One thousand and one nights

žánr: drama, historické, shounen ai

počet volume: 11

manhwaka: Seung-Hee Han (kresba), Jin-Seok Jeon (autor)

licenzlé: Yenpress

dosud vyšlo volume: 6

download: Mangatraders (vol 1-2, vol 3 ch 1-2), Anime-Eden (vol 1-2, vol 3 ch 1)
- uvažuju nad oskenováním do vol 6, viz dole


Pohádku o krásné a moudré Šeherezádě, která svými chytře promyšlenými příběhy přivedla sultána Šahriára z objetí šílenství a zloby, způsobené jeho nevěrnou manželkou, zná jistě každý.
Můžeme se s ní tak setkat v nespočtu adaptací a převyprávění, ať už filmových, románových, pohádkových nebo dokonce komiksových.
Právě u toho posledního typu zpracování bych se ráda pozastavila. Můžeme ji totiž najít ne jen v americké verzi, komiksu Fables: 1001 Nights of Snowfall, kde příběhy sultánovi na místo Šeherezády vypráví Sněhurka, hlavní hrdinka tohoto komiksu, ale také v korejské verzi, v manhwě One thousand and one nights. Zde si, stejně jako tomu je u Fables, korejští autoři upravili pohádku Šeherezády podle svého a spíše se jí jen inspirovali...


Bylo nebylo jedno království, kterému vládl šílený mladý sultán, Shahryar. Každý večer si nechal do své ložnice přivést jednu pannu, s níž strávil noc a druhý den ji nechal nemilosrdně stít hlavu. Královstvím se začaly šířit obavy a strach. Rodiče se báli o své dcery a s úzkostí čekali, čí dceru si povolá sultán příště.

V království žili i dva nevlastní sourozenci, dívka Dunya a chlapec Sehara. Jejich rodiče byli již dlouho po smrti a jim nezbývalo než se o sebe postarat sami.
To však neznamenalo, že by trpěli nouzí nebo osamělostí.
Sehara měl totiž nadání na jazyky a miloval knihy, takže se rychle uchytil jako schopný překladatel a uživil jak sebe, tak i svojí sestru. Dunyi zase nezáleželo na ničem jiném, než strávit zbytek života po boku svého drahého bratra, kterého tak hluboce milovala.
Jejich bezstarostný život ale skončil ve chvíli, kdy si sultán povolal Dunyi. Oba sourozenci věděli, že to znamená rozsudek smrti.
Dunya si ale zachovala klid a požádala bratra, aby si ji vzal a tím ji zachránil. Sehara sice svojí sestru nade vše zbožňoval, ale nemiloval ji způsobem, jakým by si Dunya přála. Proto se rozhodl, že ji zastoupí.
Oblékl si ženské šaty a vydal se do paláce. Doufal, že jeho sestra rychle pochopí, co zamýšlí, a z města mezitím uprchne.

Sehara v přestrojení předvedli před sultána. Netrvalo pochopitelně ale dlouho a sultán jeho pravou totožnost odhalil a uvrhl ho do vězení.
K Seharovu překvapení neobýval kobku sám. Jeho spoluvězněm nebyl nikdo jiný než Jafar, bývalý emír a nejlepší přítel a rádce mladého sultána.
Zvědavý Sehara požádal Jafara, aby mu vyprávěl příběh Shahryara a prozradil mu, co ho tak změnilo.

Shahryar býval lidem milovaný princ, laskavý a charismatický odvážný obránce království před armádami křižáků. Když se po zvlášť vítězné bitvě vrátil domů, otec, sultán, mu představil svoji novou krásnou manželku Fatimu, která na jeho počest zatančila na hostině. Princ se okamžitě do svůdné tanečnice zamiloval a přísahal, že z ní učiní svojí ženu. Netrvalo dlouho a sultán za záhadných okolností zemřel. I když se v paláci šeptalo, že v tom má prsty Shahryar, nikdo nic nemohl dokázat.
A skutečně, zanedlouho se Shahryar s Fatimou oženil.
Po sultánově smrti se království rozdělilo na východní část, jíž vládl Shazama, Shahryarův mladší bratr, a západní část, jíž vládl Shahryar. Kvůli vytrvalým útokům křižáků mladý sultán často opouštěl království, ale vždy se vracel nezraněn a šťastný, protože věděl, že na něho čeká jeho Fatima.
Jenže jak byla Fatima krásná, tak byla i krutá a nevěrná a svého manžela s kdekým podváděla, včetně jeho vlastního bratra. Každý večer manželovi podávala uspávací lektvar a mezitím si užívala volnosti. Jafar zjistil, co Fatima jeho příteli provádí a varoval ho. Rozzuřený Shahryar se vydal za Fatimou a našel ji nahou ve společnosti několika mužů. Všechny je zabil a Fatimu vypověděl z království.
Ženám přestal věřit a začal je nenávidět.
Hned druhý den nechal stít hlavu své nejnovější manželce, jemné a nevinné Laile, Seharově a Dunyaně přítelkyni z dětství...

Když Jafar dokončil své vyprávění začalo svítat a do žaláře vkročil sultán, aby Seharu popravil. Sehara se nebránil, ale požádal ho, aby mu dovolil vyprávět jeden jediný příběh, potom ho může dle libosti popravit...



One thousand and one nights tedy rozhodně z pohádky o Šeherazádě vychází, ale setkáváme se tu s několika podstatnými inovacemi. Když nepočítám Seharu a Dunyu, tak další významnou roli tu hraje i Shahryarovo dětství, které zasadilo semena jeho šílenství, Fatima tak byla pouze spouštěčem, i když samotná Fatima tu vůbec ještě bude hrát významnou roli, stejně tak jako Shahryarův proradný bratr Shazama a křižáci. Tím se od původní předlohy tahle manhwa liší a příjemně ji obohacuje. Stejně tak Seharovi příběhy jsou velice krásné, tragické, plné lásky a zrady a čerpají z mytologie, pověstí či skutečných událostí z Koreje, Japonska, Egypta nebo Indie...
Sehara si stejně jako Šeherezáda svoje příběhy pečlivě vybírá a šikovně odhaduje, pro jakou příležitost se jaký příběh hodí. Ať už mladý sultán propadne jednomu ze svých záchvatů vzteku nebo chmurným náladám, Seharovi se ho vždy podaří uklidnit a rozptýlit.
Mezi Seharou a Shahryar se tak vytváří jedinečný vztah (shounen ai!!), na jejž Dunyan žárlí, a její nenávist k sultánovi se tak prohlubuje.

Postavy tu tedy jsou opravdu zajímavé a výrazné, určitě každý si tu najde nějakého toho svého oblíbence, protože hlavních postav není zrovna málo. Postavy jsou taky příjemné lidské a věrohodné, nepůsobí nějakým moralizující dojmem ani vám nepolezou na nervy. Zvlášť tuhle skutečnost zdůrazňuji kvůli ženským hrdinkám, s kterými mám trvalý problém, každopádně tady si nemůžu v nejmenším stěžovat, ať už jde o ženské postavy v hlavní dějové linii nebo v Seharových příbězích, všechny byly kouzelné a zároveň i skutečné.

Stejně jako příběh a postavy, tak i kresba je překrásná a hotová pastva pro oči, která potěší i sebenáročnějšího čtenáře. I když se musím přiznat, že třeba při zpodobnění Ceasara z příběhu o Kleopatře jsem se musela smát, protože podle historických pramenů byl Ceasar plešatý, kdežto tady to byl pohledný mž s hustou hřívou blonďatých vlasů... XDD


Tak tedy doufám, že jsem vás navnadila a že si tuhle krásnou manhwu přečtete a budete jí stejně nadšeni jako já.


Btw, přemýšlím, že bych oskenovala svých 6 booků. Ale bude záležet na tom, jestli vůbec někdo bude mít zájem. A pro dva lidi to zase skenovat nemá cenu, takže pokud o to doopravdy stojíte a 1. a 2. book se vám doopravdy líbil, tak mi napište buď do komentářů, shoutboardu neba na mail a já se možná k tomu pitomému skenování přinutím. Ale fakt si to rozmyslete, nerada bych to skenovala zbytečně, ano?
Jinak scany by byly zaheslované, rozhodně bych si nepřála, aby se to šířilo po inernetu...

POSTAVY

Sehara ("Šeherazáda")
Jemný, laskavý, inteligentní, vzdělaný mladý muž, který touží své rodné zemi vrátit silného a charismatického vládce.
Věří, že se Shahryar dokáže změnit a postupem času se jeho náklonnost k mladému sultánovi prohlubuje.









Shahryar
Mladý horkokrevný sultán, kterým zmítá šílenství a nedůvěra k ženám způsobena traumatem z dětství (ano, já vím, jak legračně to zní XD) a proradnou, krásnou manželkou Fatimou.
Býval milovaným princem a odvážným a chytrým vojevůdcem.









Dunya
Seharova nevlastní temperamentní sestra, která ho zároveň velice miluje a touží se za něj vdát.
Shahryara nemá ráda, částečně kvůli Laile, ale velký podíl na tom má i jeho náklonnost k jejímu bratrovi.









Jafar
Emír, Shahryarův rádce a nejlepší přítel. Je velice obratný politik a snaží se zklidnit nepokoje a nespokojenost mezi emíry.










Fatima
Prvně manželka Shahryarova otce, potom Shahryarova žena a milenka jeho bratra Shazama. Shahryar byl omámen láskou k ní, proto si nevšiml její proradnosti a vypočítavosti, která se skrývala za sladkými úsměvy. Fatima ho podváděla s kdekým. Když její nevěru Shahryar odhalil, nedokázal ji zabít, místo toho ji vyhostil z království.
Záměry Fatimy jsou obestřené tajemstvím.







Shazama
Shahryarův mladší, uhlazený, vypočítavý bratr, který spolu s Fatimou proti bratrovi konspiruje.


Maseru
Shahryarův ochránce a oddaný služebník, jenž mu věrně kryje záda za cenu vlastního života.











Ali
Dunyi, Sehary a Laily přítel z dětství. Do Leily byl zamilovaný a chtěl si ji vzít. Jenže milovala Sehara a nakonec se rozhodla stát manželkou sultána, protože nedokázala o Sehara soutěžit se svojí nejlepší přítelkyní, Dunyí.
Lailyna smrt ho hluboce zasáhla a Ali vede partyzánský boj proti Shahryarovi.

Jméno větru (Kronika Královraha): Den první

autor: Patrick Rothfuss

obálka: Donato Giancola

nakladatelství v ČR: Triton, Argo



Odvažuji se tvrdit, že jsem protřelý čtenář fantasy a sci-fi. Mýma rukama prošly desítky knih tohohle žánru, má nenasytnost, pokud jde o knížky, nezná mezí. Přesto jen pár knížek se může honosit tím, že se mi zaryly hluboko pod kůži.

Před nedávnem se této pochybné cti dostalo jedné zbrusu nové knížce. Zprvu mě zaujala pouze svým obalem – ano, tak jednoduše... Na druhou stranu, u nás je tohle spíš výjimečný jev.
Až zpětně po jejím dočtení, stále ještě ve vytržení a v nadšeném deliriu, jsem se dozvěděla, že o ní ve světě píšou jako o nejslibnější epické fantasy poslední doby... Nezbývalo mi, než horlivě přikyvovat.
Obvykle mě tyhle „spolehlivé“ informace moc nevzrušují, zmůžu se leda tak na skepticky povytažené obočí a suché „jo, jasně“, ale pro tentokrát jsem jim musela dát za pravdu, a ráda...
Protože Jméno větru si tohle označení rozhodně zaslouží.

(Varování: Je mi tedy líto, nebudu objektivní, budete se pravděpodobně muset smířit s mou naprosto nekritickou láskou k této roztomilé bichličce a výkřiky nadšení během jejího popisování. Byli jste ale varováni.)


První kniha této trilogie nese trochu matoucí podtitul: Den první. Nejedná se ale ani tak o šestisetstránkový detailní popis jednoho dne ze života hlavního hrdiny, jako spíš o převyprávění části svého života během prvního ze tří dnů.

V knize se tak prolínají dvě časové roviny. Ta kratší, ze současnosti, nás přivádí do malého městečka Newarre, a seznamuje nás s hlavním hrdinou, mladým, ne příliš úspěšným hostinským Kotem a jeho pomocníkem Bastem.

Čtenář není dlouho ponechán v nevědomosti a s útokem velkých, pavoukům podobných démonů, skraelů, a příchodem slavného Kronikáře, vyplouvá na povrch pravá totožnost dvou stálých obyvatel hostince.
Kote není nikdo jiný než proslulý, obávaný a i proklínaný Kvothe Královrah, přezdívaný také Bezkrevný, a jeho společník, Bast, za ním nezůstává dlouho pozadu, když se z něho vyklube Kvothův učedník, přítel a démoní princ na plný úvazek, což je jistě lákavější skutečnost než pouhý nudící se sukničkář a líná výpomoc v hostinci. XD

Slavný Kronikář, který v odhalení Kvothovi identity čtenáři hraje významnou roli, je cílevědomý muž, proto rychle uhodí na Kvothovo slabé místo a přiměje ho povědět mu a nechat si zaznamenat svůj příběh, což je něco, pro co by většina kronikářů i zabíjela. Kvothe mu tedy věnuje tři dny svého času, během nichž musí Kronikář přesně zapsat, co mu řekne a nesmí zveřejnit nic, co by si nepřál.

Tím se dostáváme ke druhé, mnohem obsáhlejší dějové linii odehrávající se v minulosti. Kvothe tu vypráví o svém dětství u Edemských Ruhů, divadelních kočovníků a pěvců, jejich kruté vraždě spáchané Čandríny, mýtickými stvořeními, které vzdělaní lidé považují za pouhé výmysly ke strašení malých dětí, pomstě, jež ho požene kupředu, živoření v ulicích Tarbeanu, jimiž se jako sirotek protlouká, o studiu na vytoužené Univerzitě, lásce k hudbě a osudové dívce, Denně.

Retrospektivní část není na rozdíl od dějové linie přítomnosti psána v er-formě, ale ich-formě. Tohle kombinování nebývá úplně obvyklé, což je podle mého spíše škoda, protože tady to splnilo účel na výbornou. Na postavy, zejména Kvotheho, jsme se mohli podívat hned z několika úhlů.

Vůbec postava Kvotheho je neuvěřitelně živá, věrohodná, při čtení jsem skoro každou chvíli očekávala, že ho uvidím stát hned vedle mě... ale jen opravdu skoro.
Je velice jednoduché si zamilovat jeho temperament, hrdost, tvrdohlavost, cílevědomost a ostrý jazyk. Kvothe je zcela prostý jakýchkoli naivních ideálů, naopak je na svůj útlý věk pořádný cynik, ale to neznamená, že by byl zahořklý nebo ke svému okolí bezcitný, leda tak právem podezřívavý.
Krom toho je Kvothe hodně talentovaný, ať už jde o hudbu nebo samotné studium magie na Univerzitě, což je pro mě oproti těm plejádám silných válečníku prosté mysli vítaná změna. Ovšem, někdo by mohl namítnout, že Kvotheho postava je až přespříliš geniální, podle toho, jak ve všem vyniká. Jenže talentovaní a inteligentní lidé se občas opravdu narodí, a Kvothe je krom toho i dříč se silnou vůlí a má opravdu pádný důvod na sobě tak tvrdě makat, ať už kvůli své pomstě nebo prostě jen pro prostý fakt, že se musí živit úplně sám a peníze na školné mu nikdo jiný jen tak nedá.
O Kvothem bych se tu vůbec mohla rozepisovat dlouho, protože jeho postava je neuvěřitelně chytlavá a skvěle prokreslená. Zvlášť uchvacující mi připadal kontrast mezi Kvothem z minulosti a zlomeným Kvothem z přítomnosti, který si užívá všední nudný život a je jen stínem osobnosti, kterou býval... do chvíle než si vzpomene nebo něco neprobudí jeho staré vzpomínky.

Nutno dodat, že ani ostatní postavy nezaostávají, ať už jde o Basta, jenž se zoufale snaží v Kvothem, Reshim, jak mu říká, probudit jeho bývalé já, nebo Dennu, Kvothevo femme fatale, jež patří k těm nejzvláštnějším ženským hrdinkám, s nimiž jsem se kdy setkala - nestálá, tajemná, neúmyslně krutá, ale i přátelská a milující... Našli bychom tu spoustu a spoustu dalších postav, které si pozornost jistě zaslouží, například Kvotheho přátelé z Univerzity, Wilem a Simmone, Mistři na Univerzitě nebo další Kvotheho spolužáci. Opravdu lituju, že se tu o nich nemůžu rozepsat, protože každá z těch postav má v sobě víc života a osobnosti než většina hlavních hrdinů v jiných fantasy knížkách...

Co autor načal perfektními postavami, to dokončil příběhem. Na první pohled velice jednoduchým, jenže právě v tom je ta krása. Chvílemi máte pocit, že místo fantasy čtete neuvěřitelně záživně napsaný historický román, tak jsou ty fiktivní „reálie“ uvěřitelné a dokonale do sebe zapadají.

Psala jsem to už výše, zopakuji to znovu, touto knihou jsem unesena, po roce se mi konečně dostala zase do rukou kniha, která mě uchvátila a zanechala ve mně pocity, které přetrvaly déle než do okamžiku, kdy jsem knihu zaklapla.
Přiznávám, že Jméno větru není zrovna nejoriginálnější dílo, s nímž jsem se setkala, ale když nic jiného, minimálně se vyhýbá většině otřepaných klišé jako jsou osudová předurčení, magický artefakt, atd.
Autor miluje fantasy a jeho přáním bylo napsat čistokrevnou fantasy... a to se mu opravdu povedlo, přímo obdivuhodně.


(První kniha je rozdělena do dvou svazků, bohužel. Kdyžtak se vyplatí si ji koupit přes Triton, vyjde to levněji.)

Spavá nemoc a české obálky fantasy a sci-fi knih

Hm, koukám, že jsem poslední dobou na blogu děsně aktivní... x_X Ale obávám se, že škola vysává mé veškeré skromné fyzické i psychické rezervy. XDDD

Takže poslední dobou nedělám nic jiného, než že dřepím ve škole (do tří hodin! do tří hodin!!) a spím... Někdy to proložím brigádou, abych splatila své dluhy a mohla si dovolit život ne-úplně-na-mizině studenta, ale to je tak všechno. XDD
Začínám ještě k tomu vážně podezřívat místní komáry, že mi sem přitáhli spavou nemoc, protože tohle fakt už není normální... ani ta škola to nevysvětluje. XD

***

Dneska mě zase popadl jeden z mých knižních absťáku. Proto jsem se rozhodla s kámoškou po škole vypravit do knihkupectví, abych se obohatila o nějaké to čtivo. Ukořistila jsem tam katastrofické upírské fantasy Vlk od E. E. Knihgta a cestou k pokladně si v duchu blaženě pomlaskávala nad existencí nějaké konečně zajímavé české obálky. Vzápětí sice mé nadšené opojení zchladilo kamarádčino znechucené prohlášení: "Fuj, ta obálka je příšerná.", ale to mě nerozházelo. Ne, že bych pochybovala o jejím vkusu, ale...
Má drahá přítelkyně totiž vyznává pouze klasiku a širší veřejností uznávanou hodnotnou beletrii, tudíž by si s fantasy a sci-fi leda tak v případě nouze obložila záchodové prkýnko. Z toho jasně vyplývá, že se s velkým množstvím knih tohoto typu, a hlavně jejich obálkami, tím se tedy dostáváme k tomu podstatnému bodu, nesetkala. Šťastlivec tak žije v blažené nevědomosti a může si dovolit být náročnější - ty nejhorší hrůzy se totiž bohužel projeví právě na obálkách knih mého oblíbeného žánru. T_T

Věřte mi, obálka Vlků je tedy učiněné mistrovské dílo mezi těmi všemi zběsilostmi, co naší kreslíři vyprodukují.
Je sice moc hezké, že se česká vydavatelství snaží knihy vydávat i s obálkou od českého umělce, ale někdy by od té jinak obdivuhodné snahy mohli upustit. Snaha se sice cení, pravda, ale vzhledem k výsledkům bych ji možná i oželela.

Asi jsem naivní, nebo povrchní, ale žiju v domnění, že na knížce vás jako první zaujme právě obálka. Pak teprve začnete studovat anotaci či si pročítat pasáže a uvažovat nad případnou koupí.
Kdo ale dobrovolně šáhne po kýčovité barevné mazanici? (Viz obrázkový materiál.)
Tak proč, proč, stále čeští vydavatelé vypouštějí na trh knihy s tak příšernými obálkami? A nevadí jim to? Být autorem jedné z těch knih, tak vydavatelství žaluju, fakt.

S tím přichází další problém, řekla bych. Jak vysvětlit někomu, že ač je sci-fi a fantasy oddychová četba, rozhodně to ale neznamená, že musí být vždy hloupá nebo infantilní.
Jo, jenže vysvětlujte to opozici a mávejte u toho důležitě knížkou s takovýmhle obalem (<-). T_T Přeji hodně štěstí, opravdu!

Je mi líto, ale momentálně si nedokážu vybavit jediného českého výtvarníka, které bych si vážila. Nejčastěji je asi v tomto kontextu opěvován Jan Patrik Krásný, ale upřímně si nejsem jistá, zda si to tak úplně zaslouží. Jeho práce s barvami a detaily je fakt úžasná, to ano, ale vždy to pokazí obličeji postav, které vypadají jako vystřihnuté z časopisu a neumělou fotomontáží zakomponovány do zbytku obrázku. Nemluvě o tom, že občas se mi i ta anatomie zdá trochu mimo. A to bych neřekla, že jsem zase až TAK rýpavá...

Takže na závěr mi nezbývá než si nad touhle smutnou skutečností povzdychnout a do budoucna doufat v lepší výsledky.

The Embalmer

žánr: psychologické

počet volume: 4 (?)

mangaka: Mitsukazu Mihara

download: Mangadownload

manga licenzlá: Tokyopop

poznámka: podle mangy byl natočen 11dílný seriál

Narodit se o pár tisíciletí dřív a v jiné zemi, byl by asi Shinjyurou Mamiya ve svém povolání spokojenější. Nebo by se přinejmenším nemusel potýkat s takovou podezřívavostí a nedůvěrou jako v Japonsku, kde jeho zaměstnání není zrovna vítáno s otevřenou náručí.

Shinjyurou zastavuje pro mrtvé čas a aspoň na pár okamžiků jim vrací podobu, jakou měli zaživa.
Neumí do mrtvých vdechnout život, ani do jejich těla znovu navrátit teplo, ale dokáže rozehřát srdce pozůstalých.
Je totiž balzamovač.



Na The Embalmer jsem narazila pouhou náhodou. Obálka vypadala zajímavě, obsah taky nezněl špatně, i když nijak zvlášť převratně a trošku morbidně, ale řekla jsem si, proč to nestáhnout, smazat to můžu koneckonců kdykoli.
Nakonec jsem se k přečtení této mangy dostala až včera večer a přiznávám, tohle dílko mě mírně řečeno překvapilo.

Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo být tak poutavé a zajímavé. Po všech těch mangách a manhwách s nadpřirozenými schopnostmi je tohle vítaná a osvěžující změna. A věřte, že jí opravdu absence výše zmíněných rysů neubírá na kráse, naopak.

The Embalmer nemá celistvý příběh, jenž by jednotlivé díly propojoval. Místo toho se skládá z několika krátkých, smutných příběhů, jejichž jediným pojítkem je hlavní postava, Shinjyurou, který se snaží skrz své povolání ulehčit smutek pozůstalým a mrtvým dopřát důstojný odchod, takový, jaký by si jistě přáli. Svým osobitým způsobem a překvapující empatií mrtvým vyplní poslední přání a dopřeje jim věčný klid.
Každá epizoda je tak zakončena hořkosladkou pointou, jež mi hodně připomínala konce příběhů z Petshop of Horrors.

Dalším nezanedbatelným kladem je hlavní postava. Shinjyurou není žádný pitomec ani psí čumák. Nešíří kolem sebe žádnou negativní auru, ani nevysílá hypercool vlny nebo přemíru optimismu. Shinjyurou je realista, jehož povolání ho naučilo, jak je důležité si vážit života a lpět na těch, které člověk miluje, protože až po jejich odchodu si teprve člověk skutečně uvědomí, jak moc důležité osoby to pro něj byly.
Krom toho mangaka dokonce věnovala několik kapitol jeho minulosti a tak umožnila čtenáři se do něho vcítit a dokonale ho pochopit.
Pochválit musím i hlavní ženskou hrdinku, Azuki, která mu zdařile sekunduje. Není zrovna výkvětem emancipace, ale to neznamená, že se neumí na Shinjyuroua pořádně naštvat. Své city k němu se nesnaží skrývat, i když na všechny strany je zrovna nevytrubuje. Díky bohu se nepokouší pořád dokolečka přesvědčovat čtenáře, jak jí na Shinjyurouovi vůbec nezáleží, což je jev, který upřímně nesnáším a akorát mě znechutí.
On je vůbec vztah Shinjyuroua a Aruki hrozně hezký, je znát, jak oboum na tom druhém záleží, ale každý to dává najevo svým vlastním způsobem.

Dalším nezanedbatelným plusem je kresba, která je jednoduše krásná. Mangaka si s ní docela vyhrála, takže třeba takový Shinjyurou je naprosto zabijácký bishík. Až budete tu mangu číst, tak si dejte pozor, aby se vám nezkratovala klávesnice, ano? XD



Takže vřele (a překvapivě) doporučuju si The Embalmer stáhnout. Pokud zrovna netrváte na dějově košatých mangách a jste ochotni vyzkoušet něco nového, tak vám v tom nic nebrání.




POSTAVY


Shinjyurou Mamiya

Shinjyurou je balzamovač stejně jako jeho otec. I když zpočátku svým americkým otcem opovrhoval a vyčítal mu, že se víc stará o mrtvé než svou vlastní nemocnou ženu, nakonec význam a důležitost jeho povolání pochopil a rozhodl se ho překonat.
Zanechal medicíny, odjel z Japonska a nastoupil na Pittsburskou univerzitu. Přes jazykový handicap se mu podařilo úspěšně dokončit studia a po několika letech se vrátil zpět do rodné země.
Zpočátku se potýkal se spoustou problémů, protože nikde mu nechtěli dovolit si zřídit "pracovnu". Nakonec to byl Arukin dědeček, farář, kdo mu dovolil pro tento účel použít a přestavět svůj kostel.

Shinjyurou je hrozně zajímavá postava. Na svůj věk je hodně vyspělý a rychle dokáže ostatním porozumět, i když na první pohled jeho vzezření klame a vyvolává dojem lenocha a sukničkáře. (Pokud není vidět v dámské společnosti, tak je něco špatně. XD Vždy ale jde o aféry na jednu noc. Sexem ze sebe "smývá" chlad mrtvol.)
Azuki má upřímně rád, sám se o ní zmiňuje jako o své druhé lásce, ale v životě by jí to neřekl. Ani se jí nedotýká, protože žije v neustálém chorobném přesvědčení, že je "špinavý".



Azuki Natsui

Azuki je do Shinjyuroua beznadějně zamilovaná, takže ze sebe dost často nechává dělat jeho uklízečku. Mrzí ji, když vidí v Shinjyurouově náručí (případně posteli) každý den jinou ženu, ale krom občasných výbuchů už to moc neřeší a smiřuje se s tím, že její city budou asi navždy neopětované.

Azuki je sympatická, roztomilá, místy i temperamentní, naprosto obyčejná dívka s dokonale šíleným starším bratrem, z něhož na všechny strany křičí "sesterský komplex".

překlad Let Dai - 2. část z 2. booku

Ehm, tak po skoro 4 měsících *lehce nevěřícně zírá na datum* jsem se dohrabala k dalšímu přeložení Let Dai. Bohužel je to hodně chudá aktualizace, pouhých 20 stránek. *nejistě přešlápne* No... ale nebudeme to ze začátku přehánět, jo? XD

Další část se pokusím přeložit do 14ti dnů, ale tenhle rok je pro mě fakt docela záhul - maturuju, chodím na brigádu a mám další povinnosti, takže když už mám nějaký ten volný čas, opravdu mi dá práci se přimět k něčemu užitečnějšímu a aktivnějšímu... x_x

Překlad tady.

Totally Captivated

žánr: komedie, lehké yaoi, drama (občas)

počet volume: 5+

manhwaka: Ha-Jin Yoo

licenzlé: Netcomics

download: Mangatraders (1.-1. kapitola 6. vol)

Třiadvacetiletý Ewon Jung je skálopevně přesvědčený, že každý pád člověka má na svědomí lidská zvědavost.
Naneštěstí, jednou z obětí oné vlastnosti je i on sám.

Podvádět partnera skutečně není ten nejlepší nápad, zvláště když se jím necháte načapat "in flagranti" a to ještě pro tak hloupý důvod, jako ozkoušení sexu bez lásky.
Sice to může zodpovědět vaši dlouho pokládanou otázku, jestli sex může být skvělý i s milencem, ke kterému nechováte žádné hlubší city, jenže jako v případě Ewona to nemusí mít zrovna tu nejšťastnější dohru.
Váš teď už ex-přítel by se mohl urazit, ignorovat vaše prosby a volání o usmíření a místo toho si nabrnknout mladého přitažlivého mafiánské bosse, jenž s vámi vytře podlahu, protože mu váš bývalý přítel nakukal, že jste psychopat, co ho pronásleduje na každém kroku. A nakonec můžete být donuceni zadarmo pracovat v kanceláří onoho "businessmana" jako sekretářka, uklízečka a otrok v jednom.
Samozřejmě za všudypřítomného zlomyslného pohledu vašeho ex, jenž po většinu času nemá na práci nic lepšího než se plazit po svém novém přitažlivém příteli a okatě vám dávat najevo svůj nezájem.

Jo, někdy je lepší nedávat zvědavosti příliš velký prostor...



Na Totally Captivated jsem narazila zhruba ve stejné době jako na Let Dai. Oba tyto tituly jsou manhwy a jsou dokonce i licenzlé stejným americkým nakladatelstvím, Netcomics.

Tím však veškerá jejich podobnost končí. Zatímco Let Dai má mnohem propracovanější a detailnější kresbu, vážněji pojatý příběh a svým způsobem i reálnější postavy, Totally Captivated mi na první pohled připomíná spíš klasické yaoi mangy, a to ne jen kresbou, která se více přibližuje právě japonskému stylu díky absenci plných rtů a zvýrazněných očí, ale i laděním a povahou příběhu.

Zdůrazňuji však tu vazbu "na první pohled", protože si stačí přečíst pár stránek a musíte nutně dojít k závěru, že před vámi právě leží jedna z nejvtipnějších a nejzábavnějších yaoi.
U téhle manhwy jsem se skvěle bavila a to oním, u yaoi výjimečným, způsobem - bavila jsem se totiž autorčiným situačním smyslem pro humor, ne směšností scén nebo uslazeností dialogů a dokonce jsem si ani nemusela rvát vlasy nad dementností ukeho nebo semeho...

Tím se tedy dostávám k samotnému žánru Totally Captivated, v podstatě jde o komedii, což už vám pravděpodobně došlo, proto ode mě asi nebylo úplně fér ji srovnávat s Let Dai, což je počin, který je všechno, jen ne komediální.
Pochopitelně žánru jsou uzpůsobeny i postavy, takže logicky nemůžete čekat nějaké propracované psychologické rozbory jako v už výše zmíněném Let Dai. Tím však nechci v žádném případě snižovat kvalitu postav tohohle komiksu, naopak se musím přiznat, že tak sympatické postavy jsem v yaoi už dlouho neviděla, jestli vůbec někdy, a, pozor, hlavní hrdina, uke, je naprosto dokonalý.
Vážně jsem si nikdy nemyslela, že tohle o nějakém uke prohlásím, ale nemůžu si pomoct - Ewon nebrečí, vzteká se, dokáže být roztomilý a je tak nějak nevinně promiskuitní, že si člověk zkrátka nemůže pomoct a musí si ho zamilovat. XDD

V čem Totally Captivated trošku pokulhává je příběh, jenž slouží víceméně jen postavám a zcela se jim podřizuje. Nějakou dějovou linii Totally Captivated má, ale doporučuji ji spíš hledat než na ni čekat.
Samozřejmě se tam něco stále děje a výborně se u toho bavíte, ale když se ohlédnete, uvědomíte si, že se tam vlastně nic moc nestalo, pouze se tam řeší vztahy mezi ústředními postavami.
Pokud by šlo o normální mangu/manhwu asi bych to vnímala jako minus, v případě yaoi jsem ale už smířená se skutečností, že yaoi děj zpravidla prostě nemá.


Pokud se však přes to překlenete, což by neměl být po tvrdé yaoi průpravě problém, a tuhle manhwu si stáhnete, zaručuju vám, že se konečně nad yaoi upřímně a positivně pobavíte.



POSTAVY


Ewon Jung

Nebohý hlavní hrdina, osiřelý student a uke, který ze zvědavosti vyspal s cizím mužem, byl načapán svým přítelem a skončil jako otrok bez nároku na výplatu v kanceláři mafiánského bosse, Mookyula Euna, současného přítele Ewonova ex, Jiho Shina.

Ewon je drzý, poměrně horkokrevný a věrnost mu toho příliš neříká. I přesto ale není záměrně krutý nebo necitelný, naopak se k ostatním lidem často chová mile a přátelsky.




Mookyul Eun

Seme.
To už tak nějak vypovídá o všem - chladný, majetnický, sebevědomý, bohatý, úspěšný a zatraceně přitažlivý mafiánský boss se železnou pěstí (doslova). Přes svoje cool vzezření dokáže být někdy pořádná osina v zadku a dětinský spratek, zvlášť v záležitostech týkajících se Ewona.

Mookyul vyrůstal jako sirotek. Když mu bylo 13 let, tak se jeho výchovy a vzdělání ujal úspěšný manažer Gung-Wong Lee, s nímž potom udělal dohodu, že do 30ti let bude pro něj pracovat bez ohledu na vlastní zájmy.
Jejich vztah je vůbec zvláštní, rozhodně se k sobě nějak moc podezřele mají, tedy aspoň po té fyzické stránce, po citové to trochu pokulhává.



Jiho Shin

Ewonův podvedený zlomyslný ex, který ho nepřímo uvrhl do mafiánského světa a současný přítel Mookyula.

Mookyulovi namluvil, že ho Ewon obtěžuje a nedá mu pokoj, proto se Mookyul rozhodl Ewona zaměstnat a z pozice nadřízeného mu tak znepříjemňovat život jak jen to půjde a vůbec na něj pouštět všelijakou hrůzu.







bezejmenní mafiáni - "Ewonův fanclub"

Mookyulovi podřízení, kteří Ewona naprosto zbožnují a nedokáží bez něho už přežít. Je-li Ewon nepřítomný déle než hodinu, hrozí akutní ohrožení utopením se v odpadcích nebo otrávením kofeinem špatně připravenou kávou.









Gung-Wong Lee

Učitel Mookyula a úspěšný manažer, ale je jen ve hvězdách, co všechno ho učil. *podezřívavý pohled*

Scany

... aneb jak je těžké býti ukem...