Yamada Taro Monogatari

žánr: komedie

počet volume: 15+

mangaka: Ai Morinaga

download: Goldlilys (volume 1-6)

Abych se přiznala, původně jsem měla v úmyslu zde napsat o další těžce romantické manhwě, jenže pak mi došlo (Gladness je sice vlastníkem pomalého myšlení, ale občas jí i některé věci docvaknou rychleji XD), že moji lásku k sunjeong manhwách tady moc lidí nesdílí, pokud se tedy nejedná o romantiku homosexuální, takže bude asi vhodnější, když zde poreferuju o manze nějakého neutrálního žánru, například komedii. (Ale nebojte se, romantická manhwa přijde příště, mwuhaha, přeci vás nemůžu tak moc rozmazlovat… XDDD)

Hned předem upozorňuju, že manga, o níž tu budu psát, je naprosto brutální komedie. Brutální samozřejmě čistě humorem (zas tak velký sadista nejsem, abych stříkající krev považovala za vtipnou), neboť hýří vtipy, které mě dokázaly sejmout spolehlivěji než by se to povedlo palbě z kulometu...

Taro Yamada chodí na soukromou střední školu a patří mezi ten ohrožený druh, který se může bezostyšně pyšnit jen samými skvělými vlastnostmi, je totiž chytrý, milý, hezký, vyniká ve všech sportech a dokonce i v domácích pracích (kam se na něj hrabou profesionální švadlenky). Takže není divu, že je všemi na škole velice obdivovaný a většina dívek je do něj bláznivě zamilovaná.
Navíc k tomu všemu ještě jeho rodinné pozadí obestírá tajemství, což dotyčné zaláskované dívky neodrazuje ani v nejmenším, naopak… přitahuje je to účinněji než sebelepší balící trik a do jedné jsou skálopevně přesvědčené, že Taro je ve skutečnosti pohádkově bohatý (ehm, a proto se tak vyzná v domácích pracích, jo? XD) a díky tomu se tak rychle stane jejich synonymem pro vysněného prince.

Jenže všechna tahle zmíněná dokonalost má jednu (ne)velkou vadu na kráse, kterou jste možná už odhalili a již sám Taro úzkostlivě tají. Hlavní hrdina sice opravdu oplývá výše zmíněnými povahovými, fyzickými a dovednostními přednostmi, ale jinak je chudý jak kostelní myš, bydlí v polorozpadajícím se domě, (i když nazvat TO domem je dosti optimisticky nadnesené), a aby toho nebylo málo, na krku mu visí praštěná rozhazovačná matka s mizerným vkusem a šest mladších, ustavičně hladových sourozenců… a o ty všechny se musí starat a živit je. Na studenta střední školy je toho docela dost.

Logicky nemůže z této situace chudák Taro vyváznout trvale nepoznamenán, a není tedy divu, že přestože je veskrze laskavá, jemná, dobrosrdečná osůbka, přeci jen je po většinu času jeho mysl zcela ovládána instinktem přežití, tedy myšlenkami pouze na jídlo, jídlo, jídlo, jak získat jídlo, jak se k jídlu dostat, z koho jídlo vymámit a penězi (za ty si koupím jídlo), což v praxi potom znamená, že se nezastaví před ničím a nikým, aby se k onomu jídlu dostal, a to i v případě, že by to znamenalo odhození své mužské hrdosti, využívání svého hezkého vnějšku a dokonalou ignoraci pudu sebezáchovy.



Yamada Taro Monogatari je 15ti dílná stále vycházející epizodní manga, kde vše funguje a pracuje jen ve prospěch komedie, ale nutno dodat, že to mangaka bravurně a obdivuhodně zvládá. V rámci žánru se tak, co se odvažuji tvrdit, jedná o takřka geniální dílo a hrozně lituju toho, že není licenzlé a nemůžu si ho koupit. To bych se už nikdy nemusela bát jakékoli deprese...

Celá manga si tak v podstatě, jak už jsem naznačovala, vytyčila jediný cíl, pobavit. Proto tu hlubokou psychologii postav nehledejte, mohli by jste nad tím totiž strávit zbytek života a úspěch by vám to stejně nepřineslo. Ani v nejmenším to však nevnímám jako zápor, protože postavy jsou do jedné sympatické, výrazné, na drsná traumata z minulosti si tu nehrajou a skvěle slouží svému primárnímu účelu, a to ať už se jedná o samotného hlavního hrdinu, Tara, který je prostě rozkošný, nebo jeho nejlepšího přítele a spolužáka v jednom, Mimuru Takuyu, mimochodem taky jediného člověka, jenž o Tarově nemajetnosti ví a pomáhá mu to tajit, nebo snad ať už jde o Sigiuru, školního playboye či Tarovu rozhazovačnou neschopnou matku, kterou tož bych asi bez výčitek zabila, být na Tarově místě, ale jako čtenář ji prostě musím milovat, protože se postarala o řadu mých záchvatů smíchu...

Příběh je brán obdobně jako postavy, o souvislém a ještě k tomu hlubokém děj s poselstvím tato manga v životě neuslyší, protože je ryze epizodní a řeší se tu děsně dramatické záležitosti typu „nezvěstný králík a hladový Taro“, „dotěrný ex-přítel a Taro-bodyguard“, „Taro versus školní playboy (který se do Tara zabouchne XDD)“ a tak podobně.
Humor je tu zkrátka dokonalý, nenáročný, ale troufám si tvrdit, že i relativně inteligentní... ať tak nebo tak, rozhodně vám však procvičí bránici.

Takže pokud momentálně setrváváte v negativním rozpoložení, povinně stahujte a čtěte. Vůbec nevadí, že to není kompletní (poznámka speciálně pro Taylor XD), protože jednotlivé kapitoly na sebe opravdu zřídka navazují a byla by škoda, abyste zbytečně o Yamada Taro Monogatari kvůli takové triviálnosti přišli.

Polibek od normálního člověka většinou znamená vyjádření hlubšího citu, ne tak však u Tara...

Školní playboy propadá Tarově kouzlu... XD

Abych nezapomněla, existuje i stejnojmenné j-dorama a podle ohlasů to vypadá, že je skutečně dobré. Více třeba tady.

EDIT

To japonské dorama je vážbně strašné. T_T Nevtipné a mizerně obsazené. Mnohem více mě zaujala taiwanská hraná verze...

POSTAVY

Taro Yamada

Hezký, milý, laskavý, chytrý, praktický, ve sportech excelující, v domácích pracích šikovný, ale taky zoufale chudý hlavní hrdina. Celý svůj život tak zasvětil obstaráváním jídla pro svoji matku a šest mladších sourozenců, k čemuž využívá hlavně svojí popularitu ve škole.

Mimura Takuya

Potomek staré rodiny mistrů čajový obřadů, Tarův nejlepší přítel a jediný člověk na škole, který ví o Tarově nuzném způsobu života. Po většinu času ho taky kryje (a krmí XD) a krotí jeho sebevražedné jednání, jež by ho mělo, aspoň jak Taro věří, dovést k jídlu nebo penězům.

Sigiura

Školní playboy a narcista, který se při svém soupeření s Tarem o popularitu a obdiv na škole do něho nechtěně zamiloval.

Tarova matka

Krásná mladá matka Tara a jeho mladších sourozenců oplývající sice sladkou povahou, ale bohužel i taky mizerným vkusem a rozhazovačností.

Obvykle to u nich doma probíhá podle jednoduché rovnice: Taro riskuje svůj život pro peníze -> jeho matka je záhy utratí za příšernost, jež ona sama považuje za umění (asi jako jediná na světě). Co na tom, že budou o hladu a střecha domu jim padá na hlavu...

Tarovi sourozenci 1, 2, 3, 4, 5, 6 (pohlaví neidentifikovatelné)

Tarem vycvičená rota, jejíž jediným úkolem je sehnat jídlo a přežít. XD

Kusatta Kyoushi no Houteishiki

žánr: lehké yaoi, komedie

počet volume: 10

mangaka: Kazuma Kodaka

download: Mangatraders (complete!!!)

Tak jsem se právě rozhodla porušit jedno ze svých nevyřčených pravidel, a to že nebudu psát recenze na yaoi mangy. Ne že bych se tak bála o svoji dobrou pověst, která už je mimochodem stejně určitě dávno v troskách a mává na mě někde z pekelných hlubin, ale zkrátka a jednoduše pouze proto, že bych v nich neměla moc o čem psát.

Jednu z výjimek tvoří Kusatta Kyoushi no Houteishiki od slavné yaoi mangaky Kazumi Kodaky, jež vám nebude tak úplně neznámá díky její asi nejslavnější manze Kizuně (tato manga byla převedena i do anime podoby jako třídílné OVA).

Teď ale ke Kusatta Kyoushi no Houteishiki. Hlavním hrdinou této mangy je patnáctiletý Atsushi Arisawa, který právě nastupuje na střední školu Jougaoka v Tokyu, školu proslulou studenty, které nejde nazvat jinak než jako ztracené existence. Pokud jste tedy právě došli k závěru, jaký to hypercool týpek Atsushi musí být, tak vás musím drasticky vyvést z omylu. Atsushi není cool, není ani drsný… Nejvíce k němu naopak sedí příměry jako „šprt“, „slušňák“ a „trubka“.

Člověk si tak říká, jak ho museli jeho rodiče nenávidět, když ho poslali na školu, na níž se tak okatě nehodí. Jenže omyl, Atsushi si tuhle školu sám vybral a aby sem mohl nastoupit, odmítl dokonce i spousty prestižních středních škol, které by ho vzaly přednostně i bez zkoušek. A to vše z jediného důvodu – na této škole totiž učí jeho láska z dětství, Maa-chan, podle něho nejdokonalejší a nejlaskavější stvoření na světě. Naneštěstí je ale jeho láska mužského pohlaví, ale to Atsushiho ani v nejmenším nevyvádí z rovnováhy… takový detail se přeci nemůže měřit se sílou jeho lásky!

Takže se Atsushi, celý natěšený, vrhá vstříc nové škole. Z jeho růžového obláčku ho ale velice rychle sejme šílenec ve sporťáku, jenž ho málem přejede. Z auta vystoupí frajer se vzevřením rockové hvězdy, laxně se ujistí, že Atsushi žije a po té si to bez ohlédnutí namíří do školní budovy. Otřesený hlavní hrdina si to po chvíli namíří tamtéž a ještě otřeseněji zjišťuje, že dotyčný šílenec je jejich třídní učitel. (V tu chvíli jsem ho fakt litovala. XD)

Každopádně mangaka je velice zlomyslná, tak aby Atsushimi asi nebylo smutno, přidala mu jako společnost přítele z dětství (zase XD), sportovního génia Koujiho Inagakiho, který mu kdysi přísahal, že si ho vezme a bude ho chránit po zbytek svého života. K Atsushiho smůle si ten slib vzal příliš k srdci, takže ho střídavě uhání, stíhá, věší se na něj a pokouší se o variaci předsvatební noci… Po jednom zvlášť adrenalinovém útěku skončí Atsushi na ošetřovně. Ošetřovatelem je, hrozná náhoda, Atsushiho třídní. Co ale teprve doopravdy vyvede Atsushiho z rovnováhy, a málem ho položí, je zjištění, že tenhle uřvaný násilnický frajer, jenž se teď teprve představil svým jménem, je jeho milovaný Maa-chan…

Je ale možné, aby se někdo tak výrazně po pouhých několika letech tak změnil, nebo jde o nějaké nedorozumění?

Kusatta Kyoushi no Houteishiki je desetidílná yaoi manga, u níž jsem místy řvala smíchy, což už asi samo o sobě vypovídá o mém kladném vztahu k ní, takže je vám asi jasné, v jakém duchu se ponese zbývající část recenze, za což se předem omlouvám. XD Ale nemůžete se mi divit, mangaka zde všechny yaoi cliché tak nádherně zparodizovala, a to takovým způsobem, že to nepůsobilo vůbec rušivě nebo uměle. Ani si nedokážete představit, jak je osvěžující se konečně u yaoi upřímně zasmát, aniž bych se smála jen stupiditě situací nebo trapnosti dialogů.
Přesto i tady se, nečekaně (XD), objevují i smutné, chvílemi až dramatické momenty, jež jsou však s obdivuhodnou nenásilností vsunuty do jinak odlehčené mangy. Beze studu se přiznávám, že u jedné scény jsem se dokonce skoro rozbrečela.
Abych vás ale nemystifikovala povahou mangy, respektive tím, do jaké až míry je yaoi, musím vás upozornit, že přestože tady do úmoru omílám spojení „yaoi manga“, ve skutečnosti to příliš yaoidní není, nebo aspoň ne u hlavního páru, protože v něm je láska po většinu mangy čistě platonická a jednostranná… Stíhačka Atsushi (člověk by to do něj neřekl) pronásleduje svoji oběť, zatímco zmíněný objekt jeho touhy před ním (ne)zdařile prchá, v horším případě je nařčen ze sexuálního obtěžování „ubohého“ Atsushiho drahým Koujim a končí s několika zlomenými žebry. XDD

Jak vidíte, všechny postavy jsou velice živé a osobité, přestože v nich nenajdete nic, s čím by jste se už nesetkali. Přesto si je ale nějakým způsobem prostě musíte oblíbit, dílem možná proto, že s nimi prožíváte ty tři roky jejich života, jenž manga zachycuje, nebo možná jen proto, že jsou tak věrohodně a s citem vykreslené.
Nenašla jsem tady jediný charakter, který bych si neoblíbila. Obzvlášť mile mě překvapil samotný Atsushi, který hned na začátku mangy disponoval všemi důvody, proč bych ho neměla mít ráda a nakonec jsem u něj stejně skončila s rozněžnělým pohledem. A to zezačátku nebyl ani hezký!! XDD

Dál nesmím zapomenout na zmínku o kresbě, protože u této části se opravdu stojí pozastavit. Předem upozorňuji, že ta není ze začátku, bohužel, extra líbivá nebo lépe řečeno, třeba takový Atsushi zrovna nelahodí dívčímu oku rozmazlenému Kaori Yuki, Ayano Yamane nebo Soo-Yeon Won, koneckonců přeci jen jde o jedno z ranější děl této mangaky, ale ujišťuju vás, že se to postupně změní a u posledních booků jsem už bezostyšně nad starší verzí Atsushiho slintala… XD

Opravdu jsme si tuhle mangaku zamilovala a královsky se u ní pobavila, takže pokud se toužíte po trochu netradičním vtipném yaoi, tak je tahle manga pro vás jako dělaná.

POSTAVY

U popisu postav je malinký spoiler ohledné identity Maa-chana, takže nečíst, jestli o něj nestojíte. Podle mě to ale není příliš zásadní... záleží však na vás.

Atsushi Arisawa

Ubohý patnáctiletý chlapec a oběť zlomyslnosti vyšších sil. Zahazuje možnost nastoupit do prestižních vyšších středních škol, jen aby se stal studentem vyšší střední školy vyvrhelů, Jougaoka, a setkal se tak po letech se svojí láskou z dětství, Maa-chanem, jemuž slíbil, že bude jeho prvním studentem. Bohužel, jeho ideály jsou rychle rozcupovány na kousky, když se mu příjmením jeho lásky představí šílený, sadistický učitel a ošetřovatel u nich na škole, jenž ho ještě k tomu všemu ani nepoznává…

Zpočátku je Atsushi spíš nesmělý, ale tato vlastnost brzy odcestuje do kytek, když Atsushi "prohlédne" a objeví nový objekt své touhy. XD
Po většinu času je to jinak chytrý, vytrvalý, tvrdohlavý a laskavý chlapec… Pokud tedy laskavost nezahrnuje dopřání odpočinku Atshushiho nové lásce. XD

Masayoshi Shibata

Ve škole zaskakuje za svého bratra a učí tak na poloviční úvazek. Hlavním zdrojem jeho obživy je však populární klub s profesionálními transvestity, okamami, který vlastní…

Masayoshi je společenský, hodně výbušný, hlasitý, temperamentní a trpí dost vážným případem bratrského přeochranitelského komplexu… a dalšími city, které by jako bratr neměl cítit.

Masami Shibata (Puťka domácí)

Starší z bratrů Shibatových. Pravý Maa-chan. K Atsushiho smůle ale už několik let zadaný a šťastně zamilovaný do nejlepšího přítele svého bratra, Toora. Největší starosti mu momentálně dělá nalezení způsobu, jak dostat milovaného Tooru do postele a přimět ho tak konečně k akci, což je vzhledem k Toorově staromódnosti a Masayoshivě žárlivosti velice obtížný úkol. XD

Masami je velice jemný, tichý, způsobný, laskavý a domácky založený. Zkrátka roztomilá ženuška… Dokud nenasedne do auta, to se je pak z něho úplně jiná osoba, která provokativně porušuje většinu rychlostních omezení a za jeho démonický smích u tohoto počínání by se nemusel stydět ani sám Lucifer.

Kouji Inagaki

Atsushiho přítel z dětství, který ho ochraňoval a slíbil mu, že si ho vezme. Na svůj slib nikdy nezapomněl, takže když se s Atsushim znova setká na střední, bez zábran ho pronásleduje a uhání.
Masayoshiho nesnáší, protože mu krade lásku jeho milovaného Atsushiho a veškeré pokusy o svedení ze strany Atsushiho namířené proti Masaoyhimu považuje za Masayoshiho pokus o Atsushiho znásilnění. Za což se mu pak taky náležitě mstí… a že má Kouji tvrdé pěsti. XDDD

Kouji není zrovna intelektuál, vyniká spíše ve sportu, který, jen tak mimochodem, nesnáší. Je to ale sympaťák s obdivuhodným odhodláním a výdrží. XD

Tooru Hagiwara

Milenec Masamiho, do něhož se zamiloval prakticky na první pohled, když se těsně po přestěhování Shibatových do Tokya potkali. Masami a Masayoshi se s Toorem rychle spřátelili a dokonce chodili i na stejnou střední školu.

Je to férový muž, jediný normální v téhle sebrance. XD

Yuriko (Yaoifangirl)

Jediná ženská postava v celé manze, jejíž existence je promíjena z jediného důvodu – je to yaoifangirl, kreslí doujinshi a plně podporuje kdejaký závan yaoismu.

Je praštěná, veselá a hlavní aktéry energicky pronásleduje s foťákem. Na druhou stranu, dokáže být i velice rozumná, poradit či pomoct příteli, když to potřebuje a je spolehlivou kamarádkou Atshushiho a Koujiho.

překlad Let Dai - 4. část z 1. booku

Takže 1. book je konečně přeložen! Ha ha haaaaaa!!!! *šílený smích* Jsem totálně mrtvá, ale mám z toho docela dobrý pocit. Je však otázka, zda to pro vás věští něco dobrého... XDD

Až budou prázdniny, asi sjedu celý ten 1. book ještě jednou a něco tam upravím, teď však na to nemám absolutně čas... Myslela jsem hlavně na první "kapitolu" a font, který mě teď zpětně deptá plus asi 150 dalších výrazů v ostatních třech kapitolách... x_X No uvidíme...

Jinak teda překlad Let Dai skýtá spoustu nevýhod - zaprvé, žere to děsně čas, zadruhé, teď to prožívám ještě víc než předtím... x_X Což není dobré, to vůbec není dobré... *šílí*


Co si vůbec myslíte o celém prvním booku? Nemyslím ani tak překlad jako spíš obsahově... Když jsem to porvé četla, přišlo mi to skvělé, ale nějak jsem úplně nedokázala pochopit tu náhlou fascinaci, zamilovanost chcete-li, Daie a Jaeheeho... Myslím, že teď to chápu... Nebo aspoň ten cit ze strany Jaeheeho... Dai je parachant a odporná bezpáteřní svině, ale přesto... má opravdu zabijácké charisma. x_X


Jinak překlad byl tradičně veselý, ale nejvíc se bavila asi Katsumi při korekturách, hlavně nad jedním mým vzkazem, který dost nešťastně pasoval do znění původního textu... XDD Ale vám by se to asi nezdálo vtipné, tak to tu šířit nebudu... XDD

Ke stáhnutí zde.

***

Naprosto off-topic... Šla jsem se podívat na Yshare, zda tam neuploadli nějakou novou mangu a narazila jsem tam na jedno dílko, Love Prism. Manga slabá, ale dostal mě ten popisek u ní....

Author: Toujou Asami
Language: English
Status: Complete {Well, not really, but the author died} (ROFL)

Mars

žánr: romantické, drama

počet volume: 15

mangaka: Fuyumi Soryo

licenzlé: Tokyopop

download: Anime-Eden (complete!!!)

Začínám mít tak trochu pocit, že bych to tu mohla přejmenovat z Gladnessina blogu na Shoujo blog, protože 90% mnou recenzovaných titulů jsou buď shoujo mangy, nebo sunjeong manhwy. A to opravdu nejsem nijak zvlášť romanticky založená... *zoufale* Já to fakt nechápu… No nic, asi to už neokecám, takže raději vzhůru k dalšímu shoujo tématu...

Kira Aso je tichá dívka, která netouží po ničem jiném, než se vyhnout cizí pozornosti. Se svými spolužáky se příliš nebaví a raději než v jejich společnosti tráví svůj volný čas sama se sebou a svým skicákem a tužkou. Kira totiž vášnivě ráda maluje. Nic ji nepřináší větší radost než se zcela ponořit do kreslení a nevnímat tak nic a nikoho okolo.

Jednoho dne sedí na lavičce v parku a je zcela pohroužena do kreslení, když v tom ji vyruší nějaký mladík, zhruba v jejím věku, a zeptá se jí na cestu do lékařského střediska.
Dívka mu odpoví naprosto originálně. Aniž by se na něho pořádně podívala, rychle něco načmárá na papír, který mu vrazí do ruky a rychle odejde. Kluk je v šoku a napůl zaraženě a napůl užasle se podívá na papír, jenž najednou třímá v rukou. Překvapeně zjišťuje, že se dívá na mapu. 

O několik hodin později dotyčný mladík, Rei Kashino, odchází z nemocničního pokoje, kde leží jeho přítel po ošklivé nehodě na motorce. Náhodou sáhne do kapsy a nahmatá Kiřinu mapu. Chystá se ten cár papíru vyhodit, když tu si náhle kamarádova přítelkyně všimne, že na druhé straně je nějaká malba a zvědavě ho na ní upozorní.
Reie skica ženy, jež láskyplně svírá svého syna v náručí, okamžitě zaujme a podmaní si ho. Zčásti možná proto, že on sám matku nikdy neměl a skrz hřejivou, emocemi nabitou kresbu poprvé pochopí, co to znamená ji mít.

Jaké je však druhý den Reiovo překvapení, když ve škole v jedné ze svých spolužaček pozná autorku oné krásné kresby. Okamžitě se proto pokusí s Kirou zapříst rozhovor, ale dočká se jen zatvrzelého mlčení a ignorace.
Přesto mu dívka z mysli po zbytek odpoledne nesejde a začne se o ní více zajímat. Vytrvale se proto začne snažit o proniknutí skrz tu neviditelnou hradbu, již mezi sebe a své spolužáky Kira postavila. K všeobecnému úžasu celé třídy se s ním Kira, i když dost váhavě, po čase začne skutečně bavit. Sama totiž neví, jak na Reie reagovat, svou drzou upřímností, neodbytností a ukecaností jí naprosto odzbrojil a vyvedl z míry. Stane se tak vlastně prvním člověkem, který se nenechal Kiřinou nesdílností a nesmělostí odradit.

Kira a Rei tak záhy spolu naváží velice prazvláštní, křehké přátelství, které se rychle utuží po té, co Rei Kiru zachrání před jejím učitelem výtvarné výchovy, jenž ji obtěžoval a co splní dívčinu prosbu, aby ji seděl modelem pro její portrét Marse, římského boha války.

Oba dva tak spolu začnou trávit více času... a odtud je to jen krůček k oboustranné lásce.

Mars je hrozně zvláštní shoujo. Nejprve bych mohla začít tím, že kdybych předem nevěděla, že je tato manga z pera japonské mangaky, bez váhání bych ji označila za manhwu. Ne jen že korejský komiks připomíná zčásti kresbou, ale hlavně taky charakterem hlavní mužské postavy, Reie.
Ten totiž dokonale vybočuje z klasické koncepce hlavního protagonisty shoujo mangy – morální zásady má značné pochybné a překroucené, spíš než škola ho zajímá závodění na motorce, je výbušný, do nesobeckosti má na kilometry daleko a vůči Kiře je nanejvýš majetnický. Zkrátka obvyklý pan Dokonalý to není ani omylem.
Dokonce ani Kira není ve své podstatě typická shoujo hrdinka. Je sice velice křehká, zakřiknutá a o asertivitě asi v životě neslyšela, ale kupodivu mi to v tomto případě vůbec nevadilo. Naopak. K ní to zkrátka sedělo. Ta její role nevinné, zasněné a v některých ohledech lehce naivní umělkyně ji moc slušela. Budete se mi možná smát, ale chvílemi jsem se přistihla, že mám k ní podobně ochranitelské sklony jako Rei… (Tohle už je fakt krize. x_X)

Mars je tak spolu se Snow drop můj první romantický komiks, jenž o komedii nezavadil ani pohledem. Pokud jste se těšili, jak se aspoň nad touto mangou pobavíte, když nic jiného, tak na to honem zapomeňte. U téhle mangy jsem zažívala všelijaké pocity, ale pobavení ani náhodou. Vlastně ne, jeden vtipný moment tu je, v prvním booku, když Kira osobitě požádá Reie, aby ji stál modelem, ale to je tak vše. Nebo aspoň více si teď nevybavím.
Celkově jsem z toho měla spíše tísnivý pocit a nebyla jsem s to odhadnout, jak to nakonec celé dopadne. Když už jsme si myslela, že je to jasné... tak bum, a začala jsem pochybovat.

Nehodlám tvrdit, že Mars je dokonalý nebo jedinečný, našlo se tu pár pasáží, které ztrácely dech nebo mi přišly mírně klišovité, ale vezmu-li v potaz, že tato manga má celých 15 booků, tak množství podobných scén bylo překvapivé nízké.

Mars tak rozhodně stojí za vaši pozornost, pokud máte zájem o maličko netradiční shoujo, kde hlavní úlohou hrdinky není svými držkopády vymetat chodník, je tahle manga pro vás jako stvořená.

Live action

Na motivy mangy vznikl i taiwanský hraný seriál, který vřele doporučuju. Herecké obsazení je dokonalé a seriál po celých 20 nebo kolik dílů baví a nenudí.