Tak zase prožívám jednu svoji menší (čti: drastickou) finanční krizi a co se nestane... Hned během tohoto týdne vyjde pokračování scifárny, na kterou si brousím zuby už tak asi rok, a pak další pokračování, tentokrát jednoho převelice zajímavého upírského fantasy.
Peněženka tedy zoufale zanaříkala, mé rozumnější já zděšeně zavylo, zatímco má jednodušší, bezstarostná a knížky milující část to málo, co mi zbylo, vesele a bez nejmenších výčitek, utratila. Takže se smíšenými pocity oznamuji, jsem na nule, ale jsem šťastná! *něžně kolíbá dvě nové (již přečtené) knížečky*
No a protože zvlášť ta druhá kniha mě tak nadchla, smolím tu teď tenhle příspěvek, v němž se hodlám o pocity z prvního a druhého dílu téhle trilogie podělit. (Nebo lépe řečeno, zase někde jednou vyventilovat své nadšení.)
Začnu tedy tím prvním dílem.
autorka: Magdalena Kozaková
nakladatelství v ČR: Triton
Hlavní hrdina,
Jiří Arlecki, se jednoho dne probudí a uvědomí si, že ho zoufale nudný život, který vede, pranic netěší. Rozhodne se tedy pro změnu. A když už změnu, tak ve velké stylu - přihlásí se do AVB (agentury vládní bezpečnosti).
Žádné rodinné závazky ho netíží, rodiče jsou již dávno mrtví, a přítelkyně ho opustila, tak proč to nezkusit? A kdo by si nepřál být takovým polským Jamesem Bondem?
Podaří se mu obstát v psychicky náročných zkouškách AVB a záhy je poslán na školení do jakési odlehlé pobočky uprostřed lesa, o níž jakživ neslyšel.
Od té chvíle nejde nic podle jeho představ.
Chápal by, že se má podrobit těžkým kondičním zkouškám nebo že bude studovat stohy spisů... ale ne že bude trávit celý den googlováním jakýchkoli zmínek o upírech. A sledováním upírských filmů. A čtením upírských knížek. A diskusemi se svými kolegy o upírech, o jejichž existenci a proradnosti ho vehementně přesvědčují. Povinně.
Zpočátku to bere jako vtip, zkoušku trpělivosti, ale jak začínají dny ubíhat, měnit se v týdny, a on stále googlí jakoukoli zmínku o krvežíznivých monstrech, jeho zápal začíná rychle uvadat.
V tu chvíli je jeho monotónní rozvrh oživen cvičeními - během a střelbou. Arlecki tuhle změnu nadšeně uvítá a s novým elánem se ponoří do práce.
Netrvá dlouho a jako záloha je povolán do akce. Jeho jednotka má střežit bezpečí upírského
lorda Ultora, který se právě vrací do Varšavy.
Arlecki úporně přemýšlí, co to má vše znamenat a proč se všichni zbláznili.
O pár hodin později už je v plné výstroji a se samopalem na místě určení. Sám. Zbytek jednotky je kdesi venku. A Arlecki stále marně tápe, co se to děje. Co má být tohle za pošahaný test.
Pak někdo vkročí do skladu. Na jeho výstražnou výzvu neodpovídá, nezastaví se. Arlecki znervózní a několikrát vystřelí. Muže zásahy ani nezpomalí a ten k němu beze spěchu dojde.
V tu chvíli Arlecki pochopí, koho má před sebou. Upíra.
Tu noc zemře a jako nocař
Vesper se probudí pro noc.
Nocař je jedna z nejzajímavějších fantasy, jakou jsem v poslední době četla. A rozhodně nejlepší upírské fantasy, které jsem měla možnost číst.
Zpočátku, musím se přiznat, mi kniha přišla podivně napsaná. Důvod nemůžu úplně přesně definovat, ale zkrátka mi dělalo potíže se začíst. Možná proto, že by se mi sem víc hodila má milovaná ich-forma než použitá er-forma, nevím. Jenže pak uběhlo osudových 40 stránek a mě byste od ní neodtrhli ani s hlavní pistole u hlavy.
Kozaková, autorka, nám tu totiž ukazuje nadmíru zajímavé pojetí společenství upírů. Spolu s hlavním hrdinou, Vesperem, se seznamuje s pěti klany upírů, z nichž každý má svoji specifickou funkci, a v čele každého z nich stojí Lord, který jako jediný může iniciovat nové upíry.
Existuje však ještě jeden, Skrytým „neposvěcený“, šestý klan, klan Renegátů, těch, kteří se odmítají živit syntetizovanou krví a dále pro svoje potřeby zabíjejí lidi.
Proti nim bojuje jednotka z klanu Bojovníků vedených Lordem Ultorem, nocaři.
O činnosti upírů vláda překvapivě ví a tajně s nimi dokonce spolupracuje, sama si totiž nepřeje, aby civilní obyvatelstvo o existenci upírů vědělo. Předsudky a strach jsou příliš hluboko zakořeněné a pravda by vyústila akorát v paniku.
Musím uznat, že svět a pravidla upířího společenství jsou skvěle popsaná a krom toho pojmutá i poměrně netradičně. To se vztahuje i na způsob, jakým jsou upíři popisování.
Na romantické a tajemné bytosti můžete rovnou zapomenout. Upíři Kozakové jsou nám představeni jako smrtelně nebezpeční predátoři, kteří se jen silou vůle a železnou disciplínou ovládají, aby se nenechali unést instinkty a neprokousávali lidem hrdla na potkání.
Děj je hodně přímočarý, protože celá kniha se točí v podstatě pouze okolo Vespera. Proto se tu setkáváme jen s malým množstvím podrobněji popsaných postav. Největší pozornost je soustředěna na Vesperova učitele a přítele,
Nidora. Jejich přátelství je poměrně zvláštní, srdečností zrovna neoplývá, přesto je vzájemná náklonnost patrná.
Nemalou roli zde sehrávají i Lord Ultor a
Lord Arenea, paní renegátů a přeběhlík z klanu Bojovníků, jejichž intriky hýbou celou knihou a na konci nás překvapí velice zajímavým a nečekaným (WTF?!?!) závěrem.
Nocaře zkrátka nemůžu nedoporučit. Je to sice akční knížka bez vedlejších epizodek, přesto je ale napsána skvěle, bez hluchých míst a určitě nejedním překvapením.
Navíc druhý díl většinu vašich závěrů z první knihy roztrhá na cimpr campr, takže hurá do louskání dílu prvního. XD
