Chceš číst mangu? Umři na masochismus!

Pokračování série "Příspěvky o ničem"

Původně tu měl viset příspěvek plný sebelítosti a naříkání nad tím, jak to studenti 1. lékařské fakulty mají těžké... Jenže pak mi došlo, že spousta mých známých má též před zářijovými zkouškami, státnicemi a čím já vím ještě, tak jsem to prozíravě zabalila.
On by na to celkem pochopitelně totiž nikdo moc zvědavý nebyl... XD

Dobře, ale nedá mí to, a přece si tu trošku zafňuknu, musím přeci držet jistý standart.
Dneska jsem měla jít s bratránkem do kina na Počátek. Nejlepší na tom bylo, že by nás do toho kina vzal dokonce autem. Bohužel, včera mi došlo, že mám za týden zkoušku z angličtiny, takže mé svědomí umlátilo touhu po popcornové zábavě a já kino zrušila. Ani nevíte, jak mi trhá srdce, že přijdu o nejopěvovanější film letošních prázdnin. Už jsem obdobně oželila Agoru, a teď jsem musela slevit i z Počátku... *suší si kapesníčkem slzičky*



No nic, popojedem.
Včera jsem pátrala na mangatraders.com po nějaké manze, která by stála za stažení.
Vzhledem k tomu, že se mě poslední rok drží dvě těžko dostupné úchylky, a to space opery, které bohužel v manze nenajdu vůbec, a historické romance, případně historické/pseudohistorické cokoli, tak to hledání byla docela fuška.
Pár adeptů (doslova, dva) jsem vyhrabala, ale žádný z nich není ještě dopsaný a stejně mám podezření, že nakonec zůstanu jen u té čínské sáhodlouhé série (->), protože u té druhé se začaly podezřele často objevovat ecchi záběry...


Během svého pátrání jsem narazila i na jednu korejskou romanťárnu s těžce originálním názvem Princess. Což by mě normálně odradilo snad už z principu, jenže...

1.) Mělo to kresbu alá manga 80. léta a většina děl 80. let byla kvalitních.
Což je sice pošahaná logika, ale přiměla mě, abych to okno z prohlížeče zase rychle nevycvakla. (Zaujetí.)
2.) Začetla jsem se do anotace a zjistila, že to odehrává odhadem asi v našem 18. století, ale v alternativní realitě s fiktivními zeměmi.
To už jsem zavětřila s podstatně větším zájmem. (Intriky na královském dvoře, jéééé! *svítí očička*)
3.) Mělo to 31 booků a já jsem zatížená na delší série. Krátké mě většinou paradoxně nudí. (Otvírá šampáňo.)
4.) A teď se podržte, všech těch 31 booků bylo přeložených! (Ovívá se vějířem a hyperventiluje. Uááááá!)

Za normálních okolností by to bylo úžasné, jenže pak na mě padlo Podezření. (*znejistila*)
Do celé té úžasné rovnice jsem si musela dosadit jistou zákeřnou a smolnou proměnnou, sebe.
Pochopitelně to celé mělo háček, jak jsem vzápětí zjistila... (*šampáňo vyměněno za studený obklad na čelo*)
Mangaka své dílo nedokončila a dala si přestávku. Vzhledem k tomu, jak to dopadlo s mým drahým Xkem a Cantarellou, tak už se rezolutně odmítám do podobných sérií pouštět. Po dočtení posledního dílu a vidině neurčitého pokračování bych se totiž asi zbláznila už definitivně...


Takhle prosím probíhá tak 80% mého pátrání po něčem k přečtení. Z celého tohoto výše popsaného a stále se opakujího vzorce mi vychází, že má honba za mangou je silně masochistická zábava.
Občas si fakt říkám, jak by to bylo krásné, kdybych se spokojila s každou druhou mangou a nebyla tak nemožně vybíravá... XD

Supernatural... staronová úchylka

Mám takový osobní lék proti zešílení z přemíry učení.

Vždycky si najdu nějakou dlouhou seriálovou sérii a na té v inkriminované době ujíždím.
O maturitě to byl Star Trek TOS, o zápočtech Gintama a před druhým pokusem z histoly padl šťastný los na Supernatural.

Já jsem se na něj původně dívat nechtěla. Viděla jsem kdysi asi devět dílů, nijak zvlášť mě to nenadchlo a ještě k tomu jsem z některých dílů byla posraná až za ušima (<- je beznadějný strašpytel). Jenže pak to začaly sledovat kámošky z mediny a pořád mi to doporučovaly, plus jsem četla pochvalnou recenzi u Herb na blogu a to mě tedy nakonec na(z)lomilo. XD


A o čem to je?
Supernatural je v současnosti velice populární americký seriál o pěti sezónách a právě se točící sezóně šesté.

Hlavními postavami jsou bratři Dean a Sam Winchesterovi, kteří se honí za všelijakými nadpřirozenými potvorami a snaží se je sprovodit ze světa.
Oba bratři tak jdou ve stopách momentálně nezvěstného otce a to s různou měrou nadšení. Dean, jakožto starší z bratrů a poslušný syn, se ujal tohoto nevděčného zaměstnání bez jakýchkoli výhrad a s otcem nějaký čas dokonce spolupracoval. Zato Sam už se do rodinného podniku tak nadšeně nehrnul, místo toho při první příležitosti zdrhl na právnickou univerzitu a s rodinou víceméně přerušil styky.
Jenže ve chvíli, kdy se po jejich otci slehne zem a přítelkyni mu zabije stejný démon, jako před lety jejich matku, Samova touha po pomstě briskně přehodnotí priority a než se naděje, už sedí s Deanem v Impale a společně se řítí vstříc ošklivým potvorám.

1. a 2. sezóna – První dvě sezóny se nesou převážně v duchu epizodního seriálu, který je propojen otázkou „Co se stalo s naším otcem?“.
Divák se tu taky postupně seznamuje s oběma bratry.
S oprsklým Deanem, před nímž není žádná dostatečně hezká a prsatá slečna v bezpečí a který v sourozenecké dvojici představuje spíše muže činu a rychlé střelby.
Sam je oproti tomu Deanův pravý opak. Kde je Dean spíš impulzivní a řídí se instinktem, tam Sam používá mozek a rozvahu.
Oba dva se však dobře doplňují a příšery tak nemají mnoho šancí.

3. sezóna je už tak trochu zlomová. Zaprvé tu obě postavy bratrů dostojí jisté charakterové hloubky, která v prvních dílech moc patrná není, zadruhé se díly začínají více zaobírat démony než příšerami obecně.
Osobně mě tahle sezóna bavila víc, než ty předešlé.

4. a 5. sezóna – V současnosti poslední dvě sezóny jsou jednoznačně moje nejoblíbenější. Do hry krom démonů totiž vstupují i andělé, kteří tu jsou vykreslení jako pěkné svině.
Asi tak jediná výjimka je anděl Castiel, moje zlatíčko a oblíbenec číslo 1, jenž zrovna přemírou citů vůči lidem nehýří, ve většině případů je to spíš pragmatik, ale aspoň není úplně bezpáteřní.

Hodně zajímavého, a podle mě i věrohodného, vývoje se tu postupně dočkají taky postavy bratrů, kdy Sam se stává více a více horkokrevným, zatímco u Deana začíná být patrné, že pod tou jeho fasádou „Haha, koťe, pojďme na to!“ je to víc rodinný typ, než by kdokoli čekal.
Není tedy divu, že jejich vztah taky utrží pár nehezkých šrámů, takže krom duchařského seriálu tu místy sledujete i rodinné drama. XD


Věcí, kterých jsem na tomhle seriálu oceňovala, je hned několik.
Rozhodně mě většina dílů bavila. Ano, jejich kvalita byla dosti kolísavá, ale vždycky jsem na nadcházející díl podívala ráda.
Velice se mi zamlouval i přituhující děj a vyvíjející se charaktery postav, bez kterých bych si tak vřelý vztah k tomuto seriálu nevybudovala. Nemůžu tvrdit, že bych vždy s jejich jednáním souhlasila a neměla je chuť proplesknout, ale o to to bylo zajímavější.
Kategorie sama o sobě je humor. V první řadě je to většinou spíš chytrý humor demonstrovaný zábavnými hláškami, ale co mě naprosto a bezkonkurenčně rozsekalo, jsou parodující díly.
Díly parodující klasické horory, vlastní postavy nebo seriály obecně… Kdykoli se takovýhle díl objevil, a že se většinou objevil zrovna ve chvílích, kdy ho divák potřeboval, tak jsem slzela smíchy a musela se smát tak nahlas, že se táta pro změnu musel obávat o duševní zdraví své jediné dcery. XDDD

Seriál bez výčitek doporučuju, myslím, že každý si tam najde svoje, zejména my dámy. XD Co si budeme povídat, Dean je kus, Castiel k pomuchlání a vedlejší postavy, hlavně ženy, se tu moc dlouho neohřejí. XD Až podezřívám scénáristy, že chovají zášť vůči něžnému pohlaví. XDDD


EDIT: Když se teď na ten svůj výkřik do tmy dívám, nějak jsem opomněla kritiku. XD Ne že by byl seriál tak dokonalý, ale i když je tu nemálo věci, nad nimiž člověk povytáhne obočí a jsou jaksi nedomyšlené (kde berou peníze? kde berou policejní spisy? atd.), tak to celkový zážitek nijak zvlášť nekazí. :-)

Football... is full of SLASH!!!

Tohle video mi poslala před zkouškou kámoška a musím se přiznat, že mi zatraceně zvedlo náladu. XDD
Chvílemi jsem začala vážně uvažovat o tom, že se ze mě stane fotbalový fanoušek. XD

V temnotě

autor: Rob Thurman

nakladatelství v ČR: Fantom Print

status: 6 dílů


Ano, jsem si vědoma faktu, že místo čtení bych měla zatnout zuby a učit se znova histologii, abych ji dala aspoň na druhý pokus, ale...
Skoro deset měsíců se mi už do spárů nedostala jiná kniha než učebnice a já už začínala pociťovat neklamné příznaky absťáku. A protože jsem čtenář velice rychlý, řekla jsem si, jedna kniha mě nezabije...


Hlavními hrdiny jsou nevlastní bratři Kaliban a Niko Leandrosovi.
Zatímco Nikův otec byl obyčejný člověk, který utekl dřív, než zjistil, co znamenají rodičovské povinnosti, Kaliban se narodil jako kříženec lidské ženy a elfa.
Naneštěstí elfové, grendelové, jak jim říká Niko, nejsou v tomhle světě plného nadpřirozených bytostí étericky krásná stvoření, ale kruté stvůry, které ztělesňují noční můry.

Kaliban, zkráceně Kal, se tedy ani nemůže chlubit tím, že by jeho rodiče k sobě vzplanuli vášnivou, zapovězenou láskou, protože na počátku jeho početí nebyla ani tak zvrácená romantika, jako spíš obchod.

Což je jeden z důvodů, proč oba bratři tráví nezanedbatelnou část svého života na útěku před Kalovými krvežíznivými příbuznými, kteří si ho nechali "vyrobit na míru" a k čemusi ho potřebují.
Cestují od města k městu, a při prvním náznaku přítomnosti grendelů se vytratí. Až se nakonec zabydlí v New Yorku, najdou si práci a už to vypadá, že dnům na útěku možná bude konec.
Jenže to se brzy přesvědčí, jak škaredě se zmýlili...


V temnotě je typický představitel urban fantasy, ale co jsem dosud četla, tak s Hlídkami od Lukjaněnka jednoznačně nejlepší.
Prvně jsem knihu začala číst s tím, že si přečtu jen pár stránek, možná kapitolu dvě, a pak se k tomu vrátím později. Byla jsem jen zvědavá. Chyba.
U čtení jsem už zůstala a na jeden zátah ji přečetla.

Kniha je to velice čtivá, psaná v ich-formě a prošpikovaná vtipnými, ironickými poznámkami hlavního hrdiny, Kala.
Je to kniha, u níž se smějete, hihňáte, trnete napětím, občas vás pro změnu zamrazí a nakonec se necháte zcela pohltit atmosférou. Je to dokonalá kombinace všeho, co mám ráda.
Nemalou roli v tom hrají i skvělé postavy. Ve většině knih si v lepším případě postavy oblíbíte, ale po dočtení ve vás zůstane jen matné povědomí o jejich charakterech.
U V temnotě ne.
Ještě teď mi přijdou postavy obou bratrů a dalších postav tak živé, jako kdybych knihu měla stále rozevřenou na klíně.

Kal, narozdíl od většiny postav fantasy, není ničím zvlášť výjimečná postava, krom tedy svého původu. Není vlastníkem žádných úžasných superschopností, když teda nepočítáme citlivý čich, který i tak není zrovna to, co bych si pod pojmem „cool superchopnost“ představila.
Je to lenoch, čerstvě odrostlý puberťák, hormony s ním občas třískají na všechny strany a pusa je rychlejší než mozek, který i tak dosti sporadicky používá. To ve většině případů znamená problém.

Naštěstí je tu jeho starší bratr, epitom sebeovládání, který ví, jak svého mladšího bratra usměrnit, v případě nutnosti zastrašit nebo jedním ze svých chvatů definitivně zpacifikovat.
Niko je rozumný, zodpovědný, opatrný (=paranoidní), tvrdohlavý a zatraceně chytrý. Vlastně jen jemu může Kale vděčit za to, že je ještě naživu.
Krom toho, že Niko ovládá snad většinu bojových umění, chová také náklonnost k sečným zbraním, vzdělání a je velký vyznavač zdravého životního stylu, na rozdíl od svého bratra, který se žíví převážně hotdogy. Zdůrazňuji, hardcore vyznavač – to znamená mrkvový džus, šťáva z pšenice... Nu což, nikdo nejsme dokonalý. XD

Oba ústřední postavy jsou tak sympatické a z už tak dobře napsané knihy dělají učiněnou drogu.
Asi proto mám stále hroznou touhu knihu rozevřít a znova se do jejího světa ponořit. A to opravdu nezvládne každá druhá kniha, ne? :-)

Paní, pojďte si sednout!

Nechci vyvolat dojem, že tu mám v úmyslu sklouznout do deníkových zápisků, ale dnešní den mě vážně dostal.

Dnešek se zřejmě nesl ve znamení špatné konstalace hvězd, protože ty super záseky mého okolí ve mě každou hodinu vyvolávaly řehot o hlasitosti tak stovky decibelů...
Ale o tom jsem tu ani moc mluvit nechtěla. Jako obvykle si tu musím vylít rozčarované srdíčko. XD

***

Měli jsme genetiku a opět se u nás usídlil týpek, o němž jsem mluvila předminule. Znova nás zasypával svými osobitými vtípky a arogantními poznámkami a asi už ze zvyku ke konci hodiny pronesl další perlu. On to snad už dělá naschvál.
V podstatě nám řekl, že jsme tu všichni na odvolání a že si válíme šunky a neznáme tvrdou práci...
Dobře, neva. Nevím, proč jsme se stali těmi šťastnými vyvolenými, které musí oblažovat svojí přítomností, ale už se začínám smiřovat s tím, že zkrátka genetiku strávím vrháním vražedných pohledů a nasraným bušením propiskou o opěradlo.

***

Další radostnou událost mi připravila má banka. Z mně záhadného důvodu mi strhla z účtu tisíc korun jako poplatek za platební karty.
Jakožto majitel studentského konta, kde se takovéhle poplatky neplatí, jsem byla celkem překvapená.
Dneska jsem tedy nakvašená naklusala do jedné z jejích poboček. Tam mi oznámili, že protože mi bylo už dvacet let a nepřinesla jsem potvrzení o studiu, tak mi studentské konto automaticky změnili na klasické.
Samozřejmě s vyššími poplatky a zpoplatněním snad všeho.
Bezva.
Někdo z banky mi měl v listopadu volat a o téhle možné změně mě informovat.
Nikdo mi nezavolal.
Je to asi i má chyba, ale prostě mě něco takového nenapadlo.
Takže jsem o tisícovku chudší, naštvaná na sebe i na banku, a vzhledem k tomu, že mám do kapsy teď vcelku hluboko, tak mi nezbývá než doufat, že napsaná stížnost zabere, i když tomu osobně moc nevěřím, a že učení se postará o mé finance spolehlivěji než zablokované konto.

***

Aby tu ale nevisel čistě depresivní a rozhořčený příspěvek, musím se s vámi podělit o vtipnou příhodu z metra.

Jedu takhle s dalšíma dvěma kamarádkama metrem na tělocvik. Jedna z mých kámošek si sedla, zatímco já jsem s druhou kámoškou stála u ní. Na protější dvousedačce seděli dva kluci. Mohlo jim být tak okolo sedmi, možná osmi... Já to nikdy u těch malých dětí přesně neodhadnu. XD
Každopádně jsem se na jednoho náhodou podívala, ten se zahleděl zase na mě, načež urychleně ze sedadla slezl a prohlásil: "Paní, pojďte si sednout." Měla jsem pocit, jako bych trhala nevinnému chlupatému tvorečkovi nožičku, tak jsem na to raději odvětila, že to je dobré, že postojím. Ale kluk už se urychleně přesunul na jiné volné sedadlo a přišlo mi, že tak trochu nejistě na mě koukal přes opěradlo. XDDD
To volné místo na mě vyzývavě mrkalo, takže jsem si na něj nakonec sedla. V tu chvíli se zvedl i druhý chlapec a s obdobnou hláškou pustil sednout i mou druhou, dosud stojící, kamarádku.
Jako smály jsme se asi dvě zastávky metra, protože kdybyste viděli ty jejich vážné obličejíky, taky byste se neovládli. XD

Upřímně doufám, že to byl projev raného gentlemenství a ne zděšená reakce na můj zevnějšek. XD

Black & White (2009)

- žánr: policejní, romantika, drama, občas komedie

- počet episod: 24

- délka episody: 1 hodina

- stahování: LJ Jdramas (complete)

Zai Tian Chen (Vic Zhou) je detektiv Severního okrsku, který se může chlubit úctyhodným počtem vyřešených případů. Jenom díky tomu mu policejní velitelka promíjí jeho poněkud excentrické chování.
Pohár její trpělivost ale přeteče ve chvíli, kdy se Zai Tian nevědomky vyspí s její dcerou. Po tomto ne příliš radostném zjištění, Zai Tian nezaváhá ani minutku, prozíravě si sbalí saky paky a nechá se přeložit do Jižního okrsku dřív, než ho rozlícená velitelka sejme ošklivě vypadající bouchačkou.

Mezitím v Jižním okrsku probíhá dlouho připravovaný protidrogový zátah.
Cílem je výrobce nové a populární drogy Dreamer, která má podobné účinky jako marihuana, ale je několikanásobně silnější a nebezpečnější.
Akci dostane na starost Ying Xiong Wu (Mark Chao), eso Jižního okrsku. V utajení, jakožto kupec větší zásilky Dreameru, se setká s výrobcem nové drogy.
Bohužel, akce se celá zvrtne. Někde prosákne informace, že Ying Xiong je ve skutečnosti detektiv, dojde k přestřelce a výrobce Dreameru se svým zbožím, i 500 tisíci dolary Jižního okrsku, zdrhne.

Ying Xiongův velitel celkem pochopitelně šílí vzteky a Ying Xiong se stane objektem jeho nemilosti. Stáhne ho ze všech ostatních případů, přidělí mu jako parťáka nově příchozího ze Severního okrsku, Zai Tiana, překřtí je zlomyslně na „Happy Duo“ a jako jediný úkol jim uloží dopadení výrobce Dreameru a nalezení nebohých 500 tisíc dolarů. Bez nich si už ani jeden u policie neškrtne.
Ying Xiong je z celé situace eufemistický řečeno nenadšený a Zai Tiana upřímně nesnáší. Nutno dodat, že k tomu má i jiný důvod než pouhé nesympatie, protože po oné přestřelce právě Zai Tianův nevhodný zásah umožnil zločinci uniknout.

Tím začíná krkolomná honba za drogovým dealerem a ukradenými penězi, která se rychle zkomplikuje přítomností Triády, odhalením nadnárodního spiknutí, činností super-elitní tajné vojenské jednotky Sarkozy a pomalu se rozvíjejícím milostným čtyřúhelníkem. XD



Black & White je další z řady tzv. „buddy“ seriálů. Znáte to, dva policisté, rozdílní jako den a noc, jeden drsňák se svéráznými metodami a druhý naškrobený kravaťák, který se řídí předpisy.
Oba hlavní protagonisté B&W nemohou být sice rozdílnější, ale tím podobnost končí.

Při pohledu na vždy draze oblečeného a samolibého Zai Tiana přemýšlíte, jak právě on, který se víc stará o svůj vzhled a o to, jak sbalit vše, co má chromozom XX, se mohl stát tak dobrým detektivem. Na mysterióznosti tomu přidává fakt, že Zai Tian je věčně mimo, zpacifikovat zločince by pořádně nezvládl, ani kdyby si kriminálník sám připl želízka, a u pistole leda tak pozná, kde je hlaveň. Častěji zasáhne cíl, když se nesnaží, než když se o to pokouší.
Naproti tomu Ying Xiong je detektiv kompetentní, pálí mu to rychle, jeho muška je stejně přesná jako kop z otočky a nebýt jeho náladovosti a výbušnosti, by byl z něj takřka modelový detektiv. Svět má striktně rozdělený na bílý a černý a možná právě proto má takový problém Zai Tiana skousnout. Jeho parťák, krom toho, že je po většinu času k ničemu, se pohybuje zásadně v odstínech šedi.

Obě hlavní mužské postavy jsou tedy dobře a zajímavě napsané a hlavně stejně přesvědčivě zahrané. Obzvlášť Vic Zhou ve své roli Zai Tiana podává výborný výkon. Pravda, se svojí postavou se může více předvést, protože její charakter nespadá zrovna mezi ty klasické.

Čeho jsem si na tomhle seriálů dále cenila, byly i příjemné ženské hrdinky. Máme tu tichou a vyrovnanou policejní laborantku a Ying Xiongovu přítelkyni z dětství, Xi Ying Lan (Janine Chang), která je, nečekaně, do něj dlouho zamilovaná. Naneštěstí je sice Ying Xiong dobrý detektiv, ale v těchto věcech mu to už tak rychle nepálí.
Aby mohl být výše zmíněný milostný čtyřúhelník kompletní a Taiwanci si mohli pořádně užít komplikované vztahy, do všeho se ještě zaplete temperamentní a krásna dcera hlavy Triády, Lin Chen (Ivy Chen).
Nemusím dodávat, že bližší vztah mezi dcerou mafiána a policisty není zrovna vítaný…

Autoři se na tomhle seriálu vyřádili opravdu hodně, protože co si nevynahradili v romantické rovině, to si vykompenzovali na té konspirační, špionážní a akční.
Brzy divák zjistí, že nic není takové, jaké se na první pohled zdá a že oběma hlavním policistům půjde o kejhák. Dočkáme se tu i tragické minulosti a památně věty „Jsem tvůj otec, XX“.

Celý tenhle guláš romantiky, melodrama, akce a detektivky okořeněný perfektní hudbou kupodivu dobře funguje. Ač je to seriál místy překombinovaný a obsahuje snad úplně všechno napříč všemi možnými žánry, neměla jsem potřebu otráveně zdvihat obočí nebo mlátit hlavou o stůl, jak to autoři scénáře zase podělali.
Naopak jsem si každou minutu seriálu užívala, zamilovaně zírala na Vica, přiznávám, a přála si, aby seriál měl více dílů.

Pokud tedy nemáte nic proti policejním seriálům, zkrácení volné chvíle nad seriálem Black & White může být dobrá volba. :-)

OPENING