Shoujo manga versus sunjeong manhwa

Pokud byste znali můj blog už od počátku jeho založení, všimli byste si jisté postupné, ale o to výraznější, změny v mém postoji vůči jednomu konkrétnímu žánru.

Ze začátku jsem totiž nenáviděla shoujo. Ano, opravdu. Já, osoba, u níž nejméně polovina recenzovaných titulů jsou romantické mangy nebo manhwy. Překvapeni?

Když nad tím tak přemýšlím, nemyslím, že jsem se nějak výrazně změnila. Můj přístup k hollywoodským slaďákům je stále stejně skeptický a cynický, jen jsem asi zkrátka objevila příběhy, které si mě svojí hloubkou a sympatickými, věrohodnými postavami získaly. Tahle změna nepřišla s častějším čtením shoujo mang, ale překvapivě s sunjeong manhwami, jejich korejskou obdobou, na níž nedám do teď dopustit. Právě ona způsobila naprostou sebedestrukci mé hrdě pěstované „anti-shoujo“ image…

Proto jsem se rozhodla tenhle příspěvek věnovat porovnání pojetí dvou naprosto stejných žánrů, za to však v různém provedení a s naprosto rozdílnými výsledky.

Nejpalčivějším problémem v shoujo je pečlivě dodržované schéma „nevinně vypadající hrdinka s obrovskýma očima, rozhodně ne však výrazně krásná (nechceme, aby čtenářky měly pocit méněcennosti a nemohly se s ní tak ztotožnit), neoplývající příliš vysokým IQ a důvtipem (čtenářka si říká, že ona sama na tom tak hrozně přeci jen není a hned se cítí lépe) a poslední, ale o to důležitější rys, má velice, VELICE dobrosrdečnou povahu, která hraničí až se sci-fi (chceme čtenářkám předat nějaké poselství, mravní ponaučení – S dobrotou to k bishíkovi dotáhneš).

Ano, je sice od mangak opravdu pozorné, že tak na nebohé čtenářky myslí, ale přijde vám normální, že když na vás někdo bude řvát a krutě vás poníží, že se na něj na oplátku laskavě a plna porozumění usmějete a zeptáte se ho/jí, jestli nechce upéct dort?! (Přenesený příklad, ale myslím, že podstatu to vystihlo přesně.)

A to se raději nebudu zmiňovat o případech, kdy hrdinka jen tupě a zamilovaně civí na hlavního bishíka, neustále zakopává, stupidně se usmívá a za vrchol vyřešení vlastních trablí považuje usedavý pláč… nejlépe na rameni onoho bishíka. *Gladness jde zvracet*

No dobře, abych shoujo mangám jen nekřivdila, výše zmíněné body se pochopitelně netýkají všech titulů, jsou i světlé, bohužel ale ne příliš časté, výjimky, kde hrdinky dokonce používají mozek a mohou se pyšnit sympatickou náturou. Jako zástupce tohoto ohroženého druhu bych mohla jmenovat například Haruhi z Ouran Host Club (i když tady jsem na vážkách, zda bych tuto mangu řadila do „klasického“ shoujo), Mizuki z Hana Kimi, Tsukushi z Hana yori Dango a do jisté míry i Hildu ze Seimaiden. Jak vidíte, opravdu jich nakonec moc není…

Naproti tomu v sunjeong manhwách si zřejmě manhwaky příliš velké vrásky s jemnocitem čtenářek nedělají. Začíná to už u kresby. Dívky jsou všechny nádherné, s krásnými lesklými vlasy, velkýma výraznýma očima a plnými rty. Sice se občas autorky smilují a mluví o hrdince jako o bytosti průměrného vzhledu, ale v takovém případě se zmůžu jen na ironicky povytažené obočí – být jen z poloviny tak krásná jako tyto „průměrné“ dívky, tak bych si s vlastním vzhledem rozhodně nemusela do konce života dělat nejmenší starosti.

Další výrazná odlišnost od jejich japonských souputnic přichází spolu s jejich povahou. Hlavní aktérky jsou totiž převážně rozhodné, temperamentní, silné dívky, kterými když něco otřese, raději začnou jednat než aby si zhrouceně sedly do kouta, začaly brečet a čekat na ústředního bishíka až jim přispěchá na pomoc nebo je zachrání.

I přesto jsou nádherně žensky křehké a dokáží nenávidět i žárlit. Přesně takovým způsobem, jakým byste to od lidské bytosti očekávali. Samozřejmě, i tady je většina charakterových vad či nedostatků zatlačena do pozadí, ale ne tak výrazně jako v shoujo mangách, proto působí hrdinky mnohem reálněji a sympatičtěji.

Dalším objektem zkoumání se stává mužský element, jenž hraje v každé romanci důležitou roli, je totiž objektem lásky, obdivu a já-nevím-čeho-ještě hlavní hrdinky (a 20ti dalších vedlejších hrdinek). Je opravdu zajímavé, jak se jeho ztvárnění v shoujo a sunjeong liší.

V japonském shoujo bývá takovýto hrdina bezedná díra všech ctnostných, úžasných vlastností a sběratel super vyhlídek do budoucnosti – přeloženo jako dokonalý bishík, nad kterým čtenářky slintají, inteligentní (do doby než se začne moc ochomítat okolo hlavní hrdinky), se zářnou budoucností a jeho morální zásady by mu záviděl i světec.

I když tu najdete i tu skupinu bishíků, kteří se k naší nebohé hrdince chovají chladně, protivně a s odstupem, ne-li ignorací, stačí intenzivní zářivé úsměvy, trocha rozmazlování a bishík zjihne…a vyklube se z něj v podstatě přátelský plyšák… a nacházíme se u popisu o odstavec výše. XD

Nevím čím to je, ale korejské dívky asi dávají přednost před Panem Správným Panu Drsňákovi. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsou hlavní mužské postavy, tak…agresivní, nebezpečné. Abyste to nepochopili špatně, to nutně neznamená, že se chovají jako labilní šílenci s přemírou testosteronu, jen mají velmi osobité pojetí morálních zásad, rozhodně nejsou povahově dokonalí, dokáží být velice krutí a vášnivě žárlit. *slintá* Když to spojíte s nádherným vnějškem a chladným, arogantním chováním, musí vám vyjít neodolatelně přitažlivá kombinace. *Gladness stírá slinu* Nutno dodat, že to drsňáctví je někdy trochu hrané a když se potom dostanou do situace, s níž si neví rady nebo je totálně rozhodí, jsou děsně roztomilí… není nic sladšího než rozpačitý mrazáček. *Gladness se nechala unést*

Podtrženo sečteno, i mužské postavy na mě v sunjeong působí mnohem věrohodněji.

Jediné, v čem se tak asi korejské a japonské pojetí romantiky shodne, je příběh. Ono je to nakonec celkem logické… velký prostor na originalitu už jaksi není v tomto žánru možný, neb muselo být prakticky všechno už vyčerpáno. Přesto je zajímavé, kolik toho s příběhem udělají právě postavy a osobitost autorky.

Takže... poučení na závěr - i romantika může být snesitelná, když víte kde hledat. XD

Miluju srovnávací testy...

Opravdu je miluji. *americký úsměv* Co může být lepším balzámem pro vaše nízké sebevědomí než veřejné znemožnění, že? *stále se ztuhle usmívá*

Grrr... To byl zase nápad našeho vedení - srovnávací testy mezi studenty předposledního ročníku. Původně to mělo být pouze z předmětů, které budeme mít tento rok naposledy, tedy z dějepisu, biologie, chemie a fyziky. Nějakým záhadným způsobem *suše* se tam dolíhly testy ze VŠECH předmětů...

Takže, momentálně mám za sebou angličtinu - nic moc, dvacátá něco z 87mi a biologii - 3. z téhož počtu ... Chjo, tu biologii jsem si přála mít lepší. Jeden můj spolužák mě celkem nečekaně přeběhl o půl bodu, to je k naštvání... XD Jsem chtěla být druhá, no. XDDD (Biologie a chemie jsou totiž jediné předměty, jež skutečně ovládám.)

No, ale dnešní matika *Gladness je úplný idiot na matiku, razí názor, že základní počty a trojčlenka jí bohatě stačí* byla fakt senzační.

Podívala jsem se na zadání, vytřeštila oči a z hrdla se mi vydral hysterický chechot... Absolutně jsem netušila, co si s tím mám počít. Stejně tak to mohlo být třeba čínsky a rozuměla bych tomu zhruba obdobně.
Pravda, sice jsem si byla vědoma, že tohle je písmenko „x" a toto „y“, tohle je odmocnina, tohle číslice "2" a toto zase znaménko "minus", ale jako kombinace to bylo pro mě naprosto nerozluštitelné... XDD

Pokud by se tady Tamaki, na obrázku níže, přetransformoval na příslušnici ženského pohlaví, nechal si narůst vlasy na ramena, obarvil si je na tmavohnědo a pořídil si brýle, byl by s tímto výrazem v onen osudný Moment mým přesným dvojníkem (i s tím myšlenkovým pochodem, jak se tak na to koukám XD).

Celou písemku jsem tedy natipovala… Ha ha ha… *lehce mimo* U každé otázky jsme měli, díky bohu, 5 možností odpovědí... x_X

Btw, ono to tedy dopadlo celkově hrozně. Výsledky sice ještě pochopitelně nevíme, ale ani budoucí maturanti z matiky nebyli o mnoho moudřejší… Aspoň si nemusím připadat jako blbec s IQ přejeté ještěrky sama.

překlad Let Dai - 3. část z 1. booku

Dneska to bude stručné... Právě jsem totiž opravila chyby, co mi tam vychytala Katsumi a jsem totálně zničená (fyzicky - únava, psychicky - "Jsem úplně blbá!!!") ...
Jo, a to jsem ještě aktivně počítala příklady na seminář z chemie a učila se na písemku z němčiny, kterou jestli podělám, tak se jdu asi oběsit... A abych nezapomněla, byla jsem se zaučit i na brigádě... Bude ze mě recepční ve fitku. XDD Teda možná...pokud rozlousknu ten odporný počítačový systém... x_X


Odkaz na stažení 3. části je tady.

Překlad Let Dai....

Tak jsem, ehm, slibovala, že po 14ti dnech sem šoupnu další várku překladu Let Dai. Ale jaksi sem to nestihla, takže se to tu objeví až ve středu... Přeložené to sice už je, ale ještě je to potřeba zkontrolovat kvůli překlepům...

Zítra se jdu totiž zaučit na brigádu, asi se o tom i rozepíšu (XDD), takže pochybuju, že se domů vrátím dřív než v deset večer a stihnu to udělat... Možná se přeci jen dostanu domů dřív, no uvidíme...

Snow drop

žánr: romantické, drama

počet volume: 12

manhwaka: Kyung-Ah Choi

licenzlé: Tokyopop

download: Mangatraders (complete!!!)

Snow drop byla první manhwa, kterou jsem kdy četla. Pamatuju si, jak jsem ji toho večera dočista hltala a nemohla se od ní odtrhnout... Nebylo to nijak zvlášť originální téma, přesto skvěle, doslova dech beroucně zpracované. Byla by proto škoda, kdyby unikla vaší pozornosti...

So-Na Yu má zdánlivě perfektní život. Pochází z bohaté rodiny, její otec je totiž významný politik, o peníze tak nouzi nikdy nepocítila, je krásná, má dobrého, praštěného kamaráda z dětství, Ha-Du Janga, na něhož se může spolehnout a její otec ji dává poměrně dost volnosti. Bez starostí se tak může naplno věnovat svému největšímu koníčku, květinám, které sama pěstuje a prodává do květinářství... Na první pohled jí ke štěstí téměř nic nechybí.
Na druhou stranu, jsou tu i rodinná tajemství a ošklivé vzpomínky z minulosti, které by So-Na ze všeho nejraději uzamkla hluboko v sobě a nikdy si na ně už nevzpomněla. Minulost, která skrývá pravdu o smrti její matky a kvůli níž má So-Na chvílemi nebezpečně blízko k pokusu o sebevraždu...

Hae-Gi Oh je So-Nin spolužák a její skoro přesný opak. Jeho rodina je totiž velice chudá a matka těžce nemocná. Když mu před několika lety zemřel starší bratr, na Hae-Giho tak nedobrovolně padla veškerá zodpovědnost a tíha spojená s postaráním se o rodinu, matku a mladšího bratra, Ko-Mu. Takže Hae-Gi téměř veškerý svůj volný čas pracuje, ať už v obchodě, u benzínky nebo, a to hlavně, jako model...
Zdravotní stav jeho matky se ale zhorší a ona tak nutně potřebuje operaci, jakou tož si moc nemohou kvůli své finanční situaci dovolit. Okolnosti tak Hae-Giho postupně nutí brát i práce, na která člověk sotva může být hrdý a v nichž musí prodávat vše, co může nabídnout..

Překvapivě mají však tito dva naprosto odlišní lidé něco společného.
Za prvé, oba jsou pojmenování podle postav z knihy Snow drop, jejíž autorkou je právě So-Nina zesnulá matka a za druhé, najdou navzájem v sobě zalíbení...
Jenže propast mezi jejich sociálními postaveními je příliš hluboká a rychle se zvětšuje s postupným odhalováním souvislosti mezi smrtí Hae-Giho staršího bratra a So-Niny ošklivé minulosti...

Snow drop je takový novodobý korejský příběh Romea a Julie. I když je to téma už značně profláklé a znásilněné na všechny možné způsoby, Snow drop se prostě nedá upřít zábavnost, napětí, nečekané zvraty a sympatické postavy se všemi lidskými chybami i klady.

Pokud nemáte nic proti romantice nebo si chcete přečíst ne úplně klasické "shoujo", Snow drop je pro vás jako stvořené.



POSTAVY


So-Na Yu

So-Na je energická, krásná, sympatická dívka, kterou kupodivu bohatství a moc jejího otce příliš nepoznamenalo.
Je opravdu lehké si ji oblíbit, protože v sobě umně spojuje věrohodnou dívčí drzost, tvrdohlavost a zároveň i křehkost bez toho, aniž by to působilo přehnaně nebo protivně.
Žije je jen se svým otcem, který ji velice miluje a dělá vše proto, aby jeho dcera byla šťastná, přesto se někdy neubrání docela děsivým výbuchům. Zvlášť když se dozví o vztahu So-Ny a Hae-Giho, to se potom rozpoutá to pravé peklo, neboť Hae-Giho rodina je s tou So-Ninou ne zrovna šťastně spjata... So-Ny laskavý, občas náladový, otec tak dělá všechno proto, aby ten vztah zničil... Milující otec se tak rychle změní v krutého a despotického muže. Pak už je jen na So-Ně, jestli se rozhodne jít cestou nejmenšího odporu a Hae-Giho opustí, nebo bude při něm stát i za cenu ztráty svého dosavadního pohodlí a luxusu...
So-Niným největším koníčkem jsou květiny, které pěstuje a o jejichž skrytém významu je velice dobře informována.

Hae-Gi Oh

Hae-Gi působí dokonalým dojmem, je velice hezký, inteligentní a sportovně talentovaný. Žádný div, že je ve škole tak populární a děvčata se po něm můžou utlouct.
Nezúčastněnému pozorovateli může připadat na první pohled velice chladný, možná i arogantní, to je však jen částečně pravda. Hae-Gi se ale taky dokáže i naprosto nádherně, srdečně usmívat na ty, jež má upřímně rád a udělal by pro ně cokoli. Stejně jako většina hlavních mužských postav v romantických manhwách je i Hae-Gi velice silná osobnost, která někdy působí docela nebezpečně a násilně.
Poměrně nečekaně, obzvlášť na někoho jeho věku, oplývá i silným smyslem pro zodpovědnost, proto tak tvrdě pracuje, aby uživil svoji nemocnou matku a mladšího bratra, Ko-Mu. Je nucen tak brát i práce, které by mu mohli v budoucnosti docela uškodit...

Ha-Da Jang

Ha-Da je So-Nin přítel už od dětství. Stejně jako So-Nina rodina i ta jeho je bohatá. Jeho otec vlastní síť barů a dalších nočních podniků, má dokonce nějaké styky s podsvětím.
Ha-Da je narcista, rád flirtuje a strhává na sebe pozornost a nic ho netěší víc, než právě obdiv a pozornost ostatních. Vzhledem ke své povaze, celkem logicky, nemá Hae-Giho rád, protože ho vidí, zcela oprávněně, jako rivala.
Ha-Da je narozdíl od So-Ny v některých věcech trochu rozmazlený, příliš zvyklý mít vše, co chce. Když však potká Ko-Mu, Hae-Giho mladšího excentrického bratra, zcela nečekaně se jím, původně si teda myslí, že je to ona, stane posedlý a dělá vše proto, aby ho získal. I přesto že se k němu Ko-Ma chová krutě, protože jeho a So-Ninu rodinu nenávidí a na něm si to tak vybíjí.

Ko-Ma Oh

©gladness-san

překlad Let Dai - 2. část z 1. booku

Takže po čtrnácti dnech jsem tu s další "kapitolou" čítající zhruba obdobný počet stránek, tentokrát 62. Ten 14denní interval už asi bude tradiční, zkrátka rychleji to momentálně nestíhám.

Genjuu no seiza

žánr: komedie, drama, nadpřirozené schopnosti

počet volume: 14+

mangaka: Matsuri Akino

licenzlé: Tokyopop

download: Freemanga (1.-5. vol 20-22. ch)

Fuuto Kamishina je patnáctiletý, normální chlapec. Nebo teda aspoň tak normální, jak jen může být, vzhledem k tomu, že k němu promlouvají duše mrtvých a má schopnost jasnozřivosti. Což byl, a je, hlavní důvod toho, proč se s matkou musí neustále stěhovat a Fuuto už po xté měnit školu. V místech jejich bývalého bydliště byl totiž, celkem pochopitelně, považován za blázna.
Našemu hlavnímu hrdinovi se ale momentálně daří poměrně umně své schopnosti potlačit a ignorovat. Chudákovi mu ale není dlouho přáno a skoro jako symbol výsměchu se před ním zjeví obrovský mluvící pták, který ho začne přesvědčovat, že Fuuto je reinkarnací 41. duchovního vládce mrňavé pouštní zemičky nazývané Darashaal a má se stát jejím 42. panovníkem.



Genjuu no seiza mi hodně připomíná Petshop of horrors, což není ani moc překvapivé, protože má obě mangy na svědomí stejná mangaka. Podobně jako v PSoH se tu u některých situací skvěle pobavíte, neboť humor Akino Matsuri je zkrátka kouzelný, ale vzápětí pro změnu zase budete jen nevěřícně zírat na scan, zaraženi náhlou a nečekanou brutalitou. Na druhou stranu, pokud jste četli už zmíněné PSoH, tak vás možná některé drobné episodní zvraty a výbuchy násilí nepřekvapí, i když u mě se jim to podařilo. Vždycky to na mě baflo a já málem spadla ze židle. XD

Příběh je zpočátku rozdělen na krátké, na sebe vzájemně nenavazující příběhy, které nám podle mě měly hlavně přiblížit hlavního hrdinu, Fuuta, a jeho schopnosti, dále jeho pololidského-poloptačího společníka Garuda, představit tajemnou Mayu-chan, mimochodem skvělou ženskou postavu, a jejího střeleného opatrovníka Ichijou-senseie.

Postupně se nám příběh, no, komplikuje není to správné slovo, řekněme spíš zintrikuje, protože se dovídáme o čachrech v pozadí volby dashaalského krále a je nám i částečně nastíněn důvod, proč na trůně sedí falešný vládce - mimochodem Fuutův vrstevník přesvědčený o vlastní pravosti. Takže se rozhodně máme na co těšit.


Z této mangy jsem byla nadšená, moc se mi líbila, protože to po dlouhé době byla zase něco, u čehož jsem se mohla upřímně zasmát a přitom jsem se nemusela proklínat, že se bavím už jen u úplně slaboduchých vtipů nebo shoujo, takže směle do čtení!

POSTAVY


Fuuto Kamishina

Náš hlavní nebohý hrdina, který by byl děsně rád úplně normální, jenže to by nesměl vidět do budoucnosti, cítit neklidné duše mrtvých a být pronásledován pochybnými stvořeními jako je polopták-poločlověk, opičí a vlčí chlap.
Neoficiálně je 42. vládcem Dashaalu, oficiálně bohužel podvodník a cíl všech zabijáků poslaných jedním z nejdůležitějších osob dashaalského dvora, nebo spíš „dvora“. Kdybychom z toho vyškrtli ty pokusy o zlikvidování, tak by si Fuuto vůbec nestěžoval, koneckonců, kdo stojí o vládnutí v chudé zemi, která není ani na mapě?! A kde nemají game center?! (<- jeho slova XD) 
 Žije jen se svojí matkou nejaponského původu, kterou si jeho otec přivedl právě z Dashaalu, když tam fotil v Himálajích a na první pohled se do ní zamiloval. Ač je otec slavný fotograf, několik let je již nezvěstný. Přesto Fuuto a jeho matka stále věří, že žije.

Garuda

Fuutův ochránce a první, kdo zjistil, že současný vládce Dashaalu je podvodník. Všechno svoje úsilí věnuje na ochranu Fuuta a hlavně na jeho přesvědčení, že být vládcem Dashaalu je vlastně úplně úžasné, přestože se tam nenachází nic jiného než písek, písek a písek.









Mayu-chan

Mayu bydlí v obrovském domě v kopcích, nedaleko Fuutovy současné školy, kde žije se svým opatrovníkem Ichijou-senseiem.
Mayu je velice uzavřená, neusmívá se a jako jediná, krom Fuuta, dokáže vidět Garuda, a jemu podobná stvoření, v jejich pravé podobě a slyšet jejich hlasy.









Scany...

Věřím, že mít polozvířecí-pololidské služebníky je cool, ale ne když je ostatní vidí jen ve zvířecí podobě... XDD