1. díl - Štěstí ve stínech (Luck in the Shadow) - 1996
2. díl - Příchod tmy (Slalking Darkness) - 1997
3. díl - Zrádcův měsíc (Traitor´s moon) - 1999
4. díl - Shadows return - 2008
5. díl - White Road - 2010
autorka: Lynn Fleweling
nakladatelství v ČR: Fantom Print
Série Nočních běžců je skutečně velice podařený počin. Ještě lepší na tom je fakt, že oproti všem zaběhnutým stereotypům má dokonce kvalitativně vzrůstající tendenci, aspoň tedy co se původních třech dílů týče.
První díl, Štěstí ve stínech, je poměrně klasická fantasy, kde se řeší záhada magického kotouče, nekromantského artefaktu nesmírné moci a slouží hlavně jako úvod do světa, který Lynn Felwelling stvořila.
Za velké plus považuju absenci trpaslíků, skřetů a podobných stvoření tolik typických pro většinu fantasy. Elfy jako takové tu taky nenajdete, přesto je podezřelou obdobou rasa Faieů, jedním z nichž je i samotný Seregil.
Postupně se tu seznamujete s dalšími postavami příběhu, kterými jsou Micum, dlouholetý Seregilův přítel a jeden z Pozorovatelů, Kari, Micumova manželka, Beka, Micumova a Karina nejstarší dcera a Alekova spřízněná duše, samotný Nysander nebo arogantní Thero, Nysanderův současný učeň.
Ti všichni jsou velmi věrohodně vykresleni a jsou to skutečné, živoucí postavy, jejichž chování a jednání je velmi realistické a vyvíjí se. Dovolím si tvrdit, že právě postavy jsou jedním z největších kladů této série. Přestože to nejsou žádní superhrdinové s nadlidskými schopnosti, jsou to výrazné postavy, na něž jen tak nezapomenete a které příběh patřičně zatraktivní.
Druhý díl, Příchod temnoty, začíná být už zajímavější, zamotanější, ale stále se nijak zvlášť neodklání od klasické fantasy. Je tu ale odhaleno několik velmi zajímavých skutečností a Seregilův vliv na Aleka je už víc než patrný, ta tam je původně nesmělý chlapec...
Pro yaoifangirls mám dobrou zprávu, právě v tomto díle se Alekův a Seregilův vztah posune z přátelské roviny do poněkud hlubší. XD
A nakonec, třetí díl, Zrádcův měsíc, považuju za nejpovedenější. Zachycuje diplomatické jednání o spojenectví mezi lidským královstvím Skaly, z kterého většina našich knižních hrdinů pochází, a národem Faieů.
Tenhle díl je sice nejméně akční pokud jde o nějaký ten boj, ale politického pletichaření si tu užijete přehršel, až vám z toho bude dokonce špatně. Zvláště okořeněné je to skutečností, že se Seregil, se svým teď už milencem Alekem, vrací do vlasti, která ho vlastně vyhnala. A můžete mi věřit, že jeho přítomnost zrovna nevylepší napjatou atmosféru jednání, kde vás neváhají pro splnění vlastních cílů otrávit nebo vám přichystat nějakou fatální "nehodu"...
Celkově je série Nočních běžců jaksi pestrá, pořád se něco děje, nedokážete se u ní nudit a musíte si přečíst další stránku.
Flewelling píše totiž svižně, vše hladce odsýpá, nepřináší sice v rámci žánru nic závratně originálního, - na druhou stranu, kdo zase poslední dobou ano -, dokáže vždy nějak překvapit, postavy jsou velice výrazné a hlavně, Flewelling otrocky nerozlišuje na "špatné" a "dobré". Může se lehce stát, že záporák je vcelku sympaťák a rádoby kladnou postavu bychom s chutí nakopli do zadku a odstřelili na Mars.
POSTAVY
Nemůžu si to odpustit, když ony jsou tak návykové....XD Udělám kompromis a zůstanu jen u hlavních dvou a nebudu spoilerovat, doufám. XD
Seregil í Korit Solun Meringill Bokthersa
Seregil je Faie, takže i když nevypadá na více než něco málo přes dvacet, je mu prosím už přes osmdesát! (Taky bych chtěla v tomhle věku vypadat tak dobře....XD)
Seregil byl jako mladý vyhoštěn z Aurënenu, vlasti Feiů, a od té doby žil ve Skale mezi lidmi jako lord Seregil, vzdálený příbuzný skalské královny. Možná právě kvůli svému dlouhému soužití s lidmi je o dost odlišnější než většina Faiyů, je prudší, temperamentnější, netrpělivější.
Seregil je navíc taky náramně samolibý, sarkastický, uhlazený, inteligentní, dokáže být velice galantní a okouzlující a jeho mravy jsou občas mírně řečeno uvolněné... Velmi snadno se začne nudit, pak je nesnesitelný.
Na druhou stranu je to v podstatě férový "člověk", který kvůli své minulosti nikdy neodpouští zradu. Přestože neustále vypadá lehkomyslně a beztarostně, stýská se mu po rodné zemi, rodině, jež ho zavrhla a bolestně si uvědomuje, jak všichni, které miluje, kolem něho rychle stárnou a brzy zemřou...
Alek Amasa
Alek je od svých šestnácti let Seregilův učeň, přítel, společník a v neposlední řadě nakonec i milenec. Alekova matka zemřela brzo po jeho narození a otec pár měsíců před tím, než potkal Seregila.
Alek prodělal během série asi největší vývoj. Už sice na začátku to byl nepopiratelně šikovný, inteligentní chlapec, co se dokáže sám o sebe postarat, ale na druhé straně byl typicky seversky natvrdlý, necivilizovaný a docela nesmělý. Seregilovým vlivem se nám Alek hodně změnil, takže ve třetím díle už je to silná osobnost, která je někdy schopna převálcovat i Seregila, to už je co říct..XD Z těch dvou je Alek ten puritánštější, někdy i bolestně čestnější, jediným společným povahovým rysem je jim asi ta tvrdohlavost, což je někdy problém...
