Simon R. Green a jeho knihy

Simon R. Green, rodák z Anglie, je jeden z mých nejoblíbenějších fantasy a sci-fi autorů. Nebudu vás tu mučit jeho životopisem, protože to není podstatné, stejnak byste to zapomněli či umřeli u toho nudou a informace typu "žije šťastně se svojí manželkou a šesti kočkami na venkově v XXX" by vás asi taky neoslnily.

Takže se tu akorát pokusím vlastními slovy stručně shrnout jeho tvorbu.

Greenovou nejsilnější stránkou jsou jednoznačně postavy, na kterých celá jeho práce v podstatě stojí.
Pokud jste četli některé mé recenze manhw, mang nebo anime, mohli jste si už o mně a mém vkusu udělat jasný obrázek - jsem vysazená na výrazné postavy. Jsem schopná číst i ne úplně originální příběh, pokud ale bude mít švih, zajímavé dialogy a hlavně sympatické, věrohodné a návykové postavy. Což je přesně definice Greenových knih.
I když se nejedná zrovna o epické ságy s filozofickým podtextem, neustále tu nacházíte malá překvapení, špetku detektivky a podmanivou atmosféru. Přidejte do toho autorův perfektní suchý humor a máte lákovou kombinaci...

Východ Modrého měsíce

žánr: fantasy

Pro mě bezesporu Greenova nejlepší kniha, zároveň taky první, co jsem od něho četla. Chvílemi jsem u ní chcípala smíchy a o pár stránek dál zase trnula hrůzou, co bude dál.

Děj se točí okolo druhorozeného prince Lesního království, Ruperta, který je hned v úvodu knihy vyslán svým otcem, aby zabil draka. Na první pohled je to rozkaz trochu zbytečný, vzhledem k tomu, že ubohý drak sídlí pomalu až na druhém konci království a žádné velké škody nepáchá, ale královi důvody měly svá opodstatnění. Celá tato "pouť" je ve skutečnosti jen pouhá fraška, která má Rupertovi taktně naznačit, aby se už do svého rodného království nevracel. Protože druhorozený princ je v království, jehož korunní princ je zdravý, talentovaný a brzo má usednout na trůn, akorát politická hrozba a nástroj k rozpoutání občanské války.

Jenže, to by nebyl Rupert, čestný, charakterní, tvrdohlavý a natvrdlý, aby nanasedl na svého věrného oře, zbabělého Jednorožce a nepokusil se toho draka zabít. Jenže jak to tak bývá, nic nejde podle plánu...

Drak má do krvežíznivého netvora daleko, raději obdivuje svoji sbírku motýlů, drakova společnice, princezna Julie, je panenské a něžné dívce na hony vzdálena a nad celým světem visí hrozba východu Modrého měsíce, během něhož dochází k prolnutí světa lidí a světa tranzitivních bytostí, které netouží po ničem jiném než lidi mučivými způsoby zabít... neboť lidé mají něco, co oni ne - jsou reální.

série Jestřáb a Rybářka

žánr: fantasy, detektivní

dílů: 6 (Jestřáb a Rybářka, Vítěz bere vše, Zabiják bohů, Vlk v ovčím stádu, Stráž proti potupě, Kosti města)

Děj se odehrává několik let po válce démonů, tedy po Východu Modrého měsíce. Rupert a Julie opustili Lesní království a rozhodli se ke své minulosti otočit zády. Svá jména odvrhli a začali si říkat Jestřáb a Rybářka.
Pracují jako kapitáni Městské hlídky v prohnilém, zkorumpovaném přístavním městě Haven, kde se proslavili jako jediní čestní členové Hlídky.
Nenechte se mýlit, ono to tak žhavé není. Oba dva jsou sice čestní, ale za jejich metody by se nemusela stydět ani chodící zbraň hromadného ničení... Dokážete si představit, jak moc jsou asi oblíbení, že? XDDD

Zajímavě se zde snoubí detektivka s fantasy a obzvlášť pobaveně jsem sledovala přeměnu Ruperta a Julie v cyniky, kteří by momentálně ideály nepoznali, ani kdyby je nakoply do zadku... XD

Za Modrým měsícem

žánr: fantasy

Odehrává se o více jak 10 let po událostech Východu Modrého měsíce. Modrý měsíc je opět hrozbou, někdo zavraždil krále Lesního království, Haralda, a Rupertovi a Julii nezbývá než se vrátit zpět ke své minulosti...

Na to, že téma je tak podobné prvnímu dílu, je tato kniha zdařilá, přesto ale musím podotknout, že kvality Východu Modrého měsíce přeci jen nedosahuje.

Krev a čest

žánr: fantasy

Redhatský král byl zavražděn a dosud se nenašla jeho závěť. Narozdíl od většiny království, v Redhartu neusedá na trůn nejstarší princ, ale ten, kterého si král sám vybere... Jenže koho si zvolil, to nikdo neví.

Všichni tři princové tak proti sobě intrikují ve snaze se dostat na trůn. Náhle však prostřední princ, Viktor, záhadně onemocní. Pokud by se tato informace dostala ke dvoru, mohl by se s bojem o trůn nadobro rozloučit. Proto se rozhodl pro použití dvojníka.

Jordan býval úspěšný herec, který byl vítán i na královském dvoře. Ale jak to tak chodí, úspěch je jako houpačka, jednou si nahoře a později se nedůstojně plazíš ve špíně...
Jordan je právě takový případ. Kdysi býval slavný, dnes po něm neštěkne ani pes a jemu tak nezbývá než se živit jako potulný herec, což jeho pýcha nenese zrovna lehce... a co pak po jeho většinu času prázdný žaludek. XD
Nečekaně je mu však předložena lákavá nabídka, až příliš lákavá - pokud zvládne hrát dvojníka prince Viktora, zbytek života stráví obklopený luxusem... I když Jordan tuší, že v tom bude nějaký háček, nabídku okamžitě přijímá. Co člověk pro peníze neudělá, že? XDD

Díky mocné magii se Jordan musí stát přesnou fyzickou kopií prince Viktora, protože hrad, na něhož s princovými společníky – sirem Gawainem a hrabětem Roderikem, - míří, je postaven na samé hranici reality a neskutečna, takže tam obyčejná magická iluze nefunguje.

Jordan věděl, že se pouští do nebezpečné hry, ale ve skrytu duše doufal, že to nejhorší, co ho potká, budou tak maximálně hradní duchové. Ale ani ve snu by ho nenapadlo, že princ Viktor, jemuž pomáhá, bude stejně krutý a šílený jako jeho starší bratr Lewis a mladší Dominic...

Po Východu Modrého měsíce další z mých nejoblíbenějších knih od Greena. Bavila jsem se u ní opravdu báječně a do teď nechápu, jak byl autor schopen tak skvěle prokreslit to nemalé množství postav na pouhých 300 stránkách.



série Noční strana

žánr: prvky fantasy, detektivní

dílů: 8+ (Něco z Noční strany, Agenti světla a temnoty, Nářek slavíka, Kouzlo města, Cesty, po kterých jsme se nevydali, Ostřejší než hadí, Učiněné peklo, Nepřirozený slídil)

John Taylor má dar nalézat věci, které už všichni ostatní považují za naprosto ztracené. Je to totiž jeho nadání, doslova. Jedno z dědictví, které získal po své tajemné a nelidské matce...

John se narodil a vyrůstal na Noční straně, odvrácené straně Londýna, kde jsou neustále dvě hodiny po půlnoci a kde se mohou splnit všechna vaše přání. Jen musíte být připraveni zaplatit za ně vaším životem, duší, nebo nějakou částí těla... V hospodách a klubech můžete pít s anděly, upíry, duchy nebo dávno mrtvými lidmi... či lidmi, kteří se ještě nenarodili. Zdá se vám to šílené? Vítejte na Noční straně, místě, kde je možné všechno.

Noční stranu jsem si pochopitelně taky oblíbila, ne jen proto, že je psaná v mé oblíbené ich formě, ale zejména kvůli hlavní postavě Johna Taylora, který je zkrátka sympaťák a prazvláštní kombinace charakterního a zároveň naprosto bezcharakterního týpka.
Díly mají kvalitativně vzrůstající tendenci, i když ke konci jejich kvalita bohužel zase trochu klesá. Každá kniha je věnována jinému případu, který John zrovna vyšetřuje. Díly spojují, krom postavy Johna Taylora, taky zabijáci, kteří jdou našemu hlavnímu hrdinovi ze záhadných důvodů po krku, a tajemství původu jeho matky, jež všechny děsí...

Párkrát jsem narazila na názor, že Noční strana kopíruje Gaimanovo Nikdykde. Není to pravda. Ano, sice se tu taky vyskytuje myšlenka "podLondýna", ale je zpracována jinak, nemluvě o příběhu, jenž je diametrálně odlišný. Navíc, kde se Gaiman soustřeďuje hlavně na jakousi snovost, popis, lyričnost a postavy nemá tak výrazné jako Green, tak Green zase dává prostor hlavně těm postavám. Záleží na vás, jaké pojetí vám víc vyhovuje. Mně osobně se líbí oboje... záleží zrovna na náladě.

série Tajná historie

žánr: prvky fantasy, detektivní

dílů: 3+ (Muž se zlatým torkézem, Démoni jsou věční, Špion, který me strašil)

Eddie Drood je součástí vlivné a mocné rodiny Droodů, která před několika staletími vzala spravedlnost do vlastních rukou a od té doby ji neúnavně hájí. Nutno však dodat, že kvůli svému narůstajícímu vlivu a občasné bezohlednosti nejsou její členové zrovna oblíbení.

Eddiemu, stejně jako zbytku rodiny Droodů, byl při narození okolo krku připnut zlatý torkéz, který je propojen s jeho duší a v případě ohrožení se proměňuje ve zlaté, dokonalé pohyblivé a neprůstřelné brnění, charakteristický znak Droodů a jejich nejmocnější zbraň. Přesto se však něčím od zbytku své rodiny liší, touží totiž po svobodě a odmítá slepou poslušnost.

Svůj vzdor dotáhne dokonce do takových rozměrů, že rodinné sídlo opustí a pokusí se vymanit z područí své rodiny. Což mu pochopitelně není příliš platné, povinnosti Droodů musí plnit nadále a je mu pouze dovoleno si žít tam venku zdánlivě nezávislý život. Ediiemu to však vyhovuje, lepší něco, než nic...

V jeho životě ale nastane radikálný zvrat ve chvíli, kdy je nucen se vrátit zpět do rodinného sídla, kde se stane svědkem nepřátelského útoku na Srdce, zdroj moci Droodů a jejich torkézů. Matriarcha ho záhy pověřuje tajným úkolem a od té doby nic není jako dřív... Rodina Droodů totiž není takovým mstitelem spravedlnosti, jak Eddie věřil... A původ droodových torkézu je mnohem děsivější, než mohl kdokoli tušit.

Když jsem si poprvé četla anotaci na Muže se zlatým torkézem, znělo mi to skoro úplně stejně jako Noční strana, s pár úpravami, pochopitelně. V neposlední řadě k tomu došlo i díky ich formě. Když jsem si ale první díl této nové série přečetla, musela jsem pozměnit názor. Tyhle dvě série si jsou opravdu hodně podobné, co se týče prostředí a žánru, přesto na mě Muž se zlatým torkézem zapůsobil jinak... lépe.
Kniha je ucelenější, dá se dokonce číst jako samostaný román. Eddie je mi dokonce o něco sympatičtější než John Taylor. Jestli to je jeho jasně danými, ohraničenými schopnostmi či mnohem příjemnější ženskou společnicí Molly, těžko říct... Každopádně jde o začátek slibně začínající nové série, kterou by byla škoda si nechat ujít.

série Morituri

žánr: sci-fi

díly: 5 + 3 (Morituri, Rebélie, Válka, Čest, Osud + Soumrak říše:Mlhosvět, Chiméra, Peklo)

Owen Morituri si jako bohatý a naprosto neambiciózní šlechtic císařství užíval nic nedělání a bezstarostnosti. Jeho největším trápením tak akorát bylo, jak vysvětlit otci, že rozhodně nechce pokračovat v rodinné tradici a stát se bojovníkem, ale místo toho by raději studoval historii. Jenže jeho záviděníhodnému životu byla náhle učiněna přítrž, protože se ho Císařovna rozhodla postavit mimo zákon a Owenovi nezbylo nic jiného než se probojovat mezi vlastními bodyguardy, utéct a ve společnosti ztroskotané zlodějky Hazel d´Ark, esperkých mutantů z Lidové fronty, profesionálního revolucionáře Jacka Hokuse a posledního žijícího příslušníka rasy hádoidů, Tobiase Moona, vymyslet plán, jak tu zatracenou mrchu z toho trůnu zase svrhnout...

Na první pohled zní tato série hodně ujetě a jednoduše, ale budete se divit, je to ta nejpropracovanější série od Greena a intrikami či nemalým množstvím dějových linií se to tu jen hemží. Bohužel tuhle sérii ještě nemám dokoupenou, tudíž ani přečtenou, takže ji nedokážu zatím zhodnotit.

Dolů mezi mrtvé

žánr: fantasy

Moc mě nezaujalo, kniha se mi zdála dost nepropracovaná, takže se tu s obsahem vypisovat nebudu. Recenze kdyžtak na Fantasy planet.

Popíjení půlnočního piva

žánr: fantasy

Nedotčeno. (Umírala jsme u tohu nudou.)

Podzim stínů

žánr: fantasy

Nedočteno. (Umírala jsme u tohu nudou II.)

The Tarot Café

žánr: mystery, fantasy

počet volume: 7

manhwaka: Sang-Sun Park

licenzlé: Tokyopop

dosud vyšlo volume: 6

download: Anime-Eden (1.-6. vol)

Jak už začíná být mou tradicí, tak tu v sobotu přispávám dalším článkem o oblíbené manze, manhwě či anime. Dnes se bude jednat o manhwu, a pozooor.... ne shoujo! *je jí jasné, že právě šokovala XD*

Tentokrát si odpustím úvod a vrhnu se rovnou na obsah.

Hlavní hrdinkou je Pamela, majitelka kavárny The Tarot Café a žena s dosti tajemnou, a ne zrovna šťastnou (jak jinak), minulostí.
Krom toho má Pamela zvláštní koníček - věští z karet. Narozdíl však od většiny samozvaných kartářek a věštkyní, Pameliny předpovědi jsou přesné, často kruté a jejími zákazníky málokdy bývají lidé.
Kolem naší hlavní hrdinky se totiž stahují všelijaká nadpřirozená stvoření, která v naší době považujeme za výplody choré mysli či přinejlepším, jako výborné téma do fantasy knih nebo filmů...
Upír, vlkodlak, kočka štěstěny, alchymista... ti všichni žádají Pamelu, aby nahlédla do jejich budoucnosti. Vtip je ale v tom, že než tak Pamela plně učiní a sdělí jim svojí vizi, tyto bytosti si už dávno nevědomky svojí životní cestu vybrali a žádná rada, i ta dobře míněná, už jim pomoci nemůže...

Pamela si tak opravdu nemůže na stereotypní život stěžovat, nemluvě o jejích dvou společnících, kteří ho řádně okořeňují. V první řadě je to krásný démon Belus, s nímž v minulosti, před pár stoletími jen tak mimochodem, uzavřela pakt, a potom mladičký vlkodlak Aaron Gawain, jehož se ujala (adoptovala XD) a který ji v kavárně na oplátku vypomáhá.

Přestože se je její život na hony vzdálený naší představě o normálním, měla Pamela pocit, že si žije přeci jen relativně klidný život vede.
Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy narazila na mladého muže s vzezřením jejího bývalého, a hlavně mrtvého, učitele a milence Ashe.... Opravdu je to jen náhoda ve vzhledu? Nebo se za tím skrývá něco víc?



Abych se přiznala, když jsem si přečetla první book, silně mi tato manhwa připomínala Petshop of Horrors. Ty nadpřirozené bytosti, ty krátké hořkosladké příběhy a vůbec celkové ladění atmosféry. Jenže na rozdíl od Petshop of Horrors, kde děj byl spíše tenkou linkou vinoucí se jednotlivými díly, tady se začíná příběh postupně dostávat do popředí. Minulosti Pamely, a ne jen její, je tu věnováno několik kapitol a příchod Ashe a dalších postav dává tušit, že příběh nebude vůbec tak přímočarý a jednoduchý, jak se mohlo prvně zdát a bude nás jistě čekat nemálo zajímavých zvratů...

O lehký humor taky nebudete ochuzeni, ale upozorňuji, že příliš často se s ním nesetkáte...

Postavy jsou velice zdařile vykresleny a všechny jsem si upřímně oblíbila. Obzvlášť Pamela vás určitě potěší, protože je to silná, samostatná žena, ne žádná křehoučká dívenka, co si nedokáže sama ani zavázat tkaničky u bot.

Třešničkou na dortu je kresba, která je opravdu nádherná, s typickými manhwa rysy – nápadně výrazné očí a plné rty... Docela jsem se pobavila u zjištění, že většina mužů jsou hezčí dívky než Pamela...XDDD


Takže, vzhledem k tomu, že nás čeká minimálně ještě jeden book, tak nemůžu úplně komplexně tuto manhwu hodnotit, přesto nevěřím, že by manhwaka nějak konec ostrouhala, tudíž vřele doporučuju stáhnout a přečíst.



POSTAVY


Pamela

Pamela je majitelka kavárny The Tarot Café, kterou navštěvují krom lidí i nadpřirozené bytosti a žádají ji o věštění budoucnosti.
Narodila se ve Skotsku někdy ve 13. století, takže už chápete, proč se spojení "Pamela" a "mladá" k sobě tak vyloženě hodí. XDD Za svůj život toho stihla spoustu - v 11ti být svědkem upálení vlastní matky, útok chlípného mnicha, zaplést se s drakem, Ashem, jenž se ve své lidské podobě stal jejím milencem a učitelem a o několik let později i zemřel v její náruči. Tím ji "daroval" nesmrtelný život. Pamela byla jeho smrtí naprosto zničena a pokusila se několikrát všemožnými způsoby spáchat sebevraždu, jenže moc nesmrtelného života ji zároveň znemožňovala, aby si ho vzala sama.
Zoufalou ji nakonec našel a zachránil před sebou samou Belus, démon, s nímž uzavřela pakt. Jednou z podmínek bylo získání a následně odevzdání mocného Berialova náhrdelníku, s kterým, jak Belus slíbil, ukončí její nesmrtelnost.

Pamela je soběstačná, silná osobnost, která se po těch stoletích prostě musela zocelit, ať už chtěla nebo ne. Přestože velká část jejích vzpomínek příliš šťastná nebyla, nebo nakonec skončila špatně, Pamela nikdy nezhořkla. Je rázná, temperamentní, přesto se snaží většinu věcí řešit s chladnou hlavou.


Belus

Belus je sobecký, narcistický, lehkomyslný, občasný cynik, co rád intrikuje a poflakuje se. XDD Jeho oblíbenou zábavou bývá rozčilování Pamely. Přestože se většinu času tváří, že je mu Pamela naprosto lhostejná, hádejte, kdo ji okamžitě běží jako první na pomoc, když se jí něco stane?

Aaron Gawain

Aaron je dalším příkladem skvělého života překypujícího štěstím, jeho otec totiž byl alkoholik, mlátil ho a nakonec dokonce i prodal.
Aaron se v kouzelném lese setkal s démonem Nebirosem, s nímž po tom žil na jeho hradě. Nebiros si k němu za krátký čas vypěstoval hlubokou náklonnost, rozmazloval ho a trávil s ním téměř veškerý čas. Jedinou podmínkou, jež Aaronovi kladl na srdce, bylo nezradit ho...
Vzhledem k tomu, že Aaron momentálně pracuje a žije u Pamely, tak každému musí dojít, že se zrady nakonec dopustil... Během onoho ošklivého incidentu byl dokonce pokousán vlkodlakem a od té doby se každý úplněk v něj přeměňuje...

Aaron je spíše jednodušší povahy, velký myslitel to není, je velmi laskavý, přátelský a jemný. Pamelu a Beluse neustále podezřívá z milostného poměru a nechápe, proč ti dva u těchto postřehů umírají smíchy a hrůzou. Krom toho Pamelu a Beluse považuje za svoji rodinu.


Ash

Ash je drak, který se o Pamelu jako malou postaral, vychoval ji a nakonec se stal jejím milencem. Jejich štěstí nemělo dlouhého trvání, neboť byl Ash zabit a zemřel v náruči své milé, Pamely, na níž díky tomu ulpěla jeho krev a dala ji tak nechtěnou nesmrtelnost.

Náhle se však o několik století později před Pamelou objevuje Ash znovu, živý, ale naprosto ji nepoznávající... Přeci jen se asi jedná o stejnou osobu, protože má o Pamelu nevídaný zájem. Jediný háček je v tom, že jeho zájem nemíří tak úplně romantickým směrem, jež bychom od bývalého milence čekali...

Ash je tajemná osoba. Jako Pamelin učitel a milenec to býval sympatický, klidný a jemný muž. Kdyžto v současnosti je krutý, vypočítavý a rozehrává nebezpečnou hru.

Scany...

Pamela se opravdu poctivě snažila spáchat sebevraždu... Jen se jí prostě příliš nevedlo...

Belus už své rozmlouvání vzdal... Pamela stále vytrvává...

Jednou jí ta trpělivost musela dojít...

Petshop of Horrors

žánr: mystery, horor

počet volume: 10

mangaka: Matsuri Akino

licenzlé: Tokyopop

download: Mangatraders, Anime-Eden (complete)

sequel: Shin Petshop of Horrors

Fajn, měla jsem dvě možnosti, buď se šrotit biologii nebo dělat něco zdánlivě užitečného... Logicky jsem si vybrala druhou možnost, jak jinak. XD Takže vám tu představuji, přeci jen už dost profláklou, mangu Petshop of Horrors od Matsuri Akino, jedné z mých nejoblíbenějších mangak.

K PSoH, upozorňuju, mám dost sentimentální vztah, tudíž to nebude moc objektivní článek, pro změnu. *suše* Tahle manga totiž byla jedna z těch prvních, co jsem kdy četla, proto na ní nedám do dneška dopustit. Skoro se až stydím, že jsem ji tu na blogu tak dlouho opomíjela.



Centrem všeho dění se stává exotický obchůdek s domácími mazlíčky a jeho tajemný majitel, Count D, v americkém Chinatown (s největší pravděpodobností v San Fransicsu, ale ruku do ohně bych za to nedala). Vzhledem k druhé půlce názvu "horrors" vás asi napadne, že se tam nebudou prodávat zrovna obyčejná zvířátka. A taky máte pravdu. Count D sice nabízí krásné kočky, nejušlechtilejší, i ty nejroztomilejší, psy, vzácné rybičky a já nevím co ještě, ale taky vám může nabídnout dívenku, o které tvrdí, že je králík, nadmíru přitažlivého mladého muže, o němž pro změnu prohlašuje, že je to dobrman, nebo si taky můžete zakoupit mořskou pannu či mýtickou Medúzu. Nalákáni? XD

Zakoupení nějakého podobně jedinečného "mazlíčka" však sebou přináší rizika a klidně se může stát, že pokud do puntíku přesně nesplníte podmínky ve vaší kupní smlouvě, může vám váš milovaný "mazlíček" sežrat nějakou tu končetinu... v tom lepším případě. A Count D za to neponese žádnou odpovědnost, to vy jste porušili podmínky smlouvy, ne on...

Vždycky se ale najdou nějací chytráci a pošetilci, co se prostě dobrými radami řídit nebudou a až pozdě zjistí, že se jimi řídit měli, případně to už nezjistí nikdy... Takže během posledních pár let bývá policie občas polána k naprosto šíleným a nevysvětlitelným vraždám, které spojuje jediné pojítko - krámek Counta D.
Mladý policista Leon Orcot je odhodlaný tomu přijít na kloub a věří, že obchod Counta D není ničím jiným než zástěrkou pro obchod s drogami.... a hodlá to dokázat.

Bohužel, chudák Leon, ač se snaží seč může, aby Counta D mohl obvinit z nějakého toho trestného činu, není mu přáno. K jeho smůle je Count D velice prozíravý a téměř všem vysoko postaveným lidem ve městě nenápadně podstrčil nějakého toho obyčejného mazlíčka... XDD Leonův nadřízený, tuším, vlastní tučňáka a Counta D si nemůže vynachválit.

Nezbývá mu tedy nic jiného než se věšet Countu D na paty v naději, že se dotyčný nějak sám prozradí...



Petshop of Horrors je úžasná manga s krásnou, jistou kresbou, v níž se kloubí lehký humor s napětím, tak trochu šmrncnutým i hororem či dramatem. Celých 10 booků je tvořeno jednotlivými příběhy, epizodami, životem zkoušených lidí, jenž ve své slabší chvilce podlehli nabídce Counta D a koupili si nějakého z jeho nadpřirozených mazlíčků. Každý příběh je svým způsobem jedinečný, z mého pohledu se nijak neopakovaly a vždy jsem trnula obavou, jak se bude příběh dál ubírat - u některých jsem se pobaveně usmívala, u jiných zase měla slzy na krajíčku, stačí si jen vybrat. Všechny epizodky měly však jedno společné, hořkosladký konec.

V celé sérii bych našla jediné negativum - chápu totiž, že pro někoho bude právě největším minusem absence souvislého děje, který je tu zastoupen pouze v poskrovném odhalování minulosti Counta D. A vůbec toho, kdo, nebo co, Count D je... Jak je možné, že je na fotce staré dobrých 70 let? Proč ho poznávají staří lidé, kteří nemají daleko k smrti a tvrdí, že se za ty léta vůbec nezměnil?


Pokud chcete na tyto otázky znát odpověď, nezbývá vám nic jiného než si Petshop of Horrors přečíst... *zlomyslně*



POSTAVY

Count D

Count D je tajemným, elegantním majitelem krámku s domácími mazlíčky v americkém Chinatown. Krom obyčejných zvířátek prodává taky ta velmi neobvyklá, nebezpečná a dávno vyhynulá či podle odborných knih neexistující.

Count D se neustále usmívá tím typickým orientálním nic neříkajícím způsobem a nevypadá, že by ho něco dokázalo rozházet, vždy si zachovává ledový klid a sebevědomý postoj. (Pokud mu nepodstčíte krabici se sladkostmi, pak se vám bude oddaně plazit u nohou.. XD)
Člověk mívá chvílemi z jeho řečí pocit, že jediné, na čem mu doopravdy záleží, jsou jeho zvířátka a lidské životy jsou mu upřímně ukradené, což by byl bohužel i úsudek správný. Kvůli dračímu vejci je schopen splašeně lítat po celé metropoli, ale pro mazlíčkem vyděšeného zákazníka by nehnul ani prstem... 
Jeho minulost je obestřena tajemstvím, jako vůbec celá jeho existence. Count D všechny nevysvětlitelné záhady okolo sebe vysvětluje svým dědečkem, kterému je údajně velmi podobný... (Ehm, věříte snad tomu?)
Má velkou slabost pro výše zmíněné sladké (alá Tsuzuki z Yami no Matsuei) a šálek dobrého čaje.

Poznávací znamení: každé oko jiné barvy, čínské hávy a asi metr dlouhé nehty. XDDDD

Leon Orcot

Leon je horkokrevný mladý detektiv, který se snaží seč může, aby Counta D aspoň z něčeho (!!!) usvědčil. Takže ho má Count D neustále za zadkem a je uplácen sladkostmi v Leonově marné naději, že tak neopatrně něco prozradí... Jeho vytrvalost je zkrátka obdivuhodná.

Leon je každým coulem sympaťák, přátelský, sebevědomý, občas neomalený a tvrdohlavý. Aniž by to přiznal, Counta D si zvláštním způsobem oblíbil, což dává najevo osobitým stylem - pokouší se ho zatknout a do péče mu strká svého o dost mladšího bratra... (Asi jako projev důvěry.XD)

Click

žánr: drama, komedie, romantické

počet volume: 8

manhwaka: Youngran Lee

licenzlé: Net Comics

dosud vyšlo volume: 8

download: Mangatraders (complete)


K vaší jistě nezměrné radosti se s vámi hodlám podělit o svůj další manga, tedy manhwa, objev. Žánrem vás jistě překvapím, protože to bude... *chvilka napětí* ... shoujo. Ano, ano... já vím, a ne, nečtu jen shoujo, prostě se to tak vždycky sejde... *bezradný pohled*
Je mi naprosto jasné, že má pověst shoujo odpůrkyně je definitivně v troskách. Když ono, no, shoujo je hrozně široký pojem... *marný pokus o znovunabytí navždy ztracené image*

Tak tedy, na manhwu Click jsem narazila na webových stránkách amerického nakladatelství manhwy NET Comics a okamžitě mě díky své anotaci zaujala. Takže vzápětí následoval mnohokrát ověřený a už zaběhnutý postup -> rychle se podívat na Mangatraders, zda tam nějaká dobrá duše neuploadla scany. K mému nezměrnému nadšení se tak stalo. Přesto má radost trochu pohasla, když jsem zjistila, že je tam jen 5 booků z osmi, ale vzhledem k tomu, že zbývající díly ještě ani nevyšly od NET Comics, tak si do budoucnosti stále uchovávám naději.



Hlavním hrdinou Click je šestnáctiletý Joonha Lee, kluk s téměř perfektním životem. Má sympatického nejlepšího kámoše Jinhooha (kolem něhož se vine jak liána, a ne, fakt to to není shounen ai ani yaoi), nadprůměrně přitažlivý zevnějšek, jeho studijní výsledky jsou též vysoko nad normálem a za zástup jeho obdivovatelek by se nemusela stydět ani rocková hvězda. Super, že?
No, to si Joonha myslel taky. Nebo aspoň do chvíle než šel jednoho pěkného rána vykonat potřebu na toaletu a nezjistil, že mu něco podstatného chybí...
Jako správný muž (ehm, v této fázi možná muž už tak úplně ne) zděšeně zařve na celý barák a omdlí. Když se probere, rychlým pohledem zjistí, že to všechno je opravdu skutečnost a ne jen bizarní noční můra.
Co je však ještě šílenější, jeho rodiče vezmou ztrátu synovi mužnosti zaraženíhodně klidně a ještě šokovanému Joonhaovi oznámí, že v jejich rodině nejde o nic zvláštního. Jestli si Joonha myslel, že se svět totálně zbláznil, tak po otcově prohlášení, že do svých 17ti býval ženou, a ne, žádnou operaci na změnu pohlaví nepodstoupil, prostě se to stalo, nemá náš hrdina už daleko k trvalému nervovému zhroucení.
Takže z hlavního hrdiny je rázem naše hlavní hrdinka...

Děj se posouvá o dva roky kupředu, kdy Joonha žije už celý rok plně jako žena se vším všady. Teda aspoň z té vnější stránky. Jestli čekáte nějakou vnitřní změnu, tak se šeredně pletete. Joohna může sice být žena fyzicky, ale duševně je to stále kluk se stejným arogantní coolovním chováním jako na začátku a se zhruba početně obdobným zástupem obdivovatelů - a to kupodivu ne jen z mužské části populace.
Přesto Joohna svojí novou podobu nesnáší, trápí se kvůli násilnému zpřetrhání všech svých pout z minulosti, kdy bývala kluk - zničení přátelství s Jinhooem a začínajícího vztahu mezi jím/ní a krásnou tmavovláskou Heewon Jung, krom toho musí nenadšeně odhánět školního Casanovu, Taehyuna Yoo, její city jsou jeden velký zmatek, a vůbec by dala nevím co za to, aby mohla být zase chlapcem. Jenže to nejhorší má teprve přijít... Lidé z její minulostí se kolem ní stahují s neodvratitelností katovi smyčky a jak jim má Joohna vysvětlit, že najednou je ONA? Navíc, co si má počít se svojí neutuchající hlubokou náklonností k nejlepšímu příteli, s níž si dřív nevěděla rady, ale teď jako dívka by možná mohla... Jenže to by Jinhoo nesměl mít několikaletý šťastný vztah se svojí přítelkyní už od juniorské střední školy, Hyejin...



Pokud jste četli The Day of Revolution od Mikiyo Tsudy/Tashi Zaou, tak si zřejmě říkáte, prakticky stejná zápletka, to prostě nemá cenu číst. Jenže to jste na omylu. The Day of Revolution byla okouzlující komedie, kdežto Click je spíše drama. Překvapeni? Já byla taky. Vzhledem k fantasymagorické zápletce, která by slušela spíše komedii, jsem právě takový žánr čekala a ono hle, můj odhad nebyl tak úplně správný. Ne, že by jste se tu nezasmáli, u některých scén se pobavíte báječně, ale na druhou stranu nebudete smíchy zrovna padat ze židle.

Celý příběh se točí okolo Joonhe a hlavně jejích známých z minulosti. Sice to vypadá jako dosti chabé lákadlo, ale budete se divit, chvílemi jsem napětím nadskakovala ze židle. A hlavně, naprosto nedokážu odhadnout, jak to s Joonhe skončí... Bude sama? Nebo se jí nějakým zázrakem podaří ulovit Jinhooa? Nebo nakonec tím vyvoleným bude Taehyuna? Opravdu netuším, což je u shoujo opravdu nečekané a právě tenhle fakt mě na téhle manhwě dostal...

Pokud jsem vás stále k přečtení nenavnadila, tak dalším silným kladem této nepříliš dlouhé série jsou postavy. Joonhe je kapitola sama pro sebe. Existuje lepší ženská hrdinka než ta s téměř mužským chováním? Nebo tedy mužským anime/manga/manhwa chováním, pokud by se měla chovat jako průměrný příslušník mužského pohlaví, tak by to bylo dost otřesné. Díky bohu, v této manhwě se její nátura omezuje pouze na to, že neomdlévá při pohledu na hezkého kluka, zoufale nevzdychá nad nešťastnou láskou, neváhá někomu dát do zubů, když ji rozčílí a za všech okolností si zachovává ledový klid a nadhled... Ach, asi jsem se zamilovala.. XD
Další postavy jsou taky hezky podané, věrohodné, příjemně (ne)obyčejné, i když mě občas zaráží, jak drsné některé z nicj jsou... asi korejská nátura. *vzpomíná na andělsky vyhlížející Heewon*


Takže, nezbývá než dodat - koukejte si to přečíst!!! XDDDD Já jsem došla až tak daleko, že jsem si prvních 6 booků (+ 11. díl Let Dai), co jsou k mání, objednala na Rightstuf během jedné akce... Ha ha.. Minus 30% z ceny, no odolejte.. XDD





POSTAVY

Joonha Lee

Joonha je v nezáviděníhodné pozici, kdy se musí náhle vyrovnat se změnou svého pohlaví. Přestože fyzicky je to dívka, stále uvažuje a většinou i jedná jako kluk, jímž byla.

Dříve bývala středem společnosti, bavič a užvaněný, všemi obdivovaný cool kluk. Teď se z ní stala uzavřená, odtažitá a za všech okolností ledově klidná holka, která před nikým rozhodne nepadne na zadek. Což dost nemilým způsobem citelně zjistil školní playboy, Taehyuna Yoo. Přesto se z nich přes počáteční vzájemnou nevraživost stali přátelé.

Jsou pouze dvě osoby, pro které má Joonha i po těch dvou letech stále slabost, její nejlepší přítel Jinhoo, ke kterému nedokáže rozluštit, co cítí a tají před ním své nové "já", a potom krásná Heewon, dívka s níž málem chodila a nedokáže ji vidět v jejích pravých barvách.


Taehyuna Yoo

I když Taehyuna na první (a i na druhý, třetí, ... ) pohled působí jako povrchní frajírek, tahle mělká visáž skrývá vcelku sympatického, stále však arogantního a sebevědomého, kluka.

Taehyuna pochází z bohaté rodiny, kdy jeho biologický otec vlastní síť hotelů a kasin (aspoň teda myslím), čehož si je Taehyuna samozřejmě moc dobře vědom. Odtuď pramení právě ta jeho arogance. Překvapivě ale žije se svým nevlastním otcem, který býval/je členem yakuzy.
Ve svém volném čase mimo jiné pracuje jako krupiér, přičemž pěkně podvádí návštěvníky kasina. XDD Volají ho právě tehdy, když nějaký zákazník příliš vyhrává, v tu cvíli nastupuje Taehyuna a obrátí nenápadně hru v prospěch kasina.


Heewon Jung

Heewon bývala do Joohna zamilovaná a sama byla jedinou dívkou, ke které Joohna jako chlapec něco cítila. Pro něj/ní byla něco jako anděl.

Všechno se ale mění ve chvíli, kdy po dvou letech Heewon Joonha potká, teď už však jako dívku. Okamžitě nastoupí na škole, kam chodí Joonha a udělá cokoli, aby ji získala. Žárlí tak na všechny, kterým Joonha věnuje větší pozornost.

Jestliže dříve bývala Heewon andělem, tak teď je to pěkně nebezpečná, vypočítavá mrcha, která se nezastaví před ničím, aby dosáhla svého cíle. (Budete se divit, ale měla jsem ji ráda.. XD)




Jinhoo

Jinhoo byl vždycky z dvojice, Jinhoo - Joonha, ten rozumnější, klidnější, laskavější a jemnější.

Jeho snem bylo stát se slavným pianistou, což se mu nakonec opravdu podařilo. Jediným kazem na jeho štěstí bylo ztracení nejlepšího přítele, který se poděl neznámo kam a ani s s ním nerozloučil. Jinhoo se nikdy nevzdával naděje, že ho najde.








Hyejin

Hyejin bývala už do juniorské střední do Jinhooha zamilovaná a po nějaké době s ním dokonce začla chodit. Vždycky však tajně žárlila na Joonha a jeho blízkost s Jinhooem. Když se dovídá, že Joonha je dívka, přepadne ji strašný strach, že Jinhooha ztratí...

Hyejin není ničím zvlášť výjimečná, je to obyčejná dívka, jemná, milá, ale ne naivní, přestože tak na první pohled může vypadat. Velmi dobře si uvědomuje, co může s odhalením Joonhaina nového "já" ztratit...

Seimaden

žánr: romantické, fantasy

počet volume: 10

mangaka: Yuu Higuri

licenzlé: DC Comics

download: Mangatraders (complete)

Tak mi to nedalo a rozhodla jsem se vrhnout na další fantasy shoujo, tentokrát však od mé oblíbené mangaky Yuu Higuri, na které jsem se už nějakou dobu přeci jen chystala. Yuu mám poslední dobou nějak v oblibě, naprosto si mě totiž získala mangami Gorgeous Carat a Cantarella, tak jsem si říkala, že se její prvotině přeci nebudu vyhýbat.



Seimaden je příběh lásky Laurese, prince proslulého svojí krutostí ve válečných taženích, jenž se stal démoním vládcem, aby mohl zachránit svoji lásku a přítelkyni z dětství, Eris. Erisina duše se tak mohla reinkarnovat a Laures mohl doufat, že ji jednoho dne zase spatří a budou konečně spolu. Uplynuly stovky let a Eris se znovu narodila v těle dívky jménem Hilda Hildegard.

Hilda je mladá dívka a talentovaná tanečnice, která si nepamatuje nic ze své minulosti, natož z minulého života. Žije se svojí přítelkyní Sherill, stejně starou, křehkou hudebnicí, jež se o ní nezištně postarala, když se Hilda dostala zmatená a zlomená do města, nevědíc o sobě vůbec nic, vyjma jména. Živí se jako tanečnice v baru, podotýkám však - ve vší však slušnosti. XDDD Ne že by o krásnou Hildu nebyl zájem, ale většina mužského osazenstva se spokojí se slintáním a zíráním. Přestože je sice Hilda krásná a vůbec, pověst jejího milence, černovlasého dlouhovlasého cizince, je příliš děsivá a tajemná. Ano, domysleli jste si správně, jedná se o Laurese.
Ti dva však milenci nejsou, Laures je spíš jejím patronem a chrání ji od příliš dotěrných nápadníků. Když jeden z nich neodolá a odváží se Lauresovi Hildu unést, Laures ho bez větších výčitek svědomí rozmetá....doslova. Roztrhané lidské tělo není zrovna pro Hildu vrcholem romantiky, tudíž se celkem logicky její náklonnost k Lauresovi změní ve strach.
Aby toho nebylo málo, tak se na ní na ulici nadšeně pověsí pohledný mladík, Rodriqeo (Rod), tvrdící, že je její milenec, že to Laures vymazal všechny její vzpomínky a násilím ji od něho odvlekl. A komu teď má chudák Hilda věřit...

Mezitím v říši démonů Lauresova pravá ruka a zástupce, démon s andělským vzhledem Tetiyus, očekává jeho návrat. Laures se však k návratu do svého království nemá, proto se pro něj Tetiyus vypraví do světa lidí. Jeho zbožňovaný, dokonalý vládce se však odmítá vrátit, jediné na čem mu momentálně záleží je Hilda/Eris.

Když Tetiyus pochopí, že veškeré jeho přemlouvání je k ničemu a jeho milovaný vládce je naprosto poblouzněný nějakou ženskou, rozhodne se upoutat jeho pozornost jinak - osvobodí ze zakletí Lauresova nepřítele, generála démonských vojsk, Zardiho.

Jenže... Tetiyus si to pořádně nepromyslel a zřejmě nepočítal s tím, jak bude Zardi nezvladatelný a radostně ničit vše v okolí... Nemluvě o tom, že chaos ve světě démonů začne přitahovat všelijaké mocichtivé existence.

Takže v této fázi má mangaka většinu hlavních postav na scéně a může rozehrát dojemný příběh lásky a zrady...

Seimaden je opravdu pozornosti hodné shoujo, které se mi líbilo přeci jen o poznání více něž níže zmíněná manhwa Legend of Nereid. Velkou zásluhu na tom pravděpodobně měla hlavní hrdinka, Hilda, která dokázala samostatně myslet a jednat, div to v manze nevídaný. *stále tomu nemůže uvěřit* Krom Hildy se může tahle manga chlubit i dalšími zajímavými postavami, například Lauresem, Hildiným milencem, jenž se mohl pyšnit opravdovým charismem a nulovým lidumilstvím. Dále, přestože je tedy útřední dvojice přinejmenším zajímavá, poměrně nečekaně ji zastínily jiné dvě postavy, Tetiyus, Lauresův oddaný pobočník a Zardi, Lauresův osvobozený nepřítel, jenž se do Tetiuyse nešťastně zamiloval... Troufám si tvrdit, že ani mangaka nečekala, do jaké míry tyto dvě posledně jmenované postavy ovládnou příběh a sympatie čtenářek.

Všechy tyto pozoruhodné postavy byly vrženy do příjemně dynamického příběhu s pěknou kresbou, u něhož jsem se nenudila a jeho samotný konec mě velmi mile překvapil, protože byl opravdu krásný a přitom vůbec ne přeslazený... Člověk se opravdu málokdy setká s dílem, které tuto hranici nepřekročí.

Pokud tedy budete mít náladu si nějaké to fantasy shoujo přečíst, vřele doporučuju právě Seimaden od mé milované Yuu. XD (<- Gladness je velmi objektivní XD)

POSTAVY

Hilda Hildegard

Hilda je reinkarnací Laurisovi lásky a přítelkyně z dětství, Eris. Nepamatuje si nic ze své minulosti a nedokáže uvěřit, že by tou příčinou mohl být Laures, kterého považuje za svého laskavého ochránce.
Když jí však Laures před očima zavraždí dosti brutálním způsobem jejího únosce, začne se ho bát. Přesto je její náklonnost k němu silnější než strach a sama udiveně zjišťuje, že ji Laures přitahuje a je do něj beznadějně zamilovaná... I kdyby měl být Laures třebas démon...

Hilda je temperamentní, umí se o sebe postarat a nepotřebuje, aby ji neustále někdo chytal do náruče a ochraňoval. Přesto se něčemu takovém nebrání, pokud by to měla být náruč Lauresova. (Kdo by se taky bránil, že? XD)

Laures

Laures je tvrdým, chladným a všemi respektovaným vládcem démonů, jehož jedinou slabinou je Hilda/Eris, čehož neváhají jeho nepřátele využít.

Laures býval člověkem, korunním princem, jenž proslul svojí krutostí ve válečných taženích. To neuniklo sluchu vládce démonů, který se radostně rozhodl, že Laures musí být jeho nástupcem.
Nadšení z tohoto nápadu bylo však jednostranné, takže se démon rozhodl uchýlit k ověřeným a účinným praktikám - vydíraní - a to duší Lauresovi milé, Eris.
Po několika stoletích čekání na reinkarnaci Erisiny duše, se konečně zrodila jako Hilda Hildegard. Laures tak veškeré své povinnosti hodil za hlavu a veškeré své úsilí zaměřil na získání a ochraňování Hildy.

Tetiyus (Teti)

Přes svůj andělský vzhled je Tetiyus démonem a také pravou rukou Laurese, jehož bezmezně obdivuje a miluje jako dokonalého, ideálního vládce. Navíc mu je zavázán životem, protože Laures ho v minulosti zachránil.
Tetiyusova oddanost Lauresovi je absolutní, přesto riskuje jeho hněv a nenávist, když se rozhodne upoutat Lauresovu pozornost zpět k démoní říši osvobozením Lauresova nepřítele Zardiho a později i pokusem o zavraždění Lauresovi jediné slabosti a lásky, Hildy/Eris.

Tetiyus příliš emocemi nehýří, pokud se tedy nejedná o Laurese, k němuž ho váže hlavně obdiv a neromantická láska k vládci, přesto bych netvrdila, že je bezcitný. Tetiyus na mě celou mangu působil nějak smutně a opuštěně. *hug Teti* XD

Zardi

Zardi je po Lauresovi nejmocnějším démonem. V minulosti byl Lauresem poražen a zaklet, aby se tak Laures vyhnul v budoucnosti problémům, které pochopitelně začaly, jakmile byl Zardi Tetiyusem osvobozen.
Přestože si Zardi nezávazně užívá nově nabyté svobody, pořád si zachovává dostatek rozumu, aby tichému, chladnému Tetiyusovi nevěřil. Každopádně i to málo rozumu se později vytratí, když začne krásnému démonovi propadat.
Jestli dříve Laurese kvůli své porážce a uvěznění nesnášel, tak teď ho z hloubi srdce nenávidí a žárlí na náklonnost, jež k němu Tetiyus chová.

Zardi oproti Lauresovi postrádá takové to uhlazené charisma, je totiž hlasitý, násilnický a demoluje vše v okolí... XD Netvrdila bych ale, že je hloupý - když chce, tak mu to pálí, bohužel, většinu času se mu nechce a dává přednost hrubé síle... XDDD


Rodriqeo (Rod)

Rod na svém čele nosí magickou pečeť Azel, kmenu, jenž byl Lauresem vyvražděn a disponuje obrovskou mocí, řekněme kněžskou, či něco v tom smyslu. Krom toho byl Rod prvním milencem Hildy, na něhož si díky Lauresovým vymazáním vzpomínek nepamatuje. Laures mu ji unesl, a když ji chudák Rod konečně po několika letech najde, šokovaně zjišťuje, že ho nezná a Lauresovi důvěřuje spíš než jemu.
Laurese tak nenávidí, za ukradení Hildiny lásky a za zničení jeho vesnice, přesto ho nedokáže zabít, protože nechce riskovat Hildinu nenávist.

Rod je typicky klaďák – pohledný, blonďatý, laskavý, ohleduplný, obětavý... mám pokračovat? XDDD

Laures a Hilda

Teti a Zardi

Legend of Nereid

žánr: romantické, fantasy

počet volume: 15

manhwaka: Mi-Ri Hwang

download: Mangatraders, Anime-Eden (complete)

Takové to neoficiální pravidlo, které říká, že když hledáte nějaký určitý žánr, tak se zaručeně dostanete k úplně jinému, platí u mě se 100% jistotou. Takže když jsem se včera poohlížela po nějakém kompletním komediálním shoujo s temperamentní hrdinkou v čele a pokud možno ze školního prostředí, narazila jsme sice na shoujo, a i kompletní *údiv*, jenže fantasy a hlavní hrdinka měla k mé vysněné poněkud daleko... *návrat do reality*

Narazila jsem totiž na manhwu Legend of Nereid od zde již zmíněné manhwaky Mi-Ri Hwang. Pokud si vzpomínáte, mluvila jsem tu o ní už v souvislosti s Cutie Boy a Hot blooded woman. Právě jméno ony kreslířky byl hlavní důvod ke stáhnutí této dlouhé série...



Příběh manhwy Legend of Nereid je zasazen do antického Řecka, což mě velmi mile překvapilo, protože jsem tak četla první fantasy příběh, který se odehrával v exotičtějším prostředí než jsou už nudné pseudo-středověky. Přičtěte k tomu kresbu Mi-Ri Hwang a máte naprosto okouzlující kombinaci.

Celá manhwa začíná návštěvou proroka Atropa královnou země Attica, která by si od něj ráda vyslechla proroctví týkající se budoucnosti jejího národa a korunního prince. Jenže odpovědi Atropa nejsou vůbec takové, jaké by si královna přála. Atrop předpovídá Attice zkázu - trůn, jenž se bude koupat v krvi a na němž její syn určitě sedět nebude.
Královna Attici zareaguje přesně tak, jak se od tyranské královny očekává, tudíž začne prorokovi vyhrožovat, že pokud ji neprozradí jméno uzurpátora trůnu, nechá mu vyvraždit rodinu přímo před očima. Atrop se rozhodne poprvé ve svém životě zalhat, protože na její otázku nezná odpověď, a vysloví náhodně první jméno, nebo spíš titul, jenž mu přijde na mysl - Ocean Warrior ostrova Akaron. K zmíněnému ostrovu je tak okamžitě vysláno vojsko v čele s mladým generálem Themedem, aby mladičkého válečníka našlo a zabilo.

V téže chvíli patnáctiletá Matia netuší, že brzy bude její život převrácen vzhůru nohama. Matia si pokojně žije na ostrově Akaron se svojí matkou, s níž cvičí šerm, poslouchá učení mistra Muta a její jedinou starostí a touhou je výhra jednoletého titulu Ocean Warrior.

Konečně přichází onen osudový den, závod o vysněný titul. Všichni chlapci a dívky, kteří završili patnáct let, se ho účastní. Jednoznačnými favority jsou Matia a její kamarád a rival v jednom, Kulap.

Matia nakonec soutěž vyhraje a ukořistí meč, symbol jejího vítězství, který byl zabodnut v malém skalisku v moři a hrdě plave zpět ke břehu. Jenže to netuší, že tam už na ní čeká vojsko generála Themeda s rozkazem ji okamžitě zlikvidovat. Její matka ji však varuje, Matia se potopí zpět do moře a plave do jeskyně, kde se hodlá ukrýt. Je zmatená a vůbec netuší, co se děje. O něco později se k ní přidá její kamarád, Kulap, který ji na radu mistra Muta přinese zahozený meč, který si v soutěži vybojovala, a v kostce ji vysvětlí souvislosti mezi armádou generála Themeda, proroctvím, kterému on sám nevěří, a jí.

Matia se celkem rozumně rozhodne utéct, ne že by ji něco jiného zbývalo. Ostříhá si vlasy a rozhodne se pod jménem Kulap vydávat za chlapce, což se ukáže jako šťastné řešení už jenom kvůli jejímu všudevisícímu a všemiznalého portrétu. Aby to Matia měla ještě dobrodružnější, je na její hlavu vypsaná tučná odměna.

I když se naše hrdinka snaží co nejméně nápadně dostat k prorokovi Atropovi, ironie osudu tomu nechtěla, aby se nezapletla do pokusu o otravu generála Themeda, omylem mu nepomohla a nestala se jeho sluhou... XDDD



Musím se přiznat, že mám z této manhwy rozporuplné pocity. Ústřední zamilovaná dvojice, Matia x Themedes, mě upřímně moc nebrala a ani jednoho z nich jsem si nebyla schopna doopravdy oblíbit, i když nemůžu zase tvrdit, že by mi vyloženě vadili. Přesto byla Matia na můj vkus moc naivní, z obrázků jsem navíc čekala válečnici, ne osudem vláčenou hrdinku, a Themedes byl až příliš dokonalý, takovým tím správňáckým stylem, jestli mi rozumíte.
Teď se jistě ptáte, jak jsem to mohla dočíst. Kupodivu docela snadno. Protože co tahle manhwa ztrácí na hlavních charakterech, které pořád nejsou zas tak zlé, nabírá na těch vedlejších, jenž jsem si skutečně zamilovala a trnula ve strachu o jejich osud. 

Zatímco láskyplný vztah hlavní dvojice byl spíše nudný, tak naopak vztah Themedeovi sestry, Naisii, a korunního prince Attici, Paramose, byl neuvěřitelně napínavý, smutný a strhující. Několikaletá jednostranná láska sympatického Paramose do nádherné, intrikářské Naisii, která ve svých očích a srdci měla jediné muže, vlastního bratra, byla zkrátka dech beroucí. Obou postav mi bylo hrozně líto a nebyla jsem schopna odhadnout, jak to s nimi dopadne. Tento vztah byl totiž zachycen mnohem realističtěji než dokonalé souznění Matii a Themedese. Mimochodem, úplně mi uniklo, kdy (a proč) se ti dva do sebe zamilovali... o_O

Pak tu máme poslední pár, jenž by rozbušil srdce kterékoli fanynky shounen ai, prince Tyona a jeho oddaného služebníka Lamodeuse. Pokud byste v této dvojici hledali nějaký něhou přetékající cit, tak byste se šeredně zmýlili. Princ Tyon je rozmazlený, chladný, krutý parchant a Lamodeus pro změnu fanaticky oddaný sluha. Ti dva mají mezi sebou dokonalou ukázku sebedestruktivního vztahu, kdy si navzájem ubližují, obzvlášť princ Tyon v jejich dvojici vede...

Opravdu mě udivuje ten kontrast mezi vykreslením vztahů hlavních a vedlejších postav. Kdy se některá autorka shoujo naučí, že romantika nemusí mít pouze jednu „cukrovou“ podobu... Myslím, že by tahle manhwa byla nejmíň o řád lepší, kdyby hlavní dvojicí byla Naisia a Paramos. Opravdu mě totiž nebaví číst shoujo, kde od první stránky vím, kdo s kým skončí a jak to celé dopadne...

Opustíme teď postavy a přejdeme k příběhu. Legend of Nereid má příběh velice vlažný, co si budeme nalhávat, klasické shoujo se v něm nezapře. Kupodivu mi to dlouho nevadilo z jednoho prostého důvodu – postavy a ty jejich intriky. Takže jsem si ani nevšimla, že se děj nějak přestal posouvat vpřed. Bohužel, někde za polovinou mi nastaly krušné časy a Legend of Nereid jsem už ani tak nečetla, jako se jím spíš prokousávala. Vpřed mě táhla pouze zvědavost o osud vedlejších postav a nějaká Matia a Themedes už mi byli upřímně ukradení.

15 booků nebyla podle mě úplně nejšťastnější volba. 15 booků o tom, jak se Matia snaží dostat k prorokovi a očistit své jméno, je trochu moc. Naštěstí ke konci nabírá příběh zase na spádu, ale i tak se vycpávkový pocit z prostřední části jen tak nesmyje. 

Celá manhwa končí docela slušnou pointou, ale na druhou stranu se už vůbec nezaobírá osudy vedlejších postav, z čehož jsem málem dostala infarkt.

Suma sumárum, Legend of Nereid bylo zvláštní shoujo, na které hned tak díky některým postavám nezapomenu, přesto se kvůli příliš okatému, neoriginálnímu osudu hlavních dvou postav a místy přílišné zdlouhavosti neumístí mezi mými nejoblíbenějšími dílky. U komedie jsem schopna přimhouřit oko, ale tady bohužel ne... 

POSTAVY

Matia / Kulap

Vzhledem k tomu, že Matia vyrůstala na ostrově plného harmonie, je hodně naivní a přeci jen trochu odlišná od ostatních dívek mimo ostrov. Nemá totiž ani ponětí o módě nebo o tom, jak se chovat k mužům či šlechticům.
Když se dozví o proroctví a její úloze v něm, snaží se dokázat, že je to lež. Jenže to vůbec nebude tak snadné, jak si představovala - všechno se obrátí proti ní a ona je proklínána jako čarodějnice. Nezbude ji nic jiného než zůstat pod ochranou prince Tyona, který v ní vidí hlavně způsob jak království Attica porazit...

Themedeus

Themedeus je nadaný, mladý generál, který se těší velké přízni krále Attici. Naproti tomu také naneštěstí velké zášti ze strany královny, která nevynechá jedinou chvilku, jak proti němu nezaintrikovat.
Themedus je čestný muž, oddaný své zemi a plně se ovládá. Nebo aspoň do chvíle, dokud není nucen zabít dívku, jež miluje...

Naisia

Naisia je Themedeova mladší sestra, kterou zbožňuje. Přestože má tvář nevinného anděla, neváhá využit své pěkné tvářičky ve vlastní prospěch.
Její jedinou láskou je její bratr, který ale o jejích citech nemá nejmenší ponětí a nikdy by je ani nepřijmul.
Přestože Naisia často intrikuje, nutno dodat, že převážně ve prospěch bratra. Nežene ji vpřed bohatství ani moc, ale pouze blaho jejího milovaného sourozence. Naisia je schopna obětovat i samu sebe, pokud by to Themedeovi mělo pomoct.
Hodně žárlí na Matii a snaží se ji vyšachovat z bratrova života.

Paramos

Paramos je korunním princem Attici. Je to v podstatě čestný, rozumný, inteligentní mladý muž, kterého sžírá jeho dlouholetá neopětovaná láska k Naisii. Stále doufá, že mu jednoho dne bude Naisia jeho city opětovat a nechápe, proč je ke všem mužům tak lhostejná...
Když se dozví o jejích pravých citech k Themedeovi, jeho čistá láska se rychle přemění v žárlivost, vztek a zoufalství a rozhodne se Naisii získat i násilím. I kdyby měl jejího milovaného Themedia popravit a riskovat tak její nenávist....

Tyon

Tyon je druhorozený princ království Euripohtidai. Krom toho je to rozmazlený, nedospělý, krutý, horkokrevný spratek, který by si zasloužil nakopnout. Kvůli jeho krásnému vnějšku mu padají všechny ženy, a dokonce i muži, k nohám, což jeho už tak pochybný charakter rozhodně nemůže vylepšit. Přes všechny tyto špatné vlastnosti se mu nedá upřít vysoká inteligence a odvaha.
Podobně jako Naisia, i Tyon později intrikaří, jenže narozdíl od ní, dost ošklivým způsobem. Navíc jeho jediným hnacím motorem je vidina jeho coby krále.
Tyon nesnáší dotyky, jedinou výjimkou je Lamodeus, jeho sluha a milenec. Milenec však v tom nejošklivějším a nejkrutějším smyslu slova, spíš bychom to měli nazvat ohřívadlo postele a majetek.
Tyon má zvláštní vztah k Matii, svým způsobem ho fascinuje, ale zároveň v ní vidí příležitost k poražení Attici, tudíž většina jeho sympatií k ní musí ustoupit honbě za mocí.

Lamodeus

Lamodeus je naprosto oddaným společníkem a sluhou prince Tyona. Je starší než princ a stará se o něj jako o mladšího bratra. Věnuje mu veškerou svoji pozornost a udělá úplně všechno, co mu Tyon přikáže, aniž by dal nějak najevo svoji vlastní vůli či odpor k vydanému rozkazu.
Zároveň je však jediným, na jehož radu je Tyon ochotný dát a z nich dvou je to rozhodně ten rozumnější. Většinu času musí hlídat Tyona, aby v jednom ze svých vzteklých výbuchů někoho nezabil.