat jako málo schopný, nešikovný a uzavřený princ neustále ve stínu svého oblíbeného a nadaného bratrance Ho Gaeho, což je jediný způsob, jak si uchránit vlastní život.
Přestože byl Ho Gae od mala vychováván jako budoucí král, necítí k Dam Dukovi žádnou zášť a rychle se s ním spřátelí. Po budoucí kněžce Orákula, Kihě, se tak stává jedním z mála přátel mladého prince.

Bohužel, Ho Gaeova matka se pokusí otrávit Dam Dukova otce a jemu nezbývá než ji dohnat k sebevraždě, protože veřejné potrestání by mohlo způsobit občanskou válku. Těsně předtím než žena zemře, varuje před ním svého syna a ten od té chvíle Dam Duka vášnivě nenávidí a přísahá mu pomstu.

Tím začíná příběh korunního prince Dam Duka, budoucího 19tého krále Goguryeo.

Přiznávám se, že zpočátku mě The Legend nijak zvlášť neoslovila. První díl, vyprávění výše popsané legendy, jsem sledovala docela nezaujatě a mírně se děsila z představy, že se v podobném duchu ponese i zbytek seriálu. Přes svou skepsi jsem ale musela chtě nechtě ocenit efekty, které byly na seriál víc než dobré, skoro se mohly vyrovnat těm filmovým. Pravda, ze Strážců šikovný počítač jen křičel, ale pořád to bylo vkusné... Žádný otřesný latex, provázky a maňásci. No, asi se není čemu divit, když seriál stál 48 milionů dolarů...

No a potom se děj přesunul do "současnosti". V tom okamžiku jsem mu zcela propadla a když se na scéně objevil dospělý princ Dam Duk, klesla mi čelist.
V tu chvíli jsem si musela video stopnout a jít se vydýchat, protože tak nádherného chlapa jsem v životě neviděla. Krom toho, to úchvatné stvoření, Yong-Joon Bae, dokonce umělo skvěle hrát. A to opravdu netvrdím jen kvůli jeho (dechberoucímu) vzhledu.
Podařilo se mu totiž z prince Dam Duka udělat úžasnou postavu.

Strašně špatně se to vkládá do slov, ale jeho charakter a vystupování ve vás prostě musel něco zanechat. Za všech okolností klidný, téměř nikdy nezvyšující hlas a snažící se vše brát s nadhledem, se sebevědomím, které nikdy nehraničilo s arogancí, elegantní, s charismem na rozdávání a často s takovým zvláštním úsměvem na tváři, jako by se bavil nějakým soukromím vtipem. (A když se usmál opravdu široce, to si pak Gladness musela zaskočit dát studenou sprchu. XD) Prostě Dam Dukova povaha si mě totálně získala a i když nemám idealisty ráda, v případě Dam Duka mi tenhle přístup v nejmenším nevadil, protože jakmile šlo do tuhého, něco, většinou opravdu rozumného, dělal, neplácal o míru. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak zas takový klasický idealista to nebyl, protože některá jeho opatření nebyla zrovna... vyloženě klaďácká a superčestná.

Zbytek postav mě taky mile překvapil, zvlášť jedna z hlavních ženských hrdinek, Sujini. Tu jsem si upřímně oblíbila, byla totiž děsně roztomilá, při nebezpečných situací nebrečela, ale bojovala, a vůbec s Dam Dukem tvořili takový rozkošný pár... Zvlášť scény, v nichž se společně opíjeli vínem, byly kouzelné. XDD

Nebudu tu rozebírat výkony dalších herců, které podle mě byly dobré, a jejich postav, které jsem až na pár výjimek měla ráda, to by bylo nadlouho. Jen bych se asi pozastavila u hlavního záporáka, v něm vidím největší slabinu seriálu. Připadal mi totiž chvílemi směšný, což není zrovna ten pravý pocit, jež by měl ve vás záporák vyvolávat, a vážně by mě zajímalo, kdo mu nakukal, že nejděsivěji člověk působí, když cosi děsně dramatického pronáší, šermuje rukama div si nevypíchne oko a přitom poulí zle očima, divže mu nevypadnou z důlků. x_X Pardon, ale z toho chytám tak akorát záchvaty smíchu. Nemluvě o scénách, kdy jsem si myslela, že už konečně umřel a on k mému nezměrnému údivu vyskočil někde zpoza rohu, to se mi už fakt chtělo úpět. Naštěstí pak jeho úlohu přebrala jiná postava, s mnohem zajímavějšími, méně černobílými, pohnutkami.

I přes tuto chybku podle mě nemá The Legend ve svém žánru konkurenci. Příběh možná nepatří k úplně nejoriginálnějším, ale pojmutí je záživné – intriky královského dvora, jež hrají v seriálu důležitou roli, jsou velice atraktivním lákadlem, - postavy si člověk snadno oblíbí a zamiluje, seriálové kulisy a efekty v nejmenším nepůsobí levně, naopak, a hudba je potěcha pro ucho. (Stáhla jsem si OST! XD)

Takže, zase a zcela nečekaně, doporučuju. A ne že mi budete slintat na Yong-Joonem (Dam Dukem)... Ten už je zabraný! Poohlídněte se po jiné kořisti... XD

POSTAVY (a herci)

Dam Duk, reinkarnace Hwanunga (Yong-Joon Bae)

Korunní princ Goguryeo, který by se velice rád vzdal svých budoucích vladařských povinností a přenechal je podle něho schopnějšímu a vhodnějšímu kandidátovi, Ho Gaeovi. Bohužel, tím by si podepsal vlastní rozsudek smrti...

Dam Duk vše řeší zásadně sám, (z čehož jeho generálové tak trochu šílí), nenávidí, když za něho ostatní nasazují život a okolí si dokáže rychle podmanit svým zvláštním charisma, vznešeným vystupováním (pokud zrovna neleze ne právě elegantně přes hradbu paláce), inteligencí a bezprostředním chováním.

Sujini, reinkarnace Seo (Ji-Ah Lee)

Sujini je sirotek nalezený jako novorozeně ve vypáleném šlechtickém sídle v provincii Baekje. Hyeon Go se jí ujal, vychoval a vzal za učně. Zároveň ji však i hlídá, protože ji vesnice podezírá, že je Strážkyní Temného fénixe. Pokud by se to potvrdilo, Hyeon Go by ji musel zabít.

Sujini je gamblérka s pořádné prořízlou pusou a výborná lučištnice. Často chodí v chlapeckém oblečení, má vřelý vztah k vínu a vůbec v ní člověk hledá dívku jen s obtížemi. Přestože je poněkud oprsklá, rozhodně není necitelná nebo zlá, naopak je dost nesobecká, hlavně pokud jde o záležitosti týkající se Dam Duka.
Je to taky jediný člověk, v jehož společnosti se Dam Duk cítí skutečně uvolněně a bezstarostně.

Kiha Seo, reinkarnace Kaijin (So-Ri Moon)

Kiha se narodila jako princezna provincie Baekje a je starší sestrou Sujini. Těsně předtím, než byla její matka lidmi z klanu Hwacheon zavražděna, pověřila Kihu ochranou Srdce fénixe a mladší sestry.
Kihu a artefakt klan Hwacheon unesl, protože během útoku projevila Kiha schopnost manipulovat s ohněm, která je vlastní Strážci fénixe. Vůdce Hwacheonu jí tedy vymazal všechny vzpomínky, následně ji "vychoval" (v podstatě ji vychovala jeho pravá ruka, Saryang) a když byla o něco starší, nastrčil do chrámu Orákula jako špeha.

Kiha je Dam Dukovým prvním přítelem i láskou.

Ho Gae Yon (Tae-Young Yoon)

Ho Gae byl Dam Dukovým druhým přítelem, ale kvůli okolnostem provázejícím sebevraždu jeho matky se stal Dam Dukovým úhlavním nepřítelem. Netouží po ničem jiném, než se stát králem a setnout Dam Dukovi hlavu. Navíc se zamiluje do Kihy a žárlí na její lásku k Dam Dukovi.

Jako mladší býval bezstarostný a laskavý, po smrti své matky se uzavřel a stal se z něho zahořklý a chladný muž, který nezná slitování.

Hyeon Go (Kwang-Rok Oh)

Hyeon Go je vůdcem vesnice Geomul a na znamení jeho "úřadu" mu byla do péče svěřena hůl, která je postvátným artefaktem - nese v sobě moc Černého želvího hada.
Zároveň je to učitel a vychovatel Sujini a později se stane i učitelem a rádcem Dam Duka.

Hyeon Go je velice laskavý, jemný muž, kterému na srdci upřímně leží blaho ostatních.

Jumoochi (Sung-Woong Park)

Velitel žoldnéřů Talgal, kterým Dam Duk výměnou za jejich služby slíbil navrácení jejich území. Bojuje sekerou a má tři pravidla: zaprvé, neútočí zezadu, zadruhé, nezabíjí ženy, dětí a staré lidi a zatřetí, pokud se mu zaměstnavatel nelíbí, odmítne ho. Dam Duk měl tu smůlu, že se Jumoochimu jako zaměstnavatel nelíbil, ale nakonec to svým šarmem (mečem) pochopitelně vyřešil. XDD

Jumoochi se sice 24 hodin denně tváří drsně a nepřístupně, ale ve skutečnosti je to jeden z nejhodnějších a nejčestnějších lidí, s kterými se člověk může setkat.

Daejangro (Min-Soo Choi)

Vůdce klanu Hwacheon, který žije už několik stovek let a ovládá černou magii. Chce pro sebe získat všechny postvátné symboly, artefakty, a skrz ně se dostat k takřka božské moci.
Pro své plány využívá Kihu, jakožto Strážkyni Fénixe, a intriky, které směřuje proti Dam Dukovi a místo něj se snaží dosadit Ho Gaeho (kterého by pak samozřejmě mohl ovládat).



Cheoro (Philip Lee)

Ani ne v deseti letech se stane lordem pevnosti Gwanmi v provincii Baekjae. Jeho obrovská moc pramení ze symbolu Modrého draka, který jeho otec ukryl před nepřáteli v synově hrudi. Od té doby je jeho kůže pokryta podivnou namodralou substancí a během boje ztrácí zdravý rozum. Z jeho nekončící noční můry ho může vysvobodit jen král Jooshin.

Mnoho lidí ho neprávem považuje za stvůru, kvůli jeho vzhledu, ale Cheoro je ve skutečnosti jen hodně osamělý.