Poslední book Let Dai

Tenhle post bude obsahovat spoilery ohledně konce této manhwy, tak ho nečtěte, pokud nestojíte o spoiler jako prase!!!

Neříkejte pak, že jsem vás nevarovala.

***

Tak jsem se celá natěšená vrátila domů, šťastná, že jsem se hrůz školy na dva měsíce úspěšně zbavila a ostudu si vysvědčením na závěr nezpůsobila...
Jako obvykle jsem tedy usedla k počítači a projížděla oblíbené blogy. U Taylor jsem narazila na zmínku o dopřeložení Let Dai...
Vzhledem k tomu, že jsem už konec téhle manhwy v RAWu viděla, tak jsem poslední dvě kapitoly stahovala v nepěkné předtuše, neboť i když korejsky neumím, zoufalý Jaehee s tváří plnou slz byl víc než výmluvný... na to slova nebyla ani potřeba. T_T

Jak jinak... Celou čtvrtou kapitolu jsem popotahovala a po stránce 102, kde už Dai odletěl do Ameriky, jsem vytáhla kapesník a bez uzardění brečela... Hřebíkem do rakve byl Daiův dopis, který Jaeheemu nechal na letišti - to už jsem nebrečela, ale přímo řvala. *do teď má opuchlé oči*

Takže, teď se topím v depresi, nešťastně civím na poslední scan a přemýšlím, jestli to nakonec tedy přeci jen skončilo dobře, nebo ne.

Protože....
... podle dialogu mezi Naruem a nevím-jak-se-jmenuje odletěl Jaehee do Ameriky a pobývá tam už 5 měsíců. -> dobré znamení (Dai je taky v Americe.)
... a údajně poslal učitelce Jin nějaké fotky. -> dobré znamení (Není nešťastný... takže se možná setkal s Daiem!! *záchvat optimismu*)

Ale...
... Korejci milují špatné a velice tragické konce...


Sakra, to nemohla manhwaka napsat nějaký epilog či tak něco?! Tahle nejistota mě ničí. *tříská hlavou do klávesnice a trpí*

Já a horská turistika

Mwuhaha, jsem zpět - živá a zdravá – a odhodlána se s vámi podělit o své tvrdě vydřené a krvavým potem posvěcené zkušenosti.... XDD

Původně jsem měla v úmyslu tu detailně vylíčit své útrapy (a vyvolat váš soucit), ale nakonec jsem usoudila, že podrobné popisování mého šplhání na horu X Beskyd by bylo poněkud nezáživné a únavné, takže jsem vám to shrnula do pár dobře míněných rad.... Vezměte si je k srdci, dobře vám radím...

Desatero horského turisty-amatéra

1.) Pokud se chystáte na horskou turistiku, doporučuji si koupit a prošlápnout boty aspoň dva týdny předem. Rozhodně si nekupujte nové turistické boty, které hodláte vyzkoušet až na nějaké vražedné túře, to raději zůstaňte u polorozpadajících , ale důvěrně známých, tenisek. (Vypozorovaná zkušenost.)

2.) Než se rozhodnete jet do hor a provozovat horskou turistiku, doporučuji uvážit, jestli se skutečně na to cítíte. Jet do hor znamená kopce, prudké kopce, hnusné kopce, vražedné kopce... Stručně shrnuto: pro někoho (Gladness), kdo většinu svého života prosedí u počítače, v lepším případě ve škole či v kavárně, je tato zábava zdraví, fyzickému i tomu duševnímu, krajně nevhodná. (Prožitá zkušenost.)

3.) Když už si myslíte, že to horší být nemůže... tak může... (Prožitá zkušenost.)

4.) Nezastavujte se uprostřed kopce, jinak ho už nevylezete. (Vypozorovaná zkušenost.)

5.) Nikdy, nikdy, se nekoukejte před sebe, když jdete do strmého kopce! Pravda, riskujete, že přehlídnete značku a ztratíte se, ale pořád lepší než ta hrůza z pohledu, co vás ještě čeká. (Prožitá zkušenost.)

6.) Mapy ohledně délky trasy do kopce vždy lžou a vzdálenost určitě zkracují!!! Stejně tak nevěřte ukazatelům v této oblasti, vždy říkají něco jiného. (Oprávněné podezření.)

7.) Při plazení do kopce pochopíte, co znamená pojem „věčnost“... (Prožitá zkušenost.)

8.) ... a „nekonečný“... (Prožitá zkušenost.)

9.) Svaz českých turistů tvoří zrůdy s naprosto nechutným smyslem pro humor, jinak nechápu, co je vedlo k tomu, aby jednu z turistických cest vedli korytem říčky plnou klád a klouzavých kamenů, na nichž se nutně musíte vysekat. (Málem doslova prožitá zkušenost.)

10.) Některé hory jsou velice zákeřné.. Nechají vás při vyčerpávajícím plazení do kopce žít v domnění, že už bude konec a když se konečně na pomyslný vrch vyškrábete, rychle vás vyvedou z omylu... Čeká vás vršek ještě jeden... a ještě prudší. (Prožitá zkušenost.)
Doporučuji být vždy v čele a pak se při podobné situaci kochat zničenými pohledy a jadrnými nadávkami vašich společníků. Není od věci je ze shora zdeptat výkřikem doprovázeným veselím máváním: „Čeká tu na nás ještě jeden hnusný prudký kopeček!! A je ještě horší než tohle! Ha haaaaaaa!“ (Pouze částečně vyzkoušeno.)

ŠOK TÝDNE:

Gladness byla nějakou dobu i ve skupině A (té s těmi náročnějšími túrami) ... a teď to přijde: byla tam dobrovolně.

Povídky a romány s homosexuální tématikou... aneb čemu se vyhnout

Nedokážete si představit, jak je těžké nalézt román, který by byl čtivý, svižný, vtipný a zároveň měl homosexuální zápletku. Fanfáry trubte, dne 1. června roku 2008 jsem ho objevila...

Než se ale rozepíšu o zmíněné knížce, chtěla bych se podělit se o své „skvělé“ zážitky a strasti ve hledání obsáhlejších povídek a románů tohoto žánru. Mimochodem, z některých mám stále ještě duševní újmu...

Že bych mohla hledat povídky tohoto typu, mě napadlo asi před půl rokem. Zkroušeně jsem tehdy shledala, že v češtině je velké kulové a když už se něco opravdu dobrého objeví, jde o poměrně krátký počin, což mě osobně moc nevyhovuje a nedokážu to pak tedy patřičně ocenit.

V tu chvíli se ale někdo nad mým skleslým já smiloval a tak jsem narazila na Aarinfantasy, respektive na jednu z jejích mnoha sekcí, o níž jsem do té doby neměla ani tušení, sekci Original fiction 18+. Už si nepamatuju, zda mi o téhle části fóra řekla má yaoi-slashem protřelá kámoška nebo jestli jsem na ní náhodou narazila sama, ale za to si naprosto přesně vybavuju tu radost, jež mě zaplavila, když jsem si uvědomila, jaký to poklad se přede mnou právě nachází.

Mé nadšení ale začalo pomalu uvadat, protože jsem zjistila, že většina tamějších autorek si osvojila několik skutečně nepříjemných zvyků, kterými mě umně dováděly k šílenství... a o nichž jsem optimisticky doufala, že zrovna v povídce se s nimi nesetkám. Deformace horšími yaoi se bohužel projevila v plné síle...

1.) Uke bývá nižší forma života, nad níž se čtenář pozastavuje, že vůbec byla schopna do této doby bez svého semeho přežít.

2.) To, že je kluk/muž gay, nutně znamená, že musí mít zálibu v cross-dresingu, make-upu, barví si vlasy na purpurovo a je emo nebo goth. Kombinace více možností se nevylučuje, naopak je vítána.

3.) Uke má vždy traumatizující minulost – znásilnění otcem/případně někým jiným, otec masový vrah či rodina zemřela při autonehodě/byla zavražděna. Zneužívání/šikanování v současnosti je neopominutelnou samozřejmostí.

4.) Uke je vždy duševně labilní, takže se často pokouší o sebevraždu nebo trpí bulímeií/anorexií.

5.) 90% populace je homosexuální.

6.) Uke pořád BREČÍ.

Já to vážně nechápu. Nikdo mi netvrďte, že TOHLE přinese povídce na zajímavosti. *znechuceně*
Abych ale jenom nekritizovala, skutečně se tu dá objevit i pár pěkných povídek, bohužel ale, autorky často dávají na komentáře členek fóra („Jak to X mohl Y udělat!! Chtěla jsem, aby byli šťastní!!! Už X nemám ráda!“) a příběh brzy sklouzne do přeslazené roviny, která musí diabetikům nutně přivodit menší záchvat. A přitom je to taková škoda, protože první polovina těchto povídek bývá zpravidla skvělá....

Jmenovitě: A Bridge Over Troubled Water (ze začátku skvělý angst)

Záhy jsem tedy shledala, že tudy má cesta za štěstím skutečně nepovede.
Ale zase někdo projevil dobou vůli a já náhodou narazila na odkaz na Fictionpress.com, web s originálními povídkami všeho druhu. K tomu stačí říct jediné, zadejte tam do vyhledávání slash (by summary) a zažijete menší extázi. Stovky povídek tohoto typu... opravdu velice dlouhých povídek..

Navíc, objevili se tu, světe div se, i ukeové, kteří mysleli (!!), byli drzí (!!) a chovali se jako chlapi/kluci (!!!!) – samozřejmě trošku civilizovanější, ale pořád poměrně věrohodně....

Ráda bych tedy doporučila: Shielded in Broken Armours (fantasy), Smoker seeks Seclusion (super cynik v hlavní roli), Mascara, Concrete Angel (docela depresivní)

Naneštěstí, s mým tempem a sítem i tento zdroj po pár víkendech vyschl a mně zůstaly oči pro pláč (obrazně řečeno XD)...
(Mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, v této době jsem objevila kouzlo sunjeong manhw a některých shoujo mang. XDD)

A pak, asi před měsícem, jsem dostala NÁPAD.... Nikdo mi nevymluví, že jsem prostě geniální. Na internetovém obchodu Amazon.com jsem si totiž vyhledala pár románů s gay tématikou a trpělivě je házela (teda spíš jména jejich autorů) do svého stahovacího prográmku eMule. O pár dnů později jsem vlastnila celé giga tohoto materálu... Muhaha. Pro představu, jeden e-book má asi 780kb... *devil smile*

Ale i tady neměla má radost dlouhého trvání. Prosím vás, až mi někdo bude říkat, že Američané jsou puritáni, vymluvím vám to, a až mi naopak bude někdo tvrdit, že u nich může vyjít fakt všechno, budu pro změnu horlivě přikyvovat... Některá „díla“ bych vám fakt přála přečíst. Nebo raději ne, vlastně nepřála. *stále v šoku*

Naivně jsem očekávala, že když se ty knihy prodávají i tištěné, tak nějakou úroveň budou mít, to jsem se ale sekla. Všechny výše jmenovaná povídky jsou o několik úrovní výše, než většina těch publikovaných románů... přísahávám vám, že děj to nespatřilo ani zdálky. x_X
Na druhou stranu, neobyčejně jsem s u toho pobavila, to se tomu upřít nedá. Zjistila jsem, že:

1.) Můžete vydat román, kde každé druhé slovíčko je „fuck“ a „virgin ass“... a tyto dvě slova se stále opakují...pořád...pořád.... (Neodvažuju se to citovat jakýkoli úsek, bojím se, aby mi blog neomdlel.)

2.) Vše co jsme se učili o procentuálním poměru lidských ras, bylo mylné... Zapomněli se nám zmínit, že 20% populace jsou upíři a vlkodlaci.... a většina z nich tíhne ke stejnému pohlaví. (No dobře, možná nám to neřekli jen proto, že to tak úplně lidi nejsou, ale i tak to od nich nebylo fér. XD)

3.) Není nemožné, aby se do sebe zamilovali pirát z 18. století a humanoidní ufon ze století dvacátého šestého.

4.) Všichni kovbojové jsou homosexuálové.

Mám pokračovat? *trpí*

Už jsem to začínala vzdávat a smiřovala se s tím, že nikdy nenarazím na žádný vtipný gay román, u něhož bych se pobavila a zároveň potěšila svoji yaoi dušičku, když v tu, co se nestalo, stáhla jsem Fatal Shadows...
(Pokračování v příspěvku níže, v „úvodu“ jsem se rozepsala víc než jsem zamýšlela, takže tady této problematice (čti: stěžování) nechám vlastní příspěvek... XD)

Fatal Shadows (série Adriena Englishe)

autor: Josh Lanyon

nakladatelství v ČR: žádné

počet dílů v sérii: 4

download: 1.-4. díl (v angličtině!!!)

Upozorňuji, to pro případ, že by nějaký chudák narazil na tenhle příspěvek bez souvislosti s předchozím, že se jedná o detektivní román s gay tématikou... Sice v prvním díle velice povrchní, ale v dalších dílech přec. *sladký úsměv*

Hlavním hrdinou této knihy je Adrien English (nesmějte se! XD), v soukromém životě gay, v pracovním majitel menšího knihkupectví a spisovatel detektivních románů.

Jeho vcelku normální život nabere na vskutku adrenalinových obrátkách v okamžiku, kdy ho navštíví policie a nepříliš ohleduplně mu sdělí, že jeho zaměstnanec a kamarád v jedné osobě, Robert Hersey, byl zavražděn. Otřesenému Adrienovi příliš na klidu nepřidá zjištění, že je jedním (vlastně spíš jediným) z podezřelých, navíc mu kvůli jeho orientaci nejsou detektivové nakloněni už tuplem.

Než čekat až ho znova navštíví policie, tentokrát ale se zatykačem, raději se rozhodne sám jednat a zjistit, kdo mohl cítit k Robertovi tak silnou nenávist, že ho ubodal k smrti. Jenže brzy se začínají objevovat nové souvislosti, které naznačují, že Robert nebude jediná oběť v řadě a Adrien má s vraždami nevědomky společného víc, než by sám tušil. Nebo aspoň tajemné „dárky“, které začíná anonymně dostávat, to naznačují. Jenže policie mu nevěří a považujete to pouze za chytrý tah, jak ze sebe udělat oběť a zbavit se tak veškerého podezření...

Nebudu tvrdit, že tenhle román je nějaká pecka, nebo mistrovské dílo, protože to není ani omylem. Jako detektivka vás to rozhodně nepošle k zemi překvapivými odhaleními, neboť tak trochu začínáte tušit, kdo by mohl za vraždami stát či přinejmenším vám tam jistá osoba nebude sedět. Na druhou stranu mě ale třeba docela překvapil důvod k vraždám a ke konci jsem nestačila zírat, jak se nám to zajímavě rozvíjelo. Přese vše zmíněné, to, co vás nakonec spolehlivě dostane, je příjemný lehký humor a postavy.

Hlavní charakter, dvaatřicetiletý Adrien, s kterým se zvlášť důvěrně seznámíte díky ich-formě, jíž je kniha napsána, je prostě úchvatný - občas cynik s pořádně prořízlou pusou, chvílemi dobrosrdečný ňouma. Nejkouzelnější jsou však jeho konfrontace s homofóbním sarkastickým detektivem Jakem Riordanem, ty jsou prostě skvostné. Samozřejmě, že Jake mu pořád zlomyslně tvrdí, jak ho zatkne, a nakonec skutek utek a ještě mu pomáhá... Určitě nikoho nepřekvapím takovou malou pichlavou poznámkou, že to s tou Jakeovou nenávistí k homosexualitě zas tak žhavé není... No, však uvidíte. XD

S čistým svědomím tedy mohu knihu vřele doporučit, pokud se tedy chcete pobavit a nehledáte detektivku typu Agathy Christie.

- další díly:

2. díl - A Dangerous Thing

3. díl - The Hell You Say

4. díl - Death of a Pirate King (vyjde v září 2008)

O dalších dílech se kdyžtak rozepíšu jindy... XD Zatím se mi stejnak první líbil nejvíc, druhý jsem nestihla přečíst, protože jsem rozmazlená čtením v Adobu a texťák mi nevoněl, a třetí mi přijde nejslabší, protože... protože.... ááá- *nechce spoilerovat*

překlad Let Dai - 1. část z 2. booku

Tentokrát je to s překladem velice zoufalé... Tak nějak jsem stihla jen 23 stránek. *upřeně zkoumá neexistující šmouhu na okně* Ale řekla jsem si, že lepší než nic, takže... výsledek máte dole. XDD

Doufám, že se vám tahle manhwa líbí tak nějak celkově a zoufale nevisíte pouze na dvojici Dai x Jaheee, protože se obávám, že Dai bude chvilku mimo hru... Což je obzvlášť pro mě dost hrozné, poněvadž si to Jaehee kompenzuje depresemi a filozofickými řečmi obsahující metafory a dvojsmysly, které v angličtině mají další n-smysly, takže z toho už mírně šílím... x_X Vlastně ne jen já, ale i Katsumi a T´Sal, již jsem jedním pikantním scanem terorizovala v sobotu... XDD

No, další překlad nebude za 14 dní, ale až v červenci. *jde se někam schovat* Přeci jen se uzavírá klasifikace (všechno mám nerozhodně), jedu na sportovní kurz, čeká mě brigáda a školní výlet, takže mírně nestíhám... Dokonce ani na své víkendové óchání nad nějakou tou mangou/manhwou mi nezbyl čas ani síla... *fňuk*
Slibuju ale, že vám to snad později vynahradím... XDD

Překlad tradičně tady.

***

Dokonale mimo, ale musím se pochlubit. V pátek jsem si vyzvedla další díly mangy Petshop of horrors a první čtyři, v mé sbírce dosud chybějící, díly Yami no Matsuei... *nadšená*
Navíc teď mají na Rightstuf akci od nakladatelství Viz, tak jsem neodolala, jak jinak, a nakoupila prvních deset dílů D. Gray-mana... No nekupte to, i s poštovným mě jeden book vyšel na 140 Kč... *_*
Jsou chvíle, kdy brigádu opravdu miluju...

Yamada Taro Monogatari

žánr: komedie

počet volume: 15+

mangaka: Ai Morinaga

download: Goldlilys (volume 1-6)

Abych se přiznala, původně jsem měla v úmyslu zde napsat o další těžce romantické manhwě, jenže pak mi došlo (Gladness je sice vlastníkem pomalého myšlení, ale občas jí i některé věci docvaknou rychleji XD), že moji lásku k sunjeong manhwách tady moc lidí nesdílí, pokud se tedy nejedná o romantiku homosexuální, takže bude asi vhodnější, když zde poreferuju o manze nějakého neutrálního žánru, například komedii. (Ale nebojte se, romantická manhwa přijde příště, mwuhaha, přeci vás nemůžu tak moc rozmazlovat… XDDD)

Hned předem upozorňuju, že manga, o níž tu budu psát, je naprosto brutální komedie. Brutální samozřejmě čistě humorem (zas tak velký sadista nejsem, abych stříkající krev považovala za vtipnou), neboť hýří vtipy, které mě dokázaly sejmout spolehlivěji než by se to povedlo palbě z kulometu...

Taro Yamada chodí na soukromou střední školu a patří mezi ten ohrožený druh, který se může bezostyšně pyšnit jen samými skvělými vlastnostmi, je totiž chytrý, milý, hezký, vyniká ve všech sportech a dokonce i v domácích pracích (kam se na něj hrabou profesionální švadlenky). Takže není divu, že je všemi na škole velice obdivovaný a většina dívek je do něj bláznivě zamilovaná.
Navíc k tomu všemu ještě jeho rodinné pozadí obestírá tajemství, což dotyčné zaláskované dívky neodrazuje ani v nejmenším, naopak… přitahuje je to účinněji než sebelepší balící trik a do jedné jsou skálopevně přesvědčené, že Taro je ve skutečnosti pohádkově bohatý (ehm, a proto se tak vyzná v domácích pracích, jo? XD) a díky tomu se tak rychle stane jejich synonymem pro vysněného prince.

Jenže všechna tahle zmíněná dokonalost má jednu (ne)velkou vadu na kráse, kterou jste možná už odhalili a již sám Taro úzkostlivě tají. Hlavní hrdina sice opravdu oplývá výše zmíněnými povahovými, fyzickými a dovednostními přednostmi, ale jinak je chudý jak kostelní myš, bydlí v polorozpadajícím se domě, (i když nazvat TO domem je dosti optimisticky nadnesené), a aby toho nebylo málo, na krku mu visí praštěná rozhazovačná matka s mizerným vkusem a šest mladších, ustavičně hladových sourozenců… a o ty všechny se musí starat a živit je. Na studenta střední školy je toho docela dost.

Logicky nemůže z této situace chudák Taro vyváznout trvale nepoznamenán, a není tedy divu, že přestože je veskrze laskavá, jemná, dobrosrdečná osůbka, přeci jen je po většinu času jeho mysl zcela ovládána instinktem přežití, tedy myšlenkami pouze na jídlo, jídlo, jídlo, jak získat jídlo, jak se k jídlu dostat, z koho jídlo vymámit a penězi (za ty si koupím jídlo), což v praxi potom znamená, že se nezastaví před ničím a nikým, aby se k onomu jídlu dostal, a to i v případě, že by to znamenalo odhození své mužské hrdosti, využívání svého hezkého vnějšku a dokonalou ignoraci pudu sebezáchovy.



Yamada Taro Monogatari je 15ti dílná stále vycházející epizodní manga, kde vše funguje a pracuje jen ve prospěch komedie, ale nutno dodat, že to mangaka bravurně a obdivuhodně zvládá. V rámci žánru se tak, co se odvažuji tvrdit, jedná o takřka geniální dílo a hrozně lituju toho, že není licenzlé a nemůžu si ho koupit. To bych se už nikdy nemusela bát jakékoli deprese...

Celá manga si tak v podstatě, jak už jsem naznačovala, vytyčila jediný cíl, pobavit. Proto tu hlubokou psychologii postav nehledejte, mohli by jste nad tím totiž strávit zbytek života a úspěch by vám to stejně nepřineslo. Ani v nejmenším to však nevnímám jako zápor, protože postavy jsou do jedné sympatické, výrazné, na drsná traumata z minulosti si tu nehrajou a skvěle slouží svému primárnímu účelu, a to ať už se jedná o samotného hlavního hrdinu, Tara, který je prostě rozkošný, nebo jeho nejlepšího přítele a spolužáka v jednom, Mimuru Takuyu, mimochodem taky jediného člověka, jenž o Tarově nemajetnosti ví a pomáhá mu to tajit, nebo snad ať už jde o Sigiuru, školního playboye či Tarovu rozhazovačnou neschopnou matku, kterou tož bych asi bez výčitek zabila, být na Tarově místě, ale jako čtenář ji prostě musím milovat, protože se postarala o řadu mých záchvatů smíchu...

Příběh je brán obdobně jako postavy, o souvislém a ještě k tomu hlubokém děj s poselstvím tato manga v životě neuslyší, protože je ryze epizodní a řeší se tu děsně dramatické záležitosti typu „nezvěstný králík a hladový Taro“, „dotěrný ex-přítel a Taro-bodyguard“, „Taro versus školní playboy (který se do Tara zabouchne XDD)“ a tak podobně.
Humor je tu zkrátka dokonalý, nenáročný, ale troufám si tvrdit, že i relativně inteligentní... ať tak nebo tak, rozhodně vám však procvičí bránici.

Takže pokud momentálně setrváváte v negativním rozpoložení, povinně stahujte a čtěte. Vůbec nevadí, že to není kompletní (poznámka speciálně pro Taylor XD), protože jednotlivé kapitoly na sebe opravdu zřídka navazují a byla by škoda, abyste zbytečně o Yamada Taro Monogatari kvůli takové triviálnosti přišli.

Polibek od normálního člověka většinou znamená vyjádření hlubšího citu, ne tak však u Tara...

Školní playboy propadá Tarově kouzlu... XD

Abych nezapomněla, existuje i stejnojmenné j-dorama a podle ohlasů to vypadá, že je skutečně dobré. Více třeba tady.

EDIT

To japonské dorama je vážbně strašné. T_T Nevtipné a mizerně obsazené. Mnohem více mě zaujala taiwanská hraná verze...

POSTAVY

Taro Yamada

Hezký, milý, laskavý, chytrý, praktický, ve sportech excelující, v domácích pracích šikovný, ale taky zoufale chudý hlavní hrdina. Celý svůj život tak zasvětil obstaráváním jídla pro svoji matku a šest mladších sourozenců, k čemuž využívá hlavně svojí popularitu ve škole.

Mimura Takuya

Potomek staré rodiny mistrů čajový obřadů, Tarův nejlepší přítel a jediný člověk na škole, který ví o Tarově nuzném způsobu života. Po většinu času ho taky kryje (a krmí XD) a krotí jeho sebevražedné jednání, jež by ho mělo, aspoň jak Taro věří, dovést k jídlu nebo penězům.

Sigiura

Školní playboy a narcista, který se při svém soupeření s Tarem o popularitu a obdiv na škole do něho nechtěně zamiloval.

Tarova matka

Krásná mladá matka Tara a jeho mladších sourozenců oplývající sice sladkou povahou, ale bohužel i taky mizerným vkusem a rozhazovačností.

Obvykle to u nich doma probíhá podle jednoduché rovnice: Taro riskuje svůj život pro peníze -> jeho matka je záhy utratí za příšernost, jež ona sama považuje za umění (asi jako jediná na světě). Co na tom, že budou o hladu a střecha domu jim padá na hlavu...

Tarovi sourozenci 1, 2, 3, 4, 5, 6 (pohlaví neidentifikovatelné)

Tarem vycvičená rota, jejíž jediným úkolem je sehnat jídlo a přežít. XD