Nedokážete si představit, jak je těžké nalézt román, který by byl čtivý, svižný, vtipný a zároveň měl homosexuální zápletku. Fanfáry trubte, dne 1. června roku 2008 jsem ho objevila...
Než se ale rozepíšu o zmíněné knížce, chtěla bych se podělit se o své „skvělé“ zážitky a strasti ve hledání obsáhlejších povídek a románů tohoto žánru. Mimochodem, z některých mám stále ještě duševní újmu...
Že bych mohla hledat povídky tohoto typu, mě napadlo asi před půl rokem. Zkroušeně jsem tehdy shledala, že v češtině je velké kulové a když už se něco opravdu dobrého objeví, jde o poměrně krátký počin, což mě osobně moc nevyhovuje a nedokážu to pak tedy patřičně ocenit.
V tu chvíli se ale někdo nad mým skleslým já smiloval a tak jsem narazila na Aarinfantasy, respektive na jednu z jejích mnoha sekcí, o níž jsem do té doby neměla ani tušení, sekci Original fiction 18+. Už si nepamatuju, zda mi o téhle části fóra řekla má yaoi-slashem protřelá kámoška nebo jestli jsem na ní náhodou narazila sama, ale za to si naprosto přesně vybavuju tu radost, jež mě zaplavila, když jsem si uvědomila, jaký to poklad se přede mnou právě nachází.
Mé nadšení ale začalo pomalu uvadat, protože jsem zjistila, že většina tamějších autorek si osvojila několik skutečně nepříjemných zvyků, kterými mě umně dováděly k šílenství... a o nichž jsem optimisticky doufala, že zrovna v povídce se s nimi nesetkám. Deformace horšími yaoi se bohužel projevila v plné síle...
1.) Uke bývá nižší forma života, nad níž se čtenář pozastavuje, že vůbec byla schopna do této doby bez svého semeho přežít.
2.) To, že je kluk/muž gay, nutně znamená, že musí mít zálibu v cross-dresingu, make-upu, barví si vlasy na purpurovo a je emo nebo goth. Kombinace více možností se nevylučuje, naopak je vítána.
3.) Uke má vždy traumatizující minulost – znásilnění otcem/případně někým jiným, otec masový vrah či rodina zemřela při autonehodě/byla zavražděna. Zneužívání/šikanování v současnosti je neopominutelnou samozřejmostí.
4.) Uke je vždy duševně labilní, takže se často pokouší o sebevraždu nebo trpí bulímeií/anorexií.
5.) 90% populace je homosexuální.
6.) Uke pořád BREČÍ.
Já to vážně nechápu. Nikdo mi netvrďte, že TOHLE přinese povídce na zajímavosti. *znechuceně*
Abych ale jenom nekritizovala, skutečně se tu dá objevit i pár pěkných povídek, bohužel ale, autorky často dávají na komentáře členek fóra („Jak to X mohl Y udělat!! Chtěla jsem, aby byli šťastní!!! Už X nemám ráda!“) a příběh brzy sklouzne do přeslazené roviny, která musí diabetikům nutně přivodit menší záchvat. A přitom je to taková škoda, protože první polovina těchto povídek bývá zpravidla skvělá....
Jmenovitě: A Bridge Over Troubled Water (ze začátku skvělý angst)
Záhy jsem tedy shledala, že tudy má cesta za štěstím skutečně nepovede.
Ale zase někdo projevil dobou vůli a já náhodou narazila na odkaz na Fictionpress.com, web s originálními povídkami všeho druhu. K tomu stačí říct jediné, zadejte tam do vyhledávání slash (by summary) a zažijete menší extázi. Stovky povídek tohoto typu... opravdu velice dlouhých povídek..
Navíc, objevili se tu, světe div se, i ukeové, kteří mysleli (!!), byli drzí (!!) a chovali se jako chlapi/kluci (!!!!) – samozřejmě trošku civilizovanější, ale pořád poměrně věrohodně....
Ráda bych tedy doporučila: Shielded in Broken Armours (fantasy), Smoker seeks Seclusion (super cynik v hlavní roli), Mascara, Concrete Angel (docela depresivní)
Naneštěstí, s mým tempem a sítem i tento zdroj po pár víkendech vyschl a mně zůstaly oči pro pláč (obrazně řečeno XD)...
(Mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, v této době jsem objevila kouzlo sunjeong manhw a některých shoujo mang. XDD)
A pak, asi před měsícem, jsem dostala NÁPAD.... Nikdo mi nevymluví, že jsem prostě geniální. Na internetovém obchodu Amazon.com jsem si totiž vyhledala pár románů s gay tématikou a trpělivě je házela (teda spíš jména jejich autorů) do svého stahovacího prográmku eMule. O pár dnů později jsem vlastnila celé giga tohoto materálu... Muhaha. Pro představu, jeden e-book má asi 780kb... *devil smile*
Ale i tady neměla má radost dlouhého trvání. Prosím vás, až mi někdo bude říkat, že Američané jsou puritáni, vymluvím vám to, a až mi naopak bude někdo tvrdit, že u nich může vyjít fakt všechno, budu pro změnu horlivě přikyvovat... Některá „díla“ bych vám fakt přála přečíst. Nebo raději ne, vlastně nepřála. *stále v šoku*
Naivně jsem očekávala, že když se ty knihy prodávají i tištěné, tak nějakou úroveň budou mít, to jsem se ale sekla. Všechny výše jmenovaná povídky jsou o několik úrovní výše, než většina těch publikovaných románů... přísahávám vám, že děj to nespatřilo ani zdálky. x_X
Na druhou stranu, neobyčejně jsem s u toho pobavila, to se tomu upřít nedá. Zjistila jsem, že:
1.) Můžete vydat román, kde každé druhé slovíčko je „fuck“ a „virgin ass“... a tyto dvě slova se stále opakují...pořád...pořád.... (Neodvažuju se to citovat jakýkoli úsek, bojím se, aby mi blog neomdlel.)
2.) Vše co jsme se učili o procentuálním poměru lidských ras, bylo mylné... Zapomněli se nám zmínit, že 20% populace jsou upíři a vlkodlaci.... a většina z nich tíhne ke stejnému pohlaví. (No dobře, možná nám to neřekli jen proto, že to tak úplně lidi nejsou, ale i tak to od nich nebylo fér. XD)
3.) Není nemožné, aby se do sebe zamilovali pirát z 18. století a humanoidní ufon ze století dvacátého šestého.
4.) Všichni kovbojové jsou homosexuálové.
Mám pokračovat? *trpí*
Už jsem to začínala vzdávat a smiřovala se s tím, že nikdy nenarazím na žádný vtipný gay román, u něhož bych se pobavila a zároveň potěšila svoji yaoi dušičku, když v tu, co se nestalo, stáhla jsem Fatal Shadows...
(Pokračování v příspěvku níže, v „úvodu“ jsem se rozepsala víc než jsem zamýšlela, takže tady této problematice (čti: stěžování) nechám vlastní příspěvek... XD)
