Spavá nemoc a české obálky fantasy a sci-fi knih

Hm, koukám, že jsem poslední dobou na blogu děsně aktivní... x_X Ale obávám se, že škola vysává mé veškeré skromné fyzické i psychické rezervy. XDDD

Takže poslední dobou nedělám nic jiného, než že dřepím ve škole (do tří hodin! do tří hodin!!) a spím... Někdy to proložím brigádou, abych splatila své dluhy a mohla si dovolit život ne-úplně-na-mizině studenta, ale to je tak všechno. XDD
Začínám ještě k tomu vážně podezřívat místní komáry, že mi sem přitáhli spavou nemoc, protože tohle fakt už není normální... ani ta škola to nevysvětluje. XD

***

Dneska mě zase popadl jeden z mých knižních absťáku. Proto jsem se rozhodla s kámoškou po škole vypravit do knihkupectví, abych se obohatila o nějaké to čtivo. Ukořistila jsem tam katastrofické upírské fantasy Vlk od E. E. Knihgta a cestou k pokladně si v duchu blaženě pomlaskávala nad existencí nějaké konečně zajímavé české obálky. Vzápětí sice mé nadšené opojení zchladilo kamarádčino znechucené prohlášení: "Fuj, ta obálka je příšerná.", ale to mě nerozházelo. Ne, že bych pochybovala o jejím vkusu, ale...
Má drahá přítelkyně totiž vyznává pouze klasiku a širší veřejností uznávanou hodnotnou beletrii, tudíž by si s fantasy a sci-fi leda tak v případě nouze obložila záchodové prkýnko. Z toho jasně vyplývá, že se s velkým množstvím knih tohoto typu, a hlavně jejich obálkami, tím se tedy dostáváme k tomu podstatnému bodu, nesetkala. Šťastlivec tak žije v blažené nevědomosti a může si dovolit být náročnější - ty nejhorší hrůzy se totiž bohužel projeví právě na obálkách knih mého oblíbeného žánru. T_T

Věřte mi, obálka Vlků je tedy učiněné mistrovské dílo mezi těmi všemi zběsilostmi, co naší kreslíři vyprodukují.
Je sice moc hezké, že se česká vydavatelství snaží knihy vydávat i s obálkou od českého umělce, ale někdy by od té jinak obdivuhodné snahy mohli upustit. Snaha se sice cení, pravda, ale vzhledem k výsledkům bych ji možná i oželela.

Asi jsem naivní, nebo povrchní, ale žiju v domnění, že na knížce vás jako první zaujme právě obálka. Pak teprve začnete studovat anotaci či si pročítat pasáže a uvažovat nad případnou koupí.
Kdo ale dobrovolně šáhne po kýčovité barevné mazanici? (Viz obrázkový materiál.)
Tak proč, proč, stále čeští vydavatelé vypouštějí na trh knihy s tak příšernými obálkami? A nevadí jim to? Být autorem jedné z těch knih, tak vydavatelství žaluju, fakt.

S tím přichází další problém, řekla bych. Jak vysvětlit někomu, že ač je sci-fi a fantasy oddychová četba, rozhodně to ale neznamená, že musí být vždy hloupá nebo infantilní.
Jo, jenže vysvětlujte to opozici a mávejte u toho důležitě knížkou s takovýmhle obalem (<-). T_T Přeji hodně štěstí, opravdu!

Je mi líto, ale momentálně si nedokážu vybavit jediného českého výtvarníka, které bych si vážila. Nejčastěji je asi v tomto kontextu opěvován Jan Patrik Krásný, ale upřímně si nejsem jistá, zda si to tak úplně zaslouží. Jeho práce s barvami a detaily je fakt úžasná, to ano, ale vždy to pokazí obličeji postav, které vypadají jako vystřihnuté z časopisu a neumělou fotomontáží zakomponovány do zbytku obrázku. Nemluvě o tom, že občas se mi i ta anatomie zdá trochu mimo. A to bych neřekla, že jsem zase až TAK rýpavá...

Takže na závěr mi nezbývá než si nad touhle smutnou skutečností povzdychnout a do budoucna doufat v lepší výsledky.

The Embalmer

žánr: psychologické

počet volume: 4 (?)

mangaka: Mitsukazu Mihara

download: Mangadownload

manga licenzlá: Tokyopop

poznámka: podle mangy byl natočen 11dílný seriál

Narodit se o pár tisíciletí dřív a v jiné zemi, byl by asi Shinjyurou Mamiya ve svém povolání spokojenější. Nebo by se přinejmenším nemusel potýkat s takovou podezřívavostí a nedůvěrou jako v Japonsku, kde jeho zaměstnání není zrovna vítáno s otevřenou náručí.

Shinjyurou zastavuje pro mrtvé čas a aspoň na pár okamžiků jim vrací podobu, jakou měli zaživa.
Neumí do mrtvých vdechnout život, ani do jejich těla znovu navrátit teplo, ale dokáže rozehřát srdce pozůstalých.
Je totiž balzamovač.



Na The Embalmer jsem narazila pouhou náhodou. Obálka vypadala zajímavě, obsah taky nezněl špatně, i když nijak zvlášť převratně a trošku morbidně, ale řekla jsem si, proč to nestáhnout, smazat to můžu koneckonců kdykoli.
Nakonec jsem se k přečtení této mangy dostala až včera večer a přiznávám, tohle dílko mě mírně řečeno překvapilo.

Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo být tak poutavé a zajímavé. Po všech těch mangách a manhwách s nadpřirozenými schopnostmi je tohle vítaná a osvěžující změna. A věřte, že jí opravdu absence výše zmíněných rysů neubírá na kráse, naopak.

The Embalmer nemá celistvý příběh, jenž by jednotlivé díly propojoval. Místo toho se skládá z několika krátkých, smutných příběhů, jejichž jediným pojítkem je hlavní postava, Shinjyurou, který se snaží skrz své povolání ulehčit smutek pozůstalým a mrtvým dopřát důstojný odchod, takový, jaký by si jistě přáli. Svým osobitým způsobem a překvapující empatií mrtvým vyplní poslední přání a dopřeje jim věčný klid.
Každá epizoda je tak zakončena hořkosladkou pointou, jež mi hodně připomínala konce příběhů z Petshop of Horrors.

Dalším nezanedbatelným kladem je hlavní postava. Shinjyurou není žádný pitomec ani psí čumák. Nešíří kolem sebe žádnou negativní auru, ani nevysílá hypercool vlny nebo přemíru optimismu. Shinjyurou je realista, jehož povolání ho naučilo, jak je důležité si vážit života a lpět na těch, které člověk miluje, protože až po jejich odchodu si teprve člověk skutečně uvědomí, jak moc důležité osoby to pro něj byly.
Krom toho mangaka dokonce věnovala několik kapitol jeho minulosti a tak umožnila čtenáři se do něho vcítit a dokonale ho pochopit.
Pochválit musím i hlavní ženskou hrdinku, Azuki, která mu zdařile sekunduje. Není zrovna výkvětem emancipace, ale to neznamená, že se neumí na Shinjyuroua pořádně naštvat. Své city k němu se nesnaží skrývat, i když na všechny strany je zrovna nevytrubuje. Díky bohu se nepokouší pořád dokolečka přesvědčovat čtenáře, jak jí na Shinjyurouovi vůbec nezáleží, což je jev, který upřímně nesnáším a akorát mě znechutí.
On je vůbec vztah Shinjyuroua a Aruki hrozně hezký, je znát, jak oboum na tom druhém záleží, ale každý to dává najevo svým vlastním způsobem.

Dalším nezanedbatelným plusem je kresba, která je jednoduše krásná. Mangaka si s ní docela vyhrála, takže třeba takový Shinjyurou je naprosto zabijácký bishík. Až budete tu mangu číst, tak si dejte pozor, aby se vám nezkratovala klávesnice, ano? XD



Takže vřele (a překvapivě) doporučuju si The Embalmer stáhnout. Pokud zrovna netrváte na dějově košatých mangách a jste ochotni vyzkoušet něco nového, tak vám v tom nic nebrání.




POSTAVY


Shinjyurou Mamiya

Shinjyurou je balzamovač stejně jako jeho otec. I když zpočátku svým americkým otcem opovrhoval a vyčítal mu, že se víc stará o mrtvé než svou vlastní nemocnou ženu, nakonec význam a důležitost jeho povolání pochopil a rozhodl se ho překonat.
Zanechal medicíny, odjel z Japonska a nastoupil na Pittsburskou univerzitu. Přes jazykový handicap se mu podařilo úspěšně dokončit studia a po několika letech se vrátil zpět do rodné země.
Zpočátku se potýkal se spoustou problémů, protože nikde mu nechtěli dovolit si zřídit "pracovnu". Nakonec to byl Arukin dědeček, farář, kdo mu dovolil pro tento účel použít a přestavět svůj kostel.

Shinjyurou je hrozně zajímavá postava. Na svůj věk je hodně vyspělý a rychle dokáže ostatním porozumět, i když na první pohled jeho vzezření klame a vyvolává dojem lenocha a sukničkáře. (Pokud není vidět v dámské společnosti, tak je něco špatně. XD Vždy ale jde o aféry na jednu noc. Sexem ze sebe "smývá" chlad mrtvol.)
Azuki má upřímně rád, sám se o ní zmiňuje jako o své druhé lásce, ale v životě by jí to neřekl. Ani se jí nedotýká, protože žije v neustálém chorobném přesvědčení, že je "špinavý".



Azuki Natsui

Azuki je do Shinjyuroua beznadějně zamilovaná, takže ze sebe dost často nechává dělat jeho uklízečku. Mrzí ji, když vidí v Shinjyurouově náručí (případně posteli) každý den jinou ženu, ale krom občasných výbuchů už to moc neřeší a smiřuje se s tím, že její city budou asi navždy neopětované.

Azuki je sympatická, roztomilá, místy i temperamentní, naprosto obyčejná dívka s dokonale šíleným starším bratrem, z něhož na všechny strany křičí "sesterský komplex".

překlad Let Dai - 2. část z 2. booku

Ehm, tak po skoro 4 měsících *lehce nevěřícně zírá na datum* jsem se dohrabala k dalšímu přeložení Let Dai. Bohužel je to hodně chudá aktualizace, pouhých 20 stránek. *nejistě přešlápne* No... ale nebudeme to ze začátku přehánět, jo? XD

Další část se pokusím přeložit do 14ti dnů, ale tenhle rok je pro mě fakt docela záhul - maturuju, chodím na brigádu a mám další povinnosti, takže když už mám nějaký ten volný čas, opravdu mi dá práci se přimět k něčemu užitečnějšímu a aktivnějšímu... x_x

Překlad tady.

Totally Captivated

žánr: komedie, lehké yaoi, drama (občas)

počet volume: 5+

manhwaka: Ha-Jin Yoo

licenzlé: Netcomics

download: Mangatraders (1.-1. kapitola 6. vol)

Třiadvacetiletý Ewon Jung je skálopevně přesvědčený, že každý pád člověka má na svědomí lidská zvědavost.
Naneštěstí, jednou z obětí oné vlastnosti je i on sám.

Podvádět partnera skutečně není ten nejlepší nápad, zvláště když se jím necháte načapat "in flagranti" a to ještě pro tak hloupý důvod, jako ozkoušení sexu bez lásky.
Sice to může zodpovědět vaši dlouho pokládanou otázku, jestli sex může být skvělý i s milencem, ke kterému nechováte žádné hlubší city, jenže jako v případě Ewona to nemusí mít zrovna tu nejšťastnější dohru.
Váš teď už ex-přítel by se mohl urazit, ignorovat vaše prosby a volání o usmíření a místo toho si nabrnknout mladého přitažlivého mafiánské bosse, jenž s vámi vytře podlahu, protože mu váš bývalý přítel nakukal, že jste psychopat, co ho pronásleduje na každém kroku. A nakonec můžete být donuceni zadarmo pracovat v kanceláří onoho "businessmana" jako sekretářka, uklízečka a otrok v jednom.
Samozřejmě za všudypřítomného zlomyslného pohledu vašeho ex, jenž po většinu času nemá na práci nic lepšího než se plazit po svém novém přitažlivém příteli a okatě vám dávat najevo svůj nezájem.

Jo, někdy je lepší nedávat zvědavosti příliš velký prostor...



Na Totally Captivated jsem narazila zhruba ve stejné době jako na Let Dai. Oba tyto tituly jsou manhwy a jsou dokonce i licenzlé stejným americkým nakladatelstvím, Netcomics.

Tím však veškerá jejich podobnost končí. Zatímco Let Dai má mnohem propracovanější a detailnější kresbu, vážněji pojatý příběh a svým způsobem i reálnější postavy, Totally Captivated mi na první pohled připomíná spíš klasické yaoi mangy, a to ne jen kresbou, která se více přibližuje právě japonskému stylu díky absenci plných rtů a zvýrazněných očí, ale i laděním a povahou příběhu.

Zdůrazňuji však tu vazbu "na první pohled", protože si stačí přečíst pár stránek a musíte nutně dojít k závěru, že před vámi právě leží jedna z nejvtipnějších a nejzábavnějších yaoi.
U téhle manhwy jsem se skvěle bavila a to oním, u yaoi výjimečným, způsobem - bavila jsem se totiž autorčiným situačním smyslem pro humor, ne směšností scén nebo uslazeností dialogů a dokonce jsem si ani nemusela rvát vlasy nad dementností ukeho nebo semeho...

Tím se tedy dostávám k samotnému žánru Totally Captivated, v podstatě jde o komedii, což už vám pravděpodobně došlo, proto ode mě asi nebylo úplně fér ji srovnávat s Let Dai, což je počin, který je všechno, jen ne komediální.
Pochopitelně žánru jsou uzpůsobeny i postavy, takže logicky nemůžete čekat nějaké propracované psychologické rozbory jako v už výše zmíněném Let Dai. Tím však nechci v žádném případě snižovat kvalitu postav tohohle komiksu, naopak se musím přiznat, že tak sympatické postavy jsem v yaoi už dlouho neviděla, jestli vůbec někdy, a, pozor, hlavní hrdina, uke, je naprosto dokonalý.
Vážně jsem si nikdy nemyslela, že tohle o nějakém uke prohlásím, ale nemůžu si pomoct - Ewon nebrečí, vzteká se, dokáže být roztomilý a je tak nějak nevinně promiskuitní, že si člověk zkrátka nemůže pomoct a musí si ho zamilovat. XDD

V čem Totally Captivated trošku pokulhává je příběh, jenž slouží víceméně jen postavám a zcela se jim podřizuje. Nějakou dějovou linii Totally Captivated má, ale doporučuji ji spíš hledat než na ni čekat.
Samozřejmě se tam něco stále děje a výborně se u toho bavíte, ale když se ohlédnete, uvědomíte si, že se tam vlastně nic moc nestalo, pouze se tam řeší vztahy mezi ústředními postavami.
Pokud by šlo o normální mangu/manhwu asi bych to vnímala jako minus, v případě yaoi jsem ale už smířená se skutečností, že yaoi děj zpravidla prostě nemá.


Pokud se však přes to překlenete, což by neměl být po tvrdé yaoi průpravě problém, a tuhle manhwu si stáhnete, zaručuju vám, že se konečně nad yaoi upřímně a positivně pobavíte.



POSTAVY


Ewon Jung

Nebohý hlavní hrdina, osiřelý student a uke, který ze zvědavosti vyspal s cizím mužem, byl načapán svým přítelem a skončil jako otrok bez nároku na výplatu v kanceláři mafiánského bosse, Mookyula Euna, současného přítele Ewonova ex, Jiho Shina.

Ewon je drzý, poměrně horkokrevný a věrnost mu toho příliš neříká. I přesto ale není záměrně krutý nebo necitelný, naopak se k ostatním lidem často chová mile a přátelsky.




Mookyul Eun

Seme.
To už tak nějak vypovídá o všem - chladný, majetnický, sebevědomý, bohatý, úspěšný a zatraceně přitažlivý mafiánský boss se železnou pěstí (doslova). Přes svoje cool vzezření dokáže být někdy pořádná osina v zadku a dětinský spratek, zvlášť v záležitostech týkajících se Ewona.

Mookyul vyrůstal jako sirotek. Když mu bylo 13 let, tak se jeho výchovy a vzdělání ujal úspěšný manažer Gung-Wong Lee, s nímž potom udělal dohodu, že do 30ti let bude pro něj pracovat bez ohledu na vlastní zájmy.
Jejich vztah je vůbec zvláštní, rozhodně se k sobě nějak moc podezřele mají, tedy aspoň po té fyzické stránce, po citové to trochu pokulhává.



Jiho Shin

Ewonův podvedený zlomyslný ex, který ho nepřímo uvrhl do mafiánského světa a současný přítel Mookyula.

Mookyulovi namluvil, že ho Ewon obtěžuje a nedá mu pokoj, proto se Mookyul rozhodl Ewona zaměstnat a z pozice nadřízeného mu tak znepříjemňovat život jak jen to půjde a vůbec na něj pouštět všelijakou hrůzu.







bezejmenní mafiáni - "Ewonův fanclub"

Mookyulovi podřízení, kteří Ewona naprosto zbožnují a nedokáží bez něho už přežít. Je-li Ewon nepřítomný déle než hodinu, hrozí akutní ohrožení utopením se v odpadcích nebo otrávením kofeinem špatně připravenou kávou.









Gung-Wong Lee

Učitel Mookyula a úspěšný manažer, ale je jen ve hvězdách, co všechno ho učil. *podezřívavý pohled*

Scany

... aneb jak je těžké býti ukem...

Americká yaoi

Teda, já věděla, že Amíci mají někdy dost pošahaný vkus, ale že vydají něco takového... *nechápe* No, ale abych nepředbíhala...

Celý uplynulý víkend jsem bezradně bloumala na internetu a hledala nějakou zajímavou yaoi povídku nebo román, ale nikde nic... Teda povídek a románů bylo hodně, ale šlo víceméně o stupidní výtvory silně pochybné kvality...

Během této časožroutské a úspěchem nekorunované činnosti mi napsala Katsumi a ptala se, co dělám. S masochistickou chutí a novou vlnou energie jsem jí vylíčila své strasti, postěžovala si a dočkala se odpovědi:

K: Ještě furt ? XDDD No na Arigatou manga (livejournal) jich teď někdo uploadl spoustu (yaoi/gay novel), ale už ty obálky ve mě vyvolávají naprosto roflovací reakci :-D
G: (v naivním přesvědčení): To jsem asi už všechno četla. XD
K: Obdivuju tě. XD Já bych se jich ani nedotkla. XD
G: (klikla na stránky a vypadly jí oči z důlků): *toto nečekala*

K: He?
G: Tak nečetla... Já myslela, že mluvíš o těch japonských!! (o BL (yaoi) novelách od japonský autorek) Co je TOTO?!?!?!?
K: Však říkám :-D Americký yaoi je vážně...ROFL :-D
G: Bože...třeba to není tak hrozný jako ty obálky... *stále otřesena*
K: No horší než ty obálky to ani být nemůže. XD
...
K: To i ten nafouklý balónek v kalhotách byl lepší XDDD

*do dnes se z "kulturního" šoku vzpamatovává*

Varování k The Legend

Teda, není to varování ani tak k tomu seriálu, ale spíš k tomu příspěvku, co jsem na něj vyplodila. Je dlouhý... je hodně dlouhý.... Ale přísahám, že jsem tam nevykecala žádný spoiler a víceméně jen, trošku podrobněji, převyprávěla první episodu... A pár informací z prvních episod, ale nic zásadního a pouze to, s čím jsem se normálně setkala při popisu obsahu na anglických stránkách.

Hold, psát recenze neumím, pouze oslavné kilometrové příspěvky, no... XD Tak snad se tím někdo prokouše, protože ten seriál za to stojí. Berte to jako výzvu! XD

The Legend (2007)

- alternativní název: The Story of the First King's Four Gods, Tae Wang Sa Shin Gi

- žánr: historické, fantasy

- počet episod: 24

- délka episody: 1 hodina

- download: LJ Jdramas (complete, host links - Megaupload)

Před dvěma tisíci lety byla Korej krutě zmítána válkami. Kmen Tygra v čele s kněžkou ohně, Kaijin, byl v té době nejmocnější a nejkrvežíznivější kmen. Dobýval další a další kmeny a stále rozšiřoval svá území. Jeho jediným protivníkem, jenž se mu odmítal podrobit a jako jediný se mu vzepřel, byl mírumilovnější kmen Medvěda.
Naneštěstí, to znamenalo pokračovat ve vzájemném zabíjení.

Hwanung, syn Nebes, nemohl snést pohled na to neustále vraždění, proto se rozhodl sestoupit do světa lidí a přivést sebou tři Strážce, z nichž každý měl střežit jednu světovou stranu a ochránit slabší kmeny před výbojnějším kmenem Tygra - Baek-Ho (Bílého tygra) pro západ, Cheong-Ryong (Modrého draka) pro východ a Hyeon-Mu (Černého Želvího hada (?Turtle snake)) pro sever.
Většinu kmenů sjednotil a tak vznikla prosperující, mírumilovná země, Jooshin.

Kmen Tygra se však odmítal připojit k Hwanungovi a vzdát se svých území, a proto vytáhl znova do boje. Během nadcházející bitvy byla Kaijin smrtelně zraněna a zemřela by, kdyby se nad ní Hwanung neslitoval a její zranění jí nezhojil. V tu chvíli kněžka ohně poprvé poznala, co to znamená se zamilovat. Přesto ale válčení proti Hwanungovým lidem stále pokračovalo.

Jedné noci k ní sestoupil Hwanung a odejmul jí její moc. Kněžka tak ztratila i ten poslední důvod proti němu dál bojovat. Vrátila se tedy do své vesnice a byla rozhodnutá učinit dalšímu zabíjení přítrž a stanout po boku Hwanunga. Jenže Starší kmene Tygra s její náhlou změnou postoje nesouhlasili, odmítali se vzdát, takže je Kaijin ve vzteku všechny zabila a po té utekla.

Mezitím Hwanung předává válečnici z kmene Medvěda, Seo, do opatrovnictví Srdce fénixe, artefakt, v němž vězí Kaijina moc.

Když Kaijin po dlouhém putování dorazí ke kmeni Medvěda, Hwanung se zrovna vyznává Seo ze svých citů. V tu chvíli Kaijin ovládne vztek a žárlivost, rozhodne se vrátit zpět do svého kmene a pomstít se.

O pár měsíců později Kaijin skutečně na kmen Medvěda zaútočí, bohužel zrovna ve chvíli, kdy Seo porodí Hwanungovi, jenž musel opustit svět smrtelníků, syna. Kaijin o jejich dítěti ví, unese ho a vyhrožuje, že pokud si pro něj sám Hwanung nepřijde a nevrátí jí její moc, bez milosti ho zabije.
Seo se vydá svého syna zachránit, bojuje s Kaijin, ale kněžka má převahu a podaří se jí dítě hodit do rokle. V Seo se vzedme vražedná nenávist, na níž zareaguje Srdce fénixe a probudí Temného fénixe, ničivou podobu Rudého fénixe, který začne rychle pustošit okolí a vše srovnávat se zemí. Zrovna v té chvíli sestoupí z nebes Hwanung, jenž stihne ještě jejich syna zachránit. Povolá všechny tři Strážce, aby Fénixe zastavili, ale ti jsou neúspěšní. Nezbývá mu tedy než ženu, kterou miluje a jež se stala zdrojem moci Temného fénixe, zabít.

Po oné tragické události Kaijin spáchá sebevraždu a Hwanung se rozhodne zapečetit moc čtyř bohů, Bílého tygra, Modrého draka, Černé Hadí želvy a Rudého Fénixe, do artefaktů. Svěří je důvěryhodným lidem s prohlášením, že až na obloze bude jasně zářit hvězda Jooshin, ohlásí zrození velkého krále, „krále Jooshin“, který sjednotí Korej a přinese jí mír. Moc artefaktů, posvátných symbolů, se potom probudí, do té doby je ale musí pečlivě střežit.

Uplynuly stovky a stovky let. Na obloze jednoho večera jasně zaplane hvězda Jooshin. Tu noc se narodí v provincii Goguryeo dvě děti, obě dvě královské krve. Ho Gae, jako syn královy sestry a mocného šlechtice Yona, a druhý, Dam Duk, jako syn prosté ženy a králova mladšího bratra.

Roky plynou a král Goguryeo začíná chřadnou. Je nucen si vybrat svého nástupce. K všeobecnému překvapení se král po poradě s kněžkou Orákula, prostřednicí mezi světem smrtelníků a Nebesy, rozhodne pro svého mladšího bratra a jeho syna, dávaje tak přednost před sestřiným synem, který je okolím pokládám za budoucího krále Jooshin, protože pouze o něm se ví, že se narodil pod hvězdou z proroctví.

Dam Duk a jeho otec jsou tak vrženi do dvora plného intrik, kde nejsou vítání ani respektováni a nemají krom Orákula téměř žádnou podporu. Dam Duk je nucen vystupovat jako málo schopný, nešikovný a uzavřený princ neustále ve stínu svého oblíbeného a nadaného bratrance Ho Gaeho, což je jediný způsob, jak si uchránit vlastní život.
Přestože byl Ho Gae od mala vychováván jako budoucí král, necítí k Dam Dukovi žádnou zášť a rychle se s ním spřátelí. Po budoucí kněžce Orákula, Kihě, se tak stává jedním z mála přátel mladého prince.

Bohužel, Ho Gaeova matka se pokusí otrávit Dam Dukova otce a jemu nezbývá než ji dohnat k sebevraždě, protože veřejné potrestání by mohlo způsobit občanskou válku. Těsně předtím než žena zemře, varuje před ním svého syna a ten od té chvíle Dam Duka vášnivě nenávidí a přísahá mu pomstu.

Tím začíná příběh korunního prince Dam Duka, budoucího 19tého krále Goguryeo.

Přiznávám se, že zpočátku mě The Legend nijak zvlášť neoslovila. První díl, vyprávění výše popsané legendy, jsem sledovala docela nezaujatě a mírně se děsila z představy, že se v podobném duchu ponese i zbytek seriálu. Přes svou skepsi jsem ale musela chtě nechtě ocenit efekty, které byly na seriál víc než dobré, skoro se mohly vyrovnat těm filmovým. Pravda, ze Strážců šikovný počítač jen křičel, ale pořád to bylo vkusné... Žádný otřesný latex, provázky a maňásci. No, asi se není čemu divit, když seriál stál 48 milionů dolarů...

No a potom se děj přesunul do "současnosti". V tom okamžiku jsem mu zcela propadla a když se na scéně objevil dospělý princ Dam Duk, klesla mi čelist.
V tu chvíli jsem si musela video stopnout a jít se vydýchat, protože tak nádherného chlapa jsem v životě neviděla. Krom toho, to úchvatné stvoření, Yong-Joon Bae, dokonce umělo skvěle hrát. A to opravdu netvrdím jen kvůli jeho (dechberoucímu) vzhledu.
Podařilo se mu totiž z prince Dam Duka udělat úžasnou postavu.

Strašně špatně se to vkládá do slov, ale jeho charakter a vystupování ve vás prostě musel něco zanechat. Za všech okolností klidný, téměř nikdy nezvyšující hlas a snažící se vše brát s nadhledem, se sebevědomím, které nikdy nehraničilo s arogancí, elegantní, s charismem na rozdávání a často s takovým zvláštním úsměvem na tváři, jako by se bavil nějakým soukromím vtipem. (A když se usmál opravdu široce, to si pak Gladness musela zaskočit dát studenou sprchu. XD) Prostě Dam Dukova povaha si mě totálně získala a i když nemám idealisty ráda, v případě Dam Duka mi tenhle přístup v nejmenším nevadil, protože jakmile šlo do tuhého, něco, většinou opravdu rozumného, dělal, neplácal o míru. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak zas takový klasický idealista to nebyl, protože některá jeho opatření nebyla zrovna... vyloženě klaďácká a superčestná.

Zbytek postav mě taky mile překvapil, zvlášť jedna z hlavních ženských hrdinek, Sujini. Tu jsem si upřímně oblíbila, byla totiž děsně roztomilá, při nebezpečných situací nebrečela, ale bojovala, a vůbec s Dam Dukem tvořili takový rozkošný pár... Zvlášť scény, v nichž se společně opíjeli vínem, byly kouzelné. XDD

Nebudu tu rozebírat výkony dalších herců, které podle mě byly dobré, a jejich postav, které jsem až na pár výjimek měla ráda, to by bylo nadlouho. Jen bych se asi pozastavila u hlavního záporáka, v něm vidím největší slabinu seriálu. Připadal mi totiž chvílemi směšný, což není zrovna ten pravý pocit, jež by měl ve vás záporák vyvolávat, a vážně by mě zajímalo, kdo mu nakukal, že nejděsivěji člověk působí, když cosi děsně dramatického pronáší, šermuje rukama div si nevypíchne oko a přitom poulí zle očima, divže mu nevypadnou z důlků. x_X Pardon, ale z toho chytám tak akorát záchvaty smíchu. Nemluvě o scénách, kdy jsem si myslela, že už konečně umřel a on k mému nezměrnému údivu vyskočil někde zpoza rohu, to se mi už fakt chtělo úpět. Naštěstí pak jeho úlohu přebrala jiná postava, s mnohem zajímavějšími, méně černobílými, pohnutkami.

I přes tuto chybku podle mě nemá The Legend ve svém žánru konkurenci. Příběh možná nepatří k úplně nejoriginálnějším, ale pojmutí je záživné – intriky královského dvora, jež hrají v seriálu důležitou roli, jsou velice atraktivním lákadlem, - postavy si člověk snadno oblíbí a zamiluje, seriálové kulisy a efekty v nejmenším nepůsobí levně, naopak, a hudba je potěcha pro ucho. (Stáhla jsem si OST! XD)

Takže, zase a zcela nečekaně, doporučuju. A ne že mi budete slintat na Yong-Joonem (Dam Dukem)... Ten už je zabraný! Poohlídněte se po jiné kořisti... XD

POSTAVY (a herci)

Dam Duk, reinkarnace Hwanunga (Yong-Joon Bae)

Korunní princ Goguryeo, který by se velice rád vzdal svých budoucích vladařských povinností a přenechal je podle něho schopnějšímu a vhodnějšímu kandidátovi, Ho Gaeovi. Bohužel, tím by si podepsal vlastní rozsudek smrti...

Dam Duk vše řeší zásadně sám, (z čehož jeho generálové tak trochu šílí), nenávidí, když za něho ostatní nasazují život a okolí si dokáže rychle podmanit svým zvláštním charisma, vznešeným vystupováním (pokud zrovna neleze ne právě elegantně přes hradbu paláce), inteligencí a bezprostředním chováním.

Sujini, reinkarnace Seo (Ji-Ah Lee)

Sujini je sirotek nalezený jako novorozeně ve vypáleném šlechtickém sídle v provincii Baekje. Hyeon Go se jí ujal, vychoval a vzal za učně. Zároveň ji však i hlídá, protože ji vesnice podezírá, že je Strážkyní Temného fénixe. Pokud by se to potvrdilo, Hyeon Go by ji musel zabít.

Sujini je gamblérka s pořádné prořízlou pusou a výborná lučištnice. Často chodí v chlapeckém oblečení, má vřelý vztah k vínu a vůbec v ní člověk hledá dívku jen s obtížemi. Přestože je poněkud oprsklá, rozhodně není necitelná nebo zlá, naopak je dost nesobecká, hlavně pokud jde o záležitosti týkající se Dam Duka.
Je to taky jediný člověk, v jehož společnosti se Dam Duk cítí skutečně uvolněně a bezstarostně.

Kiha Seo, reinkarnace Kaijin (So-Ri Moon)

Kiha se narodila jako princezna provincie Baekje a je starší sestrou Sujini. Těsně předtím, než byla její matka lidmi z klanu Hwacheon zavražděna, pověřila Kihu ochranou Srdce fénixe a mladší sestry.
Kihu a artefakt klan Hwacheon unesl, protože během útoku projevila Kiha schopnost manipulovat s ohněm, která je vlastní Strážci fénixe. Vůdce Hwacheonu jí tedy vymazal všechny vzpomínky, následně ji "vychoval" (v podstatě ji vychovala jeho pravá ruka, Saryang) a když byla o něco starší, nastrčil do chrámu Orákula jako špeha.

Kiha je Dam Dukovým prvním přítelem i láskou.

Ho Gae Yon (Tae-Young Yoon)

Ho Gae byl Dam Dukovým druhým přítelem, ale kvůli okolnostem provázejícím sebevraždu jeho matky se stal Dam Dukovým úhlavním nepřítelem. Netouží po ničem jiném, než se stát králem a setnout Dam Dukovi hlavu. Navíc se zamiluje do Kihy a žárlí na její lásku k Dam Dukovi.

Jako mladší býval bezstarostný a laskavý, po smrti své matky se uzavřel a stal se z něho zahořklý a chladný muž, který nezná slitování.

Hyeon Go (Kwang-Rok Oh)

Hyeon Go je vůdcem vesnice Geomul a na znamení jeho "úřadu" mu byla do péče svěřena hůl, která je postvátným artefaktem - nese v sobě moc Černého želvího hada.
Zároveň je to učitel a vychovatel Sujini a později se stane i učitelem a rádcem Dam Duka.

Hyeon Go je velice laskavý, jemný muž, kterému na srdci upřímně leží blaho ostatních.

Jumoochi (Sung-Woong Park)

Velitel žoldnéřů Talgal, kterým Dam Duk výměnou za jejich služby slíbil navrácení jejich území. Bojuje sekerou a má tři pravidla: zaprvé, neútočí zezadu, zadruhé, nezabíjí ženy, dětí a staré lidi a zatřetí, pokud se mu zaměstnavatel nelíbí, odmítne ho. Dam Duk měl tu smůlu, že se Jumoochimu jako zaměstnavatel nelíbil, ale nakonec to svým šarmem (mečem) pochopitelně vyřešil. XDD

Jumoochi se sice 24 hodin denně tváří drsně a nepřístupně, ale ve skutečnosti je to jeden z nejhodnějších a nejčestnějších lidí, s kterými se člověk může setkat.

Daejangro (Min-Soo Choi)

Vůdce klanu Hwacheon, který žije už několik stovek let a ovládá černou magii. Chce pro sebe získat všechny postvátné symboly, artefakty, a skrz ně se dostat k takřka božské moci.
Pro své plány využívá Kihu, jakožto Strážkyni Fénixe, a intriky, které směřuje proti Dam Dukovi a místo něj se snaží dosadit Ho Gaeho (kterého by pak samozřejmě mohl ovládat).



Cheoro (Philip Lee)

Ani ne v deseti letech se stane lordem pevnosti Gwanmi v provincii Baekjae. Jeho obrovská moc pramení ze symbolu Modrého draka, který jeho otec ukryl před nepřáteli v synově hrudi. Od té doby je jeho kůže pokryta podivnou namodralou substancí a během boje ztrácí zdravý rozum. Z jeho nekončící noční můry ho může vysvobodit jen král Jooshin.

Mnoho lidí ho neprávem považuje za stvůru, kvůli jeho vzhledu, ale Cheoro je ve skutečnosti jen hodně osamělý.

My Girl (2005-2006)

- žánr: romantické, komediální, (někdy trochu i drama)

- počet episod: 16

- délka episody: 1 hodina

- download: LJ Jdramas (complete, host links - Megaupload)

Poučena z recenze na Time of Dog and Wolf (edit po dopsání recenze: ehm...x_X), kde jsem se lehce rozvášnila, se pokusím být pro tentokrát o něco stručnější, ano? XD

Příběh populárního korejského dorama My Girl se točí okolo dvou zcela odlišných lidí. Yoo-Rin Yu (Da-Hae Lee) je okouzlující, inteligentní, optimistická a energická mladá žena, rozená lhářka a podvodnice, která plynně zvládá mluvit čínsky, japonsky a anglicky. Naneštěstí má taky v patách mafii, která by ji ráda použila jako páku na jejího zadluženého otce na útěku, takže není divu, že její život je všechno, jen ne nudný.

Na druhé straně Gong-Chan Seol (Dong-Wook Lee) je vážný, zodpovědný, bezúhonný mladý muž a jediný dědic rozsáhlého hotelového impéria.

Oba dva se setkají za bizarních okolností – Yoo-Rin si snaží přilepšit prodejem Gong-Chanových pomerančů z jeho citrusové plantáže. Pochopitelně bez jeho vědomí, což se majiteli ale vůbec nelíbí a hodlá ji na krk hodit obvinění z krádeže. Yoo-Rin se z toho nakonec vymluví a po tomto incidentu se jejich cesty na čas rozdělí.

Osud je ale znova svede dohromady ve chvíli, kdy se Gong-Chan dozví o jejím lingvistickém talentu, spojí si ho s dívčiným hereckým umem a udělá Yoo-Rin neobvyklou nabídku.
Za nemalý finanční obnos ji požádá, aby hrála jeho dlouho ztracenou sestřenici, jež vyrůstala v Japonsku.
Gong-Chanův dědeček je totiž v kritickém zdravotním stavu a trápí se, že nesouhlasil se sňatkem své dcery, vyhnal ji z domu a kvůli její náhlé, předčasné smrti se s ní už nestihl usmířit. Poslední zbytky svých sil tak soustředil na pátrání po své nezvěstné vnučce, které by rád vše vynahradil. Jedině tahle poslední naděje ho udržuje ještě při životě.
Jenže čas je neúprosný a jemu valem ubývá sil a právě proto se Gong-Chan odhodlá k onomu zoufalému plánu, rozptýlit dědečka falešnou vnučkou než najde tu pravou.
Yoo-Rin zpočátku sice váhá, ale když vidí, jak je na tom starý muž špatně a trápí se, navíc sama potřebuje peníze, Gong-Chanovu nabídku přijme.

Od toho okamžiku naberou události nečekaný spád. Starý pán se skoro jako zázrakem uzdraví, zcela unesen svoji půvabnou výřečnou vnučkou, a Yoo-Rin zanedlouho přinese do domu Seolových smích a pohodu, jež tam dlouho chyběla.

Netrvá však dlouho a situace se začne komplikovat. Yoo-Rin se beznadějně zamiluje do Gong-Chana, který se právě vrátil ke své ex-přítelkyni, špičkové korejské tenistce a národní sportovní hrdince, Sae-Hyun Kim (Si-Yeon Park). Gong-Chanův nejlepší přítel, lehkomyslný sukničkář Jeong-Woo Seo (Jun-Ki Lee), zase pro změnu propadne Yoo-Rin, přestože zná pravdu o Yoo-Rině a Gong-Chanově šarádě. Ta však zůstává k jeho citům naprosto netečná a vidí v něm pouze přítele a playboye.

Do toho všeho se ještě přimíchá obtížná situace Yoo-Rinina otce a Sae-Hyun začíná na Yoo-Rin žárlit, protože Gong-Chan tráví s dívkou víc a víc času. Navíc vycítí, že mu dívka není tak lhostejná, jak se tváří. Což není zrovna vítaný zvrat, vezme-li v úvahu Gong-Chanovy a Yoo-Rininy lži, jejichž závažnost jim v každém případě, ať už v nich budou pokračovat nebo se k nim přiznají, znemožňuje společnou budoucnost...

My Girl bylo moje druhé setkání s korejským dorama. Prvenství si bohužel odnesl Full House, který jsem sledovala před rokem, a jenž, jen tak mimochodem, My Girl nedosahuje ani po první minutu stopáže, a na dlouhou dobu se taky stal mým jediným zhlédnutým dorama. V té době jsem z něho měla dosti rozporuplné pocity a protože jsem ho neměla s čím srovnávat, došla jsem k mylnému závěru, že romantické komediální asijské seriály nejsou pro mě prostě to pravé.
Takže oprava, jak které romantické komediální asijské seriály...

Jsem si vědoma faktu, že My Girl zní poměrně klišéodně, neoriginálně a možná i směšně. Přesto si ho dovolím bez zaváhání nominovat na nejkrásnější korejské romantické komediální dorama.

Splnilo vše, co jsem od seriálu tohoto žánru čekala a i něco navíc – skvěle jsem se bavila nad použitým jemným, inteligentním humorem, od druhé poloviny jsem napětím doslova nedýchala a vrchovatě jsem si nad některými scénami pobrečela.
Navíc jsem se konečně setkala s hrdinkou, která dokázala skloubit ztřeštěnost, roztomilost a eleganci, Yoo-Rin byla nejúchvatnější ženská postava s jakou jsem se dosud v dorama setkala. Uvěřila jsem ji úplně všechno a do seriálu vznesla něco ze své osobitosti, kterou celý seriál zvláštním způsobem oživila a učinila z něj něco netradičního.

Celkově byly herecké výkony opravdu dobré, zvlášť tedy hlavní herečka Da-Hae Lee, a, já vím, že teď řeknete, že jsem zaujatá, ale Jun-Ki Lee tam hrál taky skvěle, abyste věděli. XD Vlastně právě kvůli této roli jsem si ho oblíbila a zaujal mě.
Ani Dong-Wook Lee coby Gong-Chan Seol, hlavní hrdina, nebyl vůbec špatný, ale vzhledem k tomu, že jsem polovinu seriálu jeho postavu neměla ráda, neboť mi připadal jako děsný psí čumák a nemohla jsem zaboha pochopit, co na něm Yoo-Rin vidí, zvlášť když se jí dvořilo takové skvostné stvoření jako Jeong-Woo Seo hraný Jun-Kim, to bylo prostě nad mé chápání, se to posuzuje poněkud hůře. Navíc jsem měla pocit, že mezi ním a Yoo-Rin ani ta chemie nijak zvlášť nepracuje... Jenže pak někde v polovině se to změnilo a v tu chvíli jsem opravdu nevěděla, komu fandit, protože jsem měla ráda oba dva rivaly.
Do teď si lámu hlavu nad tím, jestli nám hrál chlapec zpočátku tak nezajímavě a proto mé antipatie, nebo jestli opravdu jeho postava tak protivná v úvodu měla být...

Co jsem dále ocenila, byl přístup scénáristů k postavě Sae-Hyun Kim. I když ji divák prostě fandit nemohl, vyvarovali se zbytečnému očerňování a hanění její postavy. Nesnažili se z ní udělat za všech okolností mrchu, která je schopná bůhví čeho, což je bohužel neoficiální pravidlo, s nímž se v podobných seriálech setkávám víc než často.

Takže stejně jako u Time of Wolf and Dog přemýšlím, zavařuju si tu mozkové závity, co bych dorama vytkla, ale nějak na nic nemůžu přijít.

Naopak mě napadá zase další pochvala, a ta se týká hudby. Já jsem na tuhle složku seriálu docela vysazená a málokdy ji doopravdy ocením, ale tady, stejně jako u výše jmenovaného seriálu, jsem si prostě OST musela stáhnout.

Hm, takže kritika se zase nekoná, zase budu jen doporučovat. Vím, že je to už nudné, když já o věcech, co se mi nelíbí, zásadně nepíšu, tudíž... *bezradně krčí rameny*
No, tak snad jsem někoho z vás nalákala, jen stahujte, stahujte, protože pokud máte tenhle žánr rádi, My Girl si musíte zamilovat přinejmenším stejně jako já. XD

Time of Dog and Wolf (2007)

- alternativní název: Time Between Dog and Wolf, The Hour of the Dog and Wolf

- žánr: akční, romantické

- počet episod: 16

- délka episody: 1 hodina

- download: LJ Jdramas (complete, host links -Megaupload)

- on-line sledování: mysouju.com

Abych vám trochu osvětlila a zpřitažlivěla děj, budu zabíhat až do páté episody, protože teprve od ní to začne být doopravdy zajímavé. Proto, pokud takovéto spoilery nenávidíte, nečtěte to!

Soo-Hyun Lee (Jun-Ki Lee) se stal v útlém věku svědkem matčiny vraždy, když ji zastřelil zabiják thajské Triády. Sám chlapec přežil jen díky náhlé vrahově slabosti a ze dne na den se tak stal sirotkem.
Do péče si ho vezme Joong-Ho Kang (Kyung-Ho Jung), agent NIS (National Intelligence Service/Národní zpravodajská služba) a kolega Soo-Hyunovy matky, a i přes počáteční protesty manželky se ho rozhodne vychovat jako vlastního.
Chlapec kupodivu do rodiny brzy zapadne, oba dva adoptivní rodiče si ho zamilují a nevlastní, stejně starý bratr ho ochotně přijme za sourozence. Přestože jsou chlapci odlišní jako den a noc, Soo-Hyun je za všech okolností vážný, zatímco Min-Ki (Kyeong-Ho Jeong) je lehkomyslný přátelský lenoch, stanou se z nich nejlepší přátelé.

Příběh se posouvá o třináct let dopředu. Oba bratři společně nastupují do NIS, i když na různé posty – Soo-Hyun do Oddělení pro zahraniční styky, respektive zkoumají pohyb zahraničních mafií na území Koreje, a Min-Ki do Oddělení pro analýzu informací.
Oba dva jsou se svým umístěním spokojení, Soo-Hyun vycítí příležitost k přístupu k tajným informacím, které by mu mohly v budoucnosti pomoci v jeho pomstě proti thajské Triádě a Min-Ki si blaženě užívá vědomí, že se ve svém oddělení zrovna nepředře.

Události však začínají nabírat na otáčkách, když se na scéně objeví půvabná umělkyně Jin-Woo Seo (Sang-Mi Nam), do níž se Min-Ki zamiluje, neboť mu učaruje její netečnost vůči jeho takřka profesionálnímu svádění. Z krásky se však vyklube Soo-Hyunova kamarádka z dětství, s kterou se setkal kdysi v Thajsku.
Od té chvíle má Jin-Woo, přezdívaná blízkými Ari, oči pouze pro Soo-Hyuna, který si to neuvědomuje a necítí k ní nic hlubšího než pouhé přátelství. Na druhé straně Min-Ki začíná poprvé na svého úspěšnějšího bratra žárlit a jejich přátelství utrží první trhliny.

Mezitím Soo-Hyunovo oddělení pracuje na sbírání důkazů proti thajské mafiánské skupině Cheongbong, jež vede Mao (Jae Seong Choi), bývalý zabiják, a která začíná rozšiřovat svůj vliv i mimo Thajsko.
NIS se tedy infiltruje mezi personál restaurace, kde probíhá jednání mezi Maem a korejskou mafií, a snaží se v jejich salónku během jednání zanechat odposlouchávací zařízení.
Soo-Hyunovi, převlečenému za číšníka, se to skoro povede, jenže v tu chvíli se Maovi vyhrne rukáv a Soo-Hyun si na jeho pravém zápěstí všimne tetování, které je naprosto totožné s tetováním matčina vraha, stejně tak jako popálenin, jež jeho matka na vrahově ruce zanechala, když se ho pokusila zoufale zastavit mísou s vařící polévkou.
V tu chvíli se Soo-Hyunovi zatmí před očima, ignoruje veškeré příkazy z vedení, vytasí zbraň a začne Maa pronásledovat.

Celá tahle nevydařená akce skončí fiaskem, Mao mu uteče, Soo-Hyun je postaven před "soudní" řízení a vzhledem ke svým pohnutkám je z NIS vyhozen.

Soo-Hyun to hodně špatně nese, po většinu svého života totiž toužil po kariéře v NIS a po pomstě své matky a oboje mu tak proklouzlo mezi rukama. Impulsivně si koupí letenku do Thajska a rozhodne se dostat do místní mafie.
Chlapec si to však představoval tak trochu jako Hurvínek válku, takže nebýt starostlivé Ari, obětavého nevlastního bratra a bývalého agenta Sang-Shik Bae (Tae-Sung Lee), jejich rodinného známého, byla by z něho pěkně tuhá mrtvola.

Když se tedy vrátí zpět do Koreje a už si myslí, že svojí pomstu nikdy nevykoná, zkontaktuje ho ředitel NIS, Jung (Gab-Soo Kim), a nabídne mu navrácení jeho pozice u NIS, ale pouze v případě, že se stane agentem v utajení a pomůže mu zničit Cheongbong.
Má to však jeden háček - znamená to, že Soo-Hyun bude muset zfingovat vlastní smrt a pro všechny blízké a milované se stát mrtvým, bude muset žít po boku lidí, kterými nejvíce opovrhuje a stát se pravou rukou muže, jemuž touží prohnat kulku hlavou.
Přesto, Soo-Hyun nabídku přijímá a o měsíc později Soo-Hyun Lee umírá při dopravní nehodě...
... a skoro v ten samý okamžik do Thajska přijíždí mladík Kay, se "záhadně" identickým obličejem s Soo-Hyunem...

Když jsem si pouštěla první díl Time of Dog and Wolf, v životě by mě nenapadlo, že mě ten seriál tak uchvátí, protože seriálů a filmů na téma "pomstím své rodiče", ať už se snažily tvářit všelijak, tu bylo nespočetně. Přesto se tomu seriálu podařilo mě zaujmout a už u třetího dílu, kdy Soo-Hyunovi ujely nervy, (a podle mě opravdu věrohodně), jsem trnula nad tím, jakým směrem se bude seriál dál ubírat. Maličko mě sice vyděsil okamžik, kdy se hlavní hrdina drsně vydá do Thajska si to s Triádou osobně vyříkat, ale naštěstí dostal pořádnou nakládačku, takže koncepce "super drsného cool všemocného hrdiny" nedostala šanci.
Když pak Soo-Hyun přijme svojí novou identitu Kaye, dorama mě naprosto dostalo a v tu chvíli mohl na zahradě vybouchnout třeba granát a já bych si toho pravděpodobně ani nevšimla.

Když se pokusím být opravdu hodně objektivní, vytkla bych v druhé čtvrtině některé romantické scény mezi Jin Woo, neschopné zapomenout na Soo-Hyuna, a Min-Kim, který se beznadějně pokouší soupeřit se stínem svého mrtvého bratra. I když jsem oceňovala scénáristy, že neměli tendenci ty dva cpát násilně dohromady a celkově jejich vztah pojaly s opravdovým citem, stále se mi přeci jen zdály tyto scény zbytečně zdlouhavé. Zvlášť v kontrastu s probíhajícími událostmi v Thajsku, z nichž napětí crčelo na všechny strany, jsem to vnímala spíš jako zpomalující prvek než vítané zpestření.
Pravdou ale zůstává, že akční a "mafiánská" složka podle mě zcela převážila nad tou romantickou, avšak podle mě to není v žádném případě mínus, naopak. Vnímám to jako příjemné osvěžení.

To, co vás dokonale přibije k židli, jsou náhlé zvraty, nebo spíš tedy skutečnosti, které se tak blbě sejdou a náhle odkryjí a na než pořád hlavní hrdina doplácí.
Bylo mi ho tak neuvěřitelně líto, tak pitomé ironické souhry náhod by se možná mohly v jiném podání jevit vyumělkovaně, tady to ale na mě tak vůbec nepůsobilo. Jen se mi vždycky chtělo brečet a scénáristy jsem místy nenáviděla. Nepamatuji si, že bych zažila postavu, které by měla větší smůlu, nebo vůbec byla tak nějak tragičtější, než byla ta Soo-Hyunova.

Další věc, jež vám sledování tohohle seriálu jistě zpříjemní, jsou vztahy mezi postavami, které nejsou vůbec jednoduché, mění se a například takový vztah mezi Soo-Hyunem/Kayem a Maem byl opravdu dech beroucí. Mao začal brát Soo-Hyuna/Kaye jako svého syna, zatímco Soo-Hyun/Kay, ač pro něj zabíjel a několikrát mu zachránil život, netoužil po ničem jiném než ho nakonec zničit a pak ho osobně zabít.

Dále na mě zapůsobily i postavy celkově, podle mě byly opravdu věrohodné, ať už se jednalo o agenty NIS, civilisty (těch tam moc nebylo) nebo členy mafie, které bych sice opravdu nepovažovala za sympaťáky a hodné hochy, přesto byli minimálně zajímaví a některé jsem měla opravdu ráda, třeba takového Maa.

Nemohu si pomoct, ale superlativit budu dál, k hereckým výkonům nemám nejmenší výtku, zvlášť bych ale vyzdvihla Jun Ki Leea, který tu zvládal hrát v podstatě tři různé role Soo-Hyuna a zhostil se toho na jedničku. Po tomto seriálu i těch pár skeptiků ohledně jeho hraní zmlklo, a to naprosto oprávněně.

Na závěr už pochválím "jen" hudbu, která je bezvadná, skvěle podtrhuje scény a dokázala mě několikrát rozbrečet. Jedno z mála OST, které jsem si prostě musela stáhnout...


Tak tedy, s naprosto čistým svědomím tenhle seriál vřele doporučuju, pokud tomu odpustíte trochu pomalejší rozjezd, zaručuji vám, že nebudete litovat.

Invaze

Asi mě klepne... Proč já?!

V pokoji se škvařím při teplotě 32 stupňů Celsia, u ucha mi vytrvale píská komár a za oknem na mě čumí kobylka, které sem musela přicestovat z Černobylu, protože jinak je nad mé chápání, jak může být tak OBROVSKÁ!!!!! Má aspoň 15 cm! 15 cm, chápete?! A pořád na mě civí!
Určitě je radioaktivní... Doufám, že nezmutuje a nebude velká třeba 2 metry... x_X

Proč ji musím mít za oknem zrovna já?!

Nenávidím sice pavouky, ti ale aspoň neskáčou... Jestli se sem ta zelená nohatá mrcha dostane a skočí na mě... Infarkt budu mít jistý.


EDIT 21:44

Už zalezla. Určitě mě chce oblafnout. Čeká až otevřu okno a pak na mě skočí! To tak. Se tu raději budu spokojeně opékat a užívat si společnosti komára... x_X

Omdlévací premiéra

Je to jasný... Musím mít bohatého manžela, jinak se tímhle tempem vážně zabiju... x_X


Když jsem se doma okolo poledne probudila, měla jsem děsný hlad. Dokonce tak velký, že mě to přinutilo vylézt ze svého pokoje v podkroví, čin to ojedinělý a zřídka vídaný.
V kuchyni jsem zuřivě hledala, hledala, co bych tak mohla sníst, ale výbava naší ledničky byla poměrně chudá, takže jsem nakonec znechuceně rezignovala, vzala za vděk instantní čínskou polívku, housku a tuňáka z konzervy... To byl ten osudný okamžik.

V břiše mi kručelo tak ukrutně, že jsem vztekle trhala za "poutko" na víčku konzervy a hlasitě klela, když se ten zmetek ani nepohl. Tak jsem se s gustem zapřela a prudce zatáhla znovu... Tentokrát evidentně příliš prudce...
Zprvu jsem radostně zavýskla, když mě do nosu praštila svůdná vůně tuňáka, ale pak zavýskla trochu zděšeněji, když jsem zjistila, že se mi milé kovové víčko zařízlo do ruky... hluboko.

Chvíli jsem na to koukala a přemýšlela, jestli mám začít ječet, ale vzhledem k tomu, že doma stejně nikdo nebyl, nemělo by to ten náležitý efekt a odezvu.
Jenže čím déle jsem se na tu ránu civěla, tím jsem ruku měla krvavější a říznutí se mi zdálo hlubší a rozšklebenější.
Urychleně jsem se rozhodla realizovat improvizovanou záchranou akci své osoby, a to dřív, než takhle potupně vykrvácím - běžela jsem na WC si to zaplácnout toaleťákem... x_X

Nevím, jak je to možný, ale když jsem se podruhý zadívala na ruku, udělalo se mi děsně blbě... a pak si jen pamatuju, že jsem se probudila na podlaze v koupelně... Jak jsem se tam dostala, na to mě neptejte.

Lehce v šoku jsem se hrabala zase do stoje, ale zatočila se mi hlava a zatmělo před očima. Fakt nikomu nedoporučuju, máte pocit, jako byste oslepli.
Trochu racionality se ve mně ale přeci jen asi probudilo, protože jsem si zase sedla na zem a opřela se o zeď. Za pár minut jsem, díky bohu, zase viděla normálně...



Ty jo, už se nikdy nebudu smát omdlévajícím hrdinkám, ona se ta věc fakt nedá vůbec kontrolovat... Prostě temno a bác. x_X

P.S. Ruka bolí, ale na šití to nakonec naštěstí nebylo. XDD
P.P.S. Když si vezmu, že za TOHLE všechno může pouhá konzerva!!! Fakt nevím, jak by to se mnou dopadlo, kdybych měla v patách mafii... To by byla asi super nechutná, bolestivá a dlouhá smrt... T_T

Touko Kawai

- design postav:

Podobně jako Hyouta má výrazně skicovitou kresbu, ale ta její má mnohem ostřejší hrany, proto se u postav často setkáme se špičatými bradami a nosy, hodně štíhlými postavami a nápadně dlouhými prsty na rukou.


- charakter postav:

Toukiny postavy jsou málokdy šťastné. Buď mají nějaké trauma z minulosti nebo, v častějších případech, uvázli v nevýchodné situaci, s níž se nejsou schopni vypořádat nebo ve vztahu, který je pomalu, ale jistě, ničí.

Největší plus má ale Touko u mě za pojmutí svého semeho a ukeho. I když hned na první pohled poznáte, kdo je kým (seme je vždy ten vyšší), není pravidlem, že seme je v té dvojici ten povahově dominantnější, často bývá v páru silnější osobností právě uke.

- příběh:

Obsah mang je hodně rozmanitý. Setkáte se tu jak s angstovými příběhy, plnými psychického týrání (Overdose) či hodně depresivní, sebevražednou (doslova x_X) atmosférou (Cut), tak ale i s jednoduchými, typicky klišéodními záležitostmi (Our Everlasting love, Café Latte Rhapsody).

- mangy:


- download: LJ yshare


Overdose

- počet volume: 1

- překladatelská skupina: Toko Kawai LJ Community (complete)

CUT

- počet volume: 1

- překladatelská skupina: Mochi*Mochi (complete)

- licenzlé: DMP - Digital manga publishing - June

- obsah v češtině: ve zmínce o licenznutí

Ano kado wo magatta tokor (Just Around the Corner)

- počet volume: 1

- licenzlé: DMP - Digital manga publishing - June

- překladatelská skupina: Toko Kawai LJ Community (complete)

Loveholic

- počet volume: 2

- licenzlé: DMP - Digital manga publishing - June

- překladatelská skupina: Mochi*Mochi (complete)

Café Latte Rhapsody

- počet volume: 1

- překladatelská skupina: Toko Kawai LJ Community (complete)

Keijijyou Na Bokura (Our Evarlasting Love)

- počet volume: 2

- licenzlé: DMP - Digital manga publishing - June

- překladatelská skupina: Mochi*Mochi (complete)

BondZ

- počet volume: 1

- licenzlé: DMP - Digital manga publishing - June

- překladatelská skupina: Toko Kawai LJ Community (complete)


sbírka 4 oneshotů (BondZ, Situation, Garden Kitan Garden, Sakura)






In the Walnut

- počet volume: 2

- licenzlé: DMP - Digital manga publishing - June

- překladatelská skupina: Toko Kawai LJ Community (complete)

- oneshot:

- In the Box (z In the Walnut 2)
- Reflection of de Chirico (z In the Walnut 2)
- Utakata no Hibi (z Keijijyou na Bokura/Our Everlasting)