Nechci vyvolat dojem, že tu mám v úmyslu sklouznout do deníkových zápisků, ale dnešní den mě vážně dostal.
Dnešek se zřejmě nesl ve znamení špatné konstalace hvězd, protože ty super záseky mého okolí ve mě každou hodinu vyvolávaly řehot o hlasitosti tak stovky decibelů...
Ale o tom jsem tu ani moc mluvit nechtěla. Jako obvykle si tu musím vylít rozčarované srdíčko. XD
V podstatě nám řekl, že jsme tu všichni na odvolání a že si válíme šunky a neznáme tvrdou práci...
Dobře, neva. Nevím, proč jsme se stali těmi šťastnými vyvolenými, které musí oblažovat svojí přítomností, ale už se začínám smiřovat s tím, že zkrátka genetiku strávím vrháním vražedných pohledů a nasraným bušením propiskou o opěradlo.
Jakožto majitel studentského konta, kde se takovéhle poplatky neplatí, jsem byla celkem překvapená.
Dneska jsem tedy nakvašená naklusala do jedné z jejích poboček. Tam mi oznámili, že protože mi bylo už dvacet let a nepřinesla jsem potvrzení o studiu, tak mi studentské konto automaticky změnili na klasické.
Samozřejmě s vyššími poplatky a zpoplatněním snad všeho.
Bezva.
Někdo z banky mi měl v listopadu volat a o téhle možné změně mě informovat.
Nikdo mi nezavolal.
Je to asi i má chyba, ale prostě mě něco takového nenapadlo.
Takže jsem o tisícovku chudší, naštvaná na sebe i na banku, a vzhledem k tomu, že mám do kapsy teď vcelku hluboko, tak mi nezbývá než doufat, že napsaná stížnost zabere, i když tomu osobně moc nevěřím, a že učení se postará o mé finance spolehlivěji než zablokované konto.
Jedu takhle s dalšíma dvěma kamarádkama metrem na tělocvik. Jedna z mých kámošek si sedla, zatímco já jsem s druhou kámoškou stála u ní. Na protější dvousedačce seděli dva kluci. Mohlo jim být tak okolo sedmi, možná osmi... Já to nikdy u těch malých dětí přesně neodhadnu. XD
Každopádně jsem se na jednoho náhodou podívala, ten se zahleděl zase na mě, načež urychleně ze sedadla slezl a prohlásil: "Paní, pojďte si sednout." Měla jsem pocit, jako bych trhala nevinnému chlupatému tvorečkovi nožičku, tak jsem na to raději odvětila, že to je dobré, že postojím. Ale kluk už se urychleně přesunul na jiné volné sedadlo a přišlo mi, že tak trochu nejistě na mě koukal přes opěradlo. XDDD
To volné místo na mě vyzývavě mrkalo, takže jsem si na něj nakonec sedla. V tu chvíli se zvedl i druhý chlapec a s obdobnou hláškou pustil sednout i mou druhou, dosud stojící, kamarádku.
Jako smály jsme se asi dvě zastávky metra, protože kdybyste viděli ty jejich vážné obličejíky, taky byste se neovládli. XD
Upřímně doufám, že to byl projev raného gentlemenství a ne zděšená reakce na můj zevnějšek. XD
Dnešek se zřejmě nesl ve znamení špatné konstalace hvězd, protože ty super záseky mého okolí ve mě každou hodinu vyvolávaly řehot o hlasitosti tak stovky decibelů...
Ale o tom jsem tu ani moc mluvit nechtěla. Jako obvykle si tu musím vylít rozčarované srdíčko. XD
***
Měli jsme genetiku a opět se u nás usídlil týpek, o němž jsem mluvila předminule. Znova nás zasypával svými osobitými vtípky a arogantními poznámkami a asi už ze zvyku ke konci hodiny pronesl další perlu. On to snad už dělá naschvál.V podstatě nám řekl, že jsme tu všichni na odvolání a že si válíme šunky a neznáme tvrdou práci...
Dobře, neva. Nevím, proč jsme se stali těmi šťastnými vyvolenými, které musí oblažovat svojí přítomností, ale už se začínám smiřovat s tím, že zkrátka genetiku strávím vrháním vražedných pohledů a nasraným bušením propiskou o opěradlo.
***
Další radostnou událost mi připravila má banka. Z mně záhadného důvodu mi strhla z účtu tisíc korun jako poplatek za platební karty.Jakožto majitel studentského konta, kde se takovéhle poplatky neplatí, jsem byla celkem překvapená.
Dneska jsem tedy nakvašená naklusala do jedné z jejích poboček. Tam mi oznámili, že protože mi bylo už dvacet let a nepřinesla jsem potvrzení o studiu, tak mi studentské konto automaticky změnili na klasické.
Samozřejmě s vyššími poplatky a zpoplatněním snad všeho.
Bezva.
Někdo z banky mi měl v listopadu volat a o téhle možné změně mě informovat.
Nikdo mi nezavolal.
Je to asi i má chyba, ale prostě mě něco takového nenapadlo.
Takže jsem o tisícovku chudší, naštvaná na sebe i na banku, a vzhledem k tomu, že mám do kapsy teď vcelku hluboko, tak mi nezbývá než doufat, že napsaná stížnost zabere, i když tomu osobně moc nevěřím, a že učení se postará o mé finance spolehlivěji než zablokované konto.
***
Aby tu ale nevisel čistě depresivní a rozhořčený příspěvek, musím se s vámi podělit o vtipnou příhodu z metra.Jedu takhle s dalšíma dvěma kamarádkama metrem na tělocvik. Jedna z mých kámošek si sedla, zatímco já jsem s druhou kámoškou stála u ní. Na protější dvousedačce seděli dva kluci. Mohlo jim být tak okolo sedmi, možná osmi... Já to nikdy u těch malých dětí přesně neodhadnu. XD
Každopádně jsem se na jednoho náhodou podívala, ten se zahleděl zase na mě, načež urychleně ze sedadla slezl a prohlásil: "Paní, pojďte si sednout." Měla jsem pocit, jako bych trhala nevinnému chlupatému tvorečkovi nožičku, tak jsem na to raději odvětila, že to je dobré, že postojím. Ale kluk už se urychleně přesunul na jiné volné sedadlo a přišlo mi, že tak trochu nejistě na mě koukal přes opěradlo. XDDD
To volné místo na mě vyzývavě mrkalo, takže jsem si na něj nakonec sedla. V tu chvíli se zvedl i druhý chlapec a s obdobnou hláškou pustil sednout i mou druhou, dosud stojící, kamarádku.
Jako smály jsme se asi dvě zastávky metra, protože kdybyste viděli ty jejich vážné obličejíky, taky byste se neovládli. XD
Upřímně doufám, že to byl projev raného gentlemenství a ne zděšená reakce na můj zevnějšek. XD
