Je to jasný... Musím mít bohatého manžela, jinak se tímhle tempem vážně zabiju... x_X
Když jsem se doma okolo poledne probudila, měla jsem děsný hlad. Dokonce tak velký, že mě to přinutilo vylézt ze svého pokoje v podkroví, čin to ojedinělý a zřídka vídaný.
V kuchyni jsem zuřivě hledala, hledala, co bych tak mohla sníst, ale výbava naší ledničky byla poměrně chudá, takže jsem nakonec znechuceně rezignovala, vzala za vděk instantní čínskou polívku, housku a tuňáka z konzervy... To byl ten osudný okamžik.
V břiše mi kručelo tak ukrutně, že jsem vztekle trhala za "poutko" na víčku konzervy a hlasitě klela, když se ten zmetek ani nepohl. Tak jsem se s gustem zapřela a prudce zatáhla znovu... Tentokrát evidentně příliš prudce...
Zprvu jsem radostně zavýskla, když mě do nosu praštila svůdná vůně tuňáka, ale pak zavýskla trochu zděšeněji, když jsem zjistila, že se mi milé kovové víčko zařízlo do ruky... hluboko.
Chvíli jsem na to koukala a přemýšlela, jestli mám začít ječet, ale vzhledem k tomu, že doma stejně nikdo nebyl, nemělo by to ten náležitý efekt a odezvu.
Jenže čím déle jsem se na tu ránu civěla, tím jsem ruku měla krvavější a říznutí se mi zdálo hlubší a rozšklebenější.
Urychleně jsem se rozhodla realizovat improvizovanou záchranou akci své osoby, a to dřív, než takhle potupně vykrvácím - běžela jsem na WC si to zaplácnout toaleťákem... x_X
Nevím, jak je to možný, ale když jsem se podruhý zadívala na ruku, udělalo se mi děsně blbě... a pak si jen pamatuju, že jsem se probudila na podlaze v koupelně... Jak jsem se tam dostala, na to mě neptejte.
Lehce v šoku jsem se hrabala zase do stoje, ale zatočila se mi hlava a zatmělo před očima. Fakt nikomu nedoporučuju, máte pocit, jako byste oslepli.
Trochu racionality se ve mně ale přeci jen asi probudilo, protože jsem si zase sedla na zem a opřela se o zeď. Za pár minut jsem, díky bohu, zase viděla normálně...
Ty jo, už se nikdy nebudu smát omdlévajícím hrdinkám, ona se ta věc fakt nedá vůbec kontrolovat... Prostě temno a bác. x_X
P.S. Ruka bolí, ale na šití to nakonec naštěstí nebylo. XDD
P.P.S. Když si vezmu, že za TOHLE všechno může pouhá konzerva!!! Fakt nevím, jak by to se mnou dopadlo, kdybych měla v patách mafii... To by byla asi super nechutná, bolestivá a dlouhá smrt... T_T
Když jsem se doma okolo poledne probudila, měla jsem děsný hlad. Dokonce tak velký, že mě to přinutilo vylézt ze svého pokoje v podkroví, čin to ojedinělý a zřídka vídaný.
V kuchyni jsem zuřivě hledala, hledala, co bych tak mohla sníst, ale výbava naší ledničky byla poměrně chudá, takže jsem nakonec znechuceně rezignovala, vzala za vděk instantní čínskou polívku, housku a tuňáka z konzervy... To byl ten osudný okamžik.
V břiše mi kručelo tak ukrutně, že jsem vztekle trhala za "poutko" na víčku konzervy a hlasitě klela, když se ten zmetek ani nepohl. Tak jsem se s gustem zapřela a prudce zatáhla znovu... Tentokrát evidentně příliš prudce...
Zprvu jsem radostně zavýskla, když mě do nosu praštila svůdná vůně tuňáka, ale pak zavýskla trochu zděšeněji, když jsem zjistila, že se mi milé kovové víčko zařízlo do ruky... hluboko.
Chvíli jsem na to koukala a přemýšlela, jestli mám začít ječet, ale vzhledem k tomu, že doma stejně nikdo nebyl, nemělo by to ten náležitý efekt a odezvu.
Jenže čím déle jsem se na tu ránu civěla, tím jsem ruku měla krvavější a říznutí se mi zdálo hlubší a rozšklebenější.
Urychleně jsem se rozhodla realizovat improvizovanou záchranou akci své osoby, a to dřív, než takhle potupně vykrvácím - běžela jsem na WC si to zaplácnout toaleťákem... x_X
Nevím, jak je to možný, ale když jsem se podruhý zadívala na ruku, udělalo se mi děsně blbě... a pak si jen pamatuju, že jsem se probudila na podlaze v koupelně... Jak jsem se tam dostala, na to mě neptejte.
Lehce v šoku jsem se hrabala zase do stoje, ale zatočila se mi hlava a zatmělo před očima. Fakt nikomu nedoporučuju, máte pocit, jako byste oslepli.
Trochu racionality se ve mně ale přeci jen asi probudilo, protože jsem si zase sedla na zem a opřela se o zeď. Za pár minut jsem, díky bohu, zase viděla normálně...
Ty jo, už se nikdy nebudu smát omdlévajícím hrdinkám, ona se ta věc fakt nedá vůbec kontrolovat... Prostě temno a bác. x_X
P.S. Ruka bolí, ale na šití to nakonec naštěstí nebylo. XDD
P.P.S. Když si vezmu, že za TOHLE všechno může pouhá konzerva!!! Fakt nevím, jak by to se mnou dopadlo, kdybych měla v patách mafii... To by byla asi super nechutná, bolestivá a dlouhá smrt... T_T
10 komentářů:
XDDDD Tak ještě že máš ruku na místě a hlavu neproraženou XD
Proboha O_O Ty by sis do toho svýho podkroví radši měla nechat nainstalovat i ledničku (neustále naplněnou jídlem)a od každé konzervy se držet na míli daleko!
Tohle totiž není zrovna moc elegantní (nedobrovolná)sebevražda ...
Kdo by řekl co všechno se může stát jen díky konzervě XDD Ale tos sem neměla psát, protože by se tím mohla inspirovat T'Sal, která mě Advíku hodlá (pomalu a nejspíš i bolestivě) zabít XDDDD
chudacku! to vis no, prace s konzervou chce praxi :D .... sama to vim nejlip, otvira mi je bratr XD. uz jsem tu cetla ty komenty .. porad nevim jestli se vypravim do otrokovic ... sama .. uplne sama. nikoho tam znat nebudu .. achjo
Heh, co zmůže jedna konzerva...XD
Ale buď ráda, mohlo být hůř... Loni jsme s partou kalili a druhej den dopoledne mi kámoška volala, že právě sedí v koupelně, kde sebou sekla... A za půl hoˇky mi volala znovu, že sebou sekla podruhý...Takže buď ráda, mohla jsi omdlít znovu...XD
Marrion: Co jsem koukala, tak tam budou lidi z Taylořina blogu, plus Chill, s tou ses nedávno setkala, a tak dále... XD Takže se opravdu nemusíš bát. XD
Všem: Děkuji za projevenou soustrast. XDDD
popravde me moc nedela problem jako ze bych tam jela, ale jak bych tam jela. mam skvelou vlastnost a to je se ztracet naprosto kdekoliv!! v cervnu jsem vysla ze tridy, ze jako pujdu na zachod a vratila jsem se do blby tridy ... ale co, otrokovice nebo rodne mesto..XD ..nevis jestli prijede taylor osobne? pry je v realu nemluvka!!
Cesta je popsaná na stránkách, tak žádný strach. XD
Taylor se zaregistrovala, takže předpokládám, že ano... Jaká je v reálu, to netuším, znám se s ní pouze přes net...:-)
Tomu říkám drsné ráno. Ve dvanáct je ráno a žádný, že ne. Ráno může být třeba i v půl druhý odpoledne. Jinak máš můj obiv, já bych omdlela, jen bych viděla, že mi něco poškodilo mou hýčkanou tlapku. Mimochodem, je dobré mít v domácnosti psa, když člověk omdlí, pes ho olíže a mohu potvrdit, že jeho dech mě vždycky postaví na nohy.
Lol, fuuj... Psí dech by mě spíš tedy porazil úplně. XD Psy mám docela ráda, ale ta jejich "vůně", obzvlášť ta ústní, je úděsná.. XDD
Jinak souhlasím, ráno je relativní, záleží kdy se vstává...XD
Okomentovat