Petshop of Horrors

žánr: mystery, horor

počet volume: 10

mangaka: Matsuri Akino

licenzlé: Tokyopop

download: Mangatraders, Anime-Eden (complete)

sequel: Shin Petshop of Horrors

Fajn, měla jsem dvě možnosti, buď se šrotit biologii nebo dělat něco zdánlivě užitečného... Logicky jsem si vybrala druhou možnost, jak jinak. XD Takže vám tu představuji, přeci jen už dost profláklou, mangu Petshop of Horrors od Matsuri Akino, jedné z mých nejoblíbenějších mangak.

K PSoH, upozorňuju, mám dost sentimentální vztah, tudíž to nebude moc objektivní článek, pro změnu. *suše* Tahle manga totiž byla jedna z těch prvních, co jsem kdy četla, proto na ní nedám do dneška dopustit. Skoro se až stydím, že jsem ji tu na blogu tak dlouho opomíjela.



Centrem všeho dění se stává exotický obchůdek s domácími mazlíčky a jeho tajemný majitel, Count D, v americkém Chinatown (s největší pravděpodobností v San Fransicsu, ale ruku do ohně bych za to nedala). Vzhledem k druhé půlce názvu "horrors" vás asi napadne, že se tam nebudou prodávat zrovna obyčejná zvířátka. A taky máte pravdu. Count D sice nabízí krásné kočky, nejušlechtilejší, i ty nejroztomilejší, psy, vzácné rybičky a já nevím co ještě, ale taky vám může nabídnout dívenku, o které tvrdí, že je králík, nadmíru přitažlivého mladého muže, o němž pro změnu prohlašuje, že je to dobrman, nebo si taky můžete zakoupit mořskou pannu či mýtickou Medúzu. Nalákáni? XD

Zakoupení nějakého podobně jedinečného "mazlíčka" však sebou přináší rizika a klidně se může stát, že pokud do puntíku přesně nesplníte podmínky ve vaší kupní smlouvě, může vám váš milovaný "mazlíček" sežrat nějakou tu končetinu... v tom lepším případě. A Count D za to neponese žádnou odpovědnost, to vy jste porušili podmínky smlouvy, ne on...

Vždycky se ale najdou nějací chytráci a pošetilci, co se prostě dobrými radami řídit nebudou a až pozdě zjistí, že se jimi řídit měli, případně to už nezjistí nikdy... Takže během posledních pár let bývá policie občas polána k naprosto šíleným a nevysvětlitelným vraždám, které spojuje jediné pojítko - krámek Counta D.
Mladý policista Leon Orcot je odhodlaný tomu přijít na kloub a věří, že obchod Counta D není ničím jiným než zástěrkou pro obchod s drogami.... a hodlá to dokázat.

Bohužel, chudák Leon, ač se snaží seč může, aby Counta D mohl obvinit z nějakého toho trestného činu, není mu přáno. K jeho smůle je Count D velice prozíravý a téměř všem vysoko postaveným lidem ve městě nenápadně podstrčil nějakého toho obyčejného mazlíčka... XDD Leonův nadřízený, tuším, vlastní tučňáka a Counta D si nemůže vynachválit.

Nezbývá mu tedy nic jiného než se věšet Countu D na paty v naději, že se dotyčný nějak sám prozradí...



Petshop of Horrors je úžasná manga s krásnou, jistou kresbou, v níž se kloubí lehký humor s napětím, tak trochu šmrncnutým i hororem či dramatem. Celých 10 booků je tvořeno jednotlivými příběhy, epizodami, životem zkoušených lidí, jenž ve své slabší chvilce podlehli nabídce Counta D a koupili si nějakého z jeho nadpřirozených mazlíčků. Každý příběh je svým způsobem jedinečný, z mého pohledu se nijak neopakovaly a vždy jsem trnula obavou, jak se bude příběh dál ubírat - u některých jsem se pobaveně usmívala, u jiných zase měla slzy na krajíčku, stačí si jen vybrat. Všechny epizodky měly však jedno společné, hořkosladký konec.

V celé sérii bych našla jediné negativum - chápu totiž, že pro někoho bude právě největším minusem absence souvislého děje, který je tu zastoupen pouze v poskrovném odhalování minulosti Counta D. A vůbec toho, kdo, nebo co, Count D je... Jak je možné, že je na fotce staré dobrých 70 let? Proč ho poznávají staří lidé, kteří nemají daleko k smrti a tvrdí, že se za ty léta vůbec nezměnil?


Pokud chcete na tyto otázky znát odpověď, nezbývá vám nic jiného než si Petshop of Horrors přečíst... *zlomyslně*



POSTAVY

Count D

Count D je tajemným, elegantním majitelem krámku s domácími mazlíčky v americkém Chinatown. Krom obyčejných zvířátek prodává taky ta velmi neobvyklá, nebezpečná a dávno vyhynulá či podle odborných knih neexistující.

Count D se neustále usmívá tím typickým orientálním nic neříkajícím způsobem a nevypadá, že by ho něco dokázalo rozházet, vždy si zachovává ledový klid a sebevědomý postoj. (Pokud mu nepodstčíte krabici se sladkostmi, pak se vám bude oddaně plazit u nohou.. XD)
Člověk mívá chvílemi z jeho řečí pocit, že jediné, na čem mu doopravdy záleží, jsou jeho zvířátka a lidské životy jsou mu upřímně ukradené, což by byl bohužel i úsudek správný. Kvůli dračímu vejci je schopen splašeně lítat po celé metropoli, ale pro mazlíčkem vyděšeného zákazníka by nehnul ani prstem... 
Jeho minulost je obestřena tajemstvím, jako vůbec celá jeho existence. Count D všechny nevysvětlitelné záhady okolo sebe vysvětluje svým dědečkem, kterému je údajně velmi podobný... (Ehm, věříte snad tomu?)
Má velkou slabost pro výše zmíněné sladké (alá Tsuzuki z Yami no Matsuei) a šálek dobrého čaje.

Poznávací znamení: každé oko jiné barvy, čínské hávy a asi metr dlouhé nehty. XDDDD

Leon Orcot

Leon je horkokrevný mladý detektiv, který se snaží seč může, aby Counta D aspoň z něčeho (!!!) usvědčil. Takže ho má Count D neustále za zadkem a je uplácen sladkostmi v Leonově marné naději, že tak neopatrně něco prozradí... Jeho vytrvalost je zkrátka obdivuhodná.

Leon je každým coulem sympaťák, přátelský, sebevědomý, občas neomalený a tvrdohlavý. Aniž by to přiznal, Counta D si zvláštním způsobem oblíbil, což dává najevo osobitým stylem - pokouší se ho zatknout a do péče mu strká svého o dost mladšího bratra... (Asi jako projev důvěry.XD)

Click

žánr: drama, komedie, romantické

počet volume: 8

manhwaka: Youngran Lee

licenzlé: Net Comics

dosud vyšlo volume: 8

download: Mangatraders (complete)


K vaší jistě nezměrné radosti se s vámi hodlám podělit o svůj další manga, tedy manhwa, objev. Žánrem vás jistě překvapím, protože to bude... *chvilka napětí* ... shoujo. Ano, ano... já vím, a ne, nečtu jen shoujo, prostě se to tak vždycky sejde... *bezradný pohled*
Je mi naprosto jasné, že má pověst shoujo odpůrkyně je definitivně v troskách. Když ono, no, shoujo je hrozně široký pojem... *marný pokus o znovunabytí navždy ztracené image*

Tak tedy, na manhwu Click jsem narazila na webových stránkách amerického nakladatelství manhwy NET Comics a okamžitě mě díky své anotaci zaujala. Takže vzápětí následoval mnohokrát ověřený a už zaběhnutý postup -> rychle se podívat na Mangatraders, zda tam nějaká dobrá duše neuploadla scany. K mému nezměrnému nadšení se tak stalo. Přesto má radost trochu pohasla, když jsem zjistila, že je tam jen 5 booků z osmi, ale vzhledem k tomu, že zbývající díly ještě ani nevyšly od NET Comics, tak si do budoucnosti stále uchovávám naději.



Hlavním hrdinou Click je šestnáctiletý Joonha Lee, kluk s téměř perfektním životem. Má sympatického nejlepšího kámoše Jinhooha (kolem něhož se vine jak liána, a ne, fakt to to není shounen ai ani yaoi), nadprůměrně přitažlivý zevnějšek, jeho studijní výsledky jsou též vysoko nad normálem a za zástup jeho obdivovatelek by se nemusela stydět ani rocková hvězda. Super, že?
No, to si Joonha myslel taky. Nebo aspoň do chvíle než šel jednoho pěkného rána vykonat potřebu na toaletu a nezjistil, že mu něco podstatného chybí...
Jako správný muž (ehm, v této fázi možná muž už tak úplně ne) zděšeně zařve na celý barák a omdlí. Když se probere, rychlým pohledem zjistí, že to všechno je opravdu skutečnost a ne jen bizarní noční můra.
Co je však ještě šílenější, jeho rodiče vezmou ztrátu synovi mužnosti zaraženíhodně klidně a ještě šokovanému Joonhaovi oznámí, že v jejich rodině nejde o nic zvláštního. Jestli si Joonha myslel, že se svět totálně zbláznil, tak po otcově prohlášení, že do svých 17ti býval ženou, a ne, žádnou operaci na změnu pohlaví nepodstoupil, prostě se to stalo, nemá náš hrdina už daleko k trvalému nervovému zhroucení.
Takže z hlavního hrdiny je rázem naše hlavní hrdinka...

Děj se posouvá o dva roky kupředu, kdy Joonha žije už celý rok plně jako žena se vším všady. Teda aspoň z té vnější stránky. Jestli čekáte nějakou vnitřní změnu, tak se šeredně pletete. Joohna může sice být žena fyzicky, ale duševně je to stále kluk se stejným arogantní coolovním chováním jako na začátku a se zhruba početně obdobným zástupem obdivovatelů - a to kupodivu ne jen z mužské části populace.
Přesto Joohna svojí novou podobu nesnáší, trápí se kvůli násilnému zpřetrhání všech svých pout z minulosti, kdy bývala kluk - zničení přátelství s Jinhooem a začínajícího vztahu mezi jím/ní a krásnou tmavovláskou Heewon Jung, krom toho musí nenadšeně odhánět školního Casanovu, Taehyuna Yoo, její city jsou jeden velký zmatek, a vůbec by dala nevím co za to, aby mohla být zase chlapcem. Jenže to nejhorší má teprve přijít... Lidé z její minulostí se kolem ní stahují s neodvratitelností katovi smyčky a jak jim má Joohna vysvětlit, že najednou je ONA? Navíc, co si má počít se svojí neutuchající hlubokou náklonností k nejlepšímu příteli, s níž si dřív nevěděla rady, ale teď jako dívka by možná mohla... Jenže to by Jinhoo nesměl mít několikaletý šťastný vztah se svojí přítelkyní už od juniorské střední školy, Hyejin...



Pokud jste četli The Day of Revolution od Mikiyo Tsudy/Tashi Zaou, tak si zřejmě říkáte, prakticky stejná zápletka, to prostě nemá cenu číst. Jenže to jste na omylu. The Day of Revolution byla okouzlující komedie, kdežto Click je spíše drama. Překvapeni? Já byla taky. Vzhledem k fantasymagorické zápletce, která by slušela spíše komedii, jsem právě takový žánr čekala a ono hle, můj odhad nebyl tak úplně správný. Ne, že by jste se tu nezasmáli, u některých scén se pobavíte báječně, ale na druhou stranu nebudete smíchy zrovna padat ze židle.

Celý příběh se točí okolo Joonhe a hlavně jejích známých z minulosti. Sice to vypadá jako dosti chabé lákadlo, ale budete se divit, chvílemi jsem napětím nadskakovala ze židle. A hlavně, naprosto nedokážu odhadnout, jak to s Joonhe skončí... Bude sama? Nebo se jí nějakým zázrakem podaří ulovit Jinhooa? Nebo nakonec tím vyvoleným bude Taehyuna? Opravdu netuším, což je u shoujo opravdu nečekané a právě tenhle fakt mě na téhle manhwě dostal...

Pokud jsem vás stále k přečtení nenavnadila, tak dalším silným kladem této nepříliš dlouhé série jsou postavy. Joonhe je kapitola sama pro sebe. Existuje lepší ženská hrdinka než ta s téměř mužským chováním? Nebo tedy mužským anime/manga/manhwa chováním, pokud by se měla chovat jako průměrný příslušník mužského pohlaví, tak by to bylo dost otřesné. Díky bohu, v této manhwě se její nátura omezuje pouze na to, že neomdlévá při pohledu na hezkého kluka, zoufale nevzdychá nad nešťastnou láskou, neváhá někomu dát do zubů, když ji rozčílí a za všech okolností si zachovává ledový klid a nadhled... Ach, asi jsem se zamilovala.. XD
Další postavy jsou taky hezky podané, věrohodné, příjemně (ne)obyčejné, i když mě občas zaráží, jak drsné některé z nicj jsou... asi korejská nátura. *vzpomíná na andělsky vyhlížející Heewon*


Takže, nezbývá než dodat - koukejte si to přečíst!!! XDDDD Já jsem došla až tak daleko, že jsem si prvních 6 booků (+ 11. díl Let Dai), co jsou k mání, objednala na Rightstuf během jedné akce... Ha ha.. Minus 30% z ceny, no odolejte.. XDD





POSTAVY

Joonha Lee

Joonha je v nezáviděníhodné pozici, kdy se musí náhle vyrovnat se změnou svého pohlaví. Přestože fyzicky je to dívka, stále uvažuje a většinou i jedná jako kluk, jímž byla.

Dříve bývala středem společnosti, bavič a užvaněný, všemi obdivovaný cool kluk. Teď se z ní stala uzavřená, odtažitá a za všech okolností ledově klidná holka, která před nikým rozhodne nepadne na zadek. Což dost nemilým způsobem citelně zjistil školní playboy, Taehyuna Yoo. Přesto se z nich přes počáteční vzájemnou nevraživost stali přátelé.

Jsou pouze dvě osoby, pro které má Joonha i po těch dvou letech stále slabost, její nejlepší přítel Jinhoo, ke kterému nedokáže rozluštit, co cítí a tají před ním své nové "já", a potom krásná Heewon, dívka s níž málem chodila a nedokáže ji vidět v jejích pravých barvách.


Taehyuna Yoo

I když Taehyuna na první (a i na druhý, třetí, ... ) pohled působí jako povrchní frajírek, tahle mělká visáž skrývá vcelku sympatického, stále však arogantního a sebevědomého, kluka.

Taehyuna pochází z bohaté rodiny, kdy jeho biologický otec vlastní síť hotelů a kasin (aspoň teda myslím), čehož si je Taehyuna samozřejmě moc dobře vědom. Odtuď pramení právě ta jeho arogance. Překvapivě ale žije se svým nevlastním otcem, který býval/je členem yakuzy.
Ve svém volném čase mimo jiné pracuje jako krupiér, přičemž pěkně podvádí návštěvníky kasina. XDD Volají ho právě tehdy, když nějaký zákazník příliš vyhrává, v tu cvíli nastupuje Taehyuna a obrátí nenápadně hru v prospěch kasina.


Heewon Jung

Heewon bývala do Joohna zamilovaná a sama byla jedinou dívkou, ke které Joohna jako chlapec něco cítila. Pro něj/ní byla něco jako anděl.

Všechno se ale mění ve chvíli, kdy po dvou letech Heewon Joonha potká, teď už však jako dívku. Okamžitě nastoupí na škole, kam chodí Joonha a udělá cokoli, aby ji získala. Žárlí tak na všechny, kterým Joonha věnuje větší pozornost.

Jestliže dříve bývala Heewon andělem, tak teď je to pěkně nebezpečná, vypočítavá mrcha, která se nezastaví před ničím, aby dosáhla svého cíle. (Budete se divit, ale měla jsem ji ráda.. XD)




Jinhoo

Jinhoo byl vždycky z dvojice, Jinhoo - Joonha, ten rozumnější, klidnější, laskavější a jemnější.

Jeho snem bylo stát se slavným pianistou, což se mu nakonec opravdu podařilo. Jediným kazem na jeho štěstí bylo ztracení nejlepšího přítele, který se poděl neznámo kam a ani s s ním nerozloučil. Jinhoo se nikdy nevzdával naděje, že ho najde.








Hyejin

Hyejin bývala už do juniorské střední do Jinhooha zamilovaná a po nějaké době s ním dokonce začla chodit. Vždycky však tajně žárlila na Joonha a jeho blízkost s Jinhooem. Když se dovídá, že Joonha je dívka, přepadne ji strašný strach, že Jinhooha ztratí...

Hyejin není ničím zvlášť výjimečná, je to obyčejná dívka, jemná, milá, ale ne naivní, přestože tak na první pohled může vypadat. Velmi dobře si uvědomuje, co může s odhalením Joonhaina nového "já" ztratit...

Seimaden

žánr: romantické, fantasy

počet volume: 10

mangaka: Yuu Higuri

licenzlé: DC Comics

download: Mangatraders (complete)

Tak mi to nedalo a rozhodla jsem se vrhnout na další fantasy shoujo, tentokrát však od mé oblíbené mangaky Yuu Higuri, na které jsem se už nějakou dobu přeci jen chystala. Yuu mám poslední dobou nějak v oblibě, naprosto si mě totiž získala mangami Gorgeous Carat a Cantarella, tak jsem si říkala, že se její prvotině přeci nebudu vyhýbat.



Seimaden je příběh lásky Laurese, prince proslulého svojí krutostí ve válečných taženích, jenž se stal démoním vládcem, aby mohl zachránit svoji lásku a přítelkyni z dětství, Eris. Erisina duše se tak mohla reinkarnovat a Laures mohl doufat, že ji jednoho dne zase spatří a budou konečně spolu. Uplynuly stovky let a Eris se znovu narodila v těle dívky jménem Hilda Hildegard.

Hilda je mladá dívka a talentovaná tanečnice, která si nepamatuje nic ze své minulosti, natož z minulého života. Žije se svojí přítelkyní Sherill, stejně starou, křehkou hudebnicí, jež se o ní nezištně postarala, když se Hilda dostala zmatená a zlomená do města, nevědíc o sobě vůbec nic, vyjma jména. Živí se jako tanečnice v baru, podotýkám však - ve vší však slušnosti. XDDD Ne že by o krásnou Hildu nebyl zájem, ale většina mužského osazenstva se spokojí se slintáním a zíráním. Přestože je sice Hilda krásná a vůbec, pověst jejího milence, černovlasého dlouhovlasého cizince, je příliš děsivá a tajemná. Ano, domysleli jste si správně, jedná se o Laurese.
Ti dva však milenci nejsou, Laures je spíš jejím patronem a chrání ji od příliš dotěrných nápadníků. Když jeden z nich neodolá a odváží se Lauresovi Hildu unést, Laures ho bez větších výčitek svědomí rozmetá....doslova. Roztrhané lidské tělo není zrovna pro Hildu vrcholem romantiky, tudíž se celkem logicky její náklonnost k Lauresovi změní ve strach.
Aby toho nebylo málo, tak se na ní na ulici nadšeně pověsí pohledný mladík, Rodriqeo (Rod), tvrdící, že je její milenec, že to Laures vymazal všechny její vzpomínky a násilím ji od něho odvlekl. A komu teď má chudák Hilda věřit...

Mezitím v říši démonů Lauresova pravá ruka a zástupce, démon s andělským vzhledem Tetiyus, očekává jeho návrat. Laures se však k návratu do svého království nemá, proto se pro něj Tetiyus vypraví do světa lidí. Jeho zbožňovaný, dokonalý vládce se však odmítá vrátit, jediné na čem mu momentálně záleží je Hilda/Eris.

Když Tetiyus pochopí, že veškeré jeho přemlouvání je k ničemu a jeho milovaný vládce je naprosto poblouzněný nějakou ženskou, rozhodne se upoutat jeho pozornost jinak - osvobodí ze zakletí Lauresova nepřítele, generála démonských vojsk, Zardiho.

Jenže... Tetiyus si to pořádně nepromyslel a zřejmě nepočítal s tím, jak bude Zardi nezvladatelný a radostně ničit vše v okolí... Nemluvě o tom, že chaos ve světě démonů začne přitahovat všelijaké mocichtivé existence.

Takže v této fázi má mangaka většinu hlavních postav na scéně a může rozehrát dojemný příběh lásky a zrady...

Seimaden je opravdu pozornosti hodné shoujo, které se mi líbilo přeci jen o poznání více něž níže zmíněná manhwa Legend of Nereid. Velkou zásluhu na tom pravděpodobně měla hlavní hrdinka, Hilda, která dokázala samostatně myslet a jednat, div to v manze nevídaný. *stále tomu nemůže uvěřit* Krom Hildy se může tahle manga chlubit i dalšími zajímavými postavami, například Lauresem, Hildiným milencem, jenž se mohl pyšnit opravdovým charismem a nulovým lidumilstvím. Dále, přestože je tedy útřední dvojice přinejmenším zajímavá, poměrně nečekaně ji zastínily jiné dvě postavy, Tetiyus, Lauresův oddaný pobočník a Zardi, Lauresův osvobozený nepřítel, jenž se do Tetiuyse nešťastně zamiloval... Troufám si tvrdit, že ani mangaka nečekala, do jaké míry tyto dvě posledně jmenované postavy ovládnou příběh a sympatie čtenářek.

Všechy tyto pozoruhodné postavy byly vrženy do příjemně dynamického příběhu s pěknou kresbou, u něhož jsem se nenudila a jeho samotný konec mě velmi mile překvapil, protože byl opravdu krásný a přitom vůbec ne přeslazený... Člověk se opravdu málokdy setká s dílem, které tuto hranici nepřekročí.

Pokud tedy budete mít náladu si nějaké to fantasy shoujo přečíst, vřele doporučuju právě Seimaden od mé milované Yuu. XD (<- Gladness je velmi objektivní XD)

POSTAVY

Hilda Hildegard

Hilda je reinkarnací Laurisovi lásky a přítelkyně z dětství, Eris. Nepamatuje si nic ze své minulosti a nedokáže uvěřit, že by tou příčinou mohl být Laures, kterého považuje za svého laskavého ochránce.
Když jí však Laures před očima zavraždí dosti brutálním způsobem jejího únosce, začne se ho bát. Přesto je její náklonnost k němu silnější než strach a sama udiveně zjišťuje, že ji Laures přitahuje a je do něj beznadějně zamilovaná... I kdyby měl být Laures třebas démon...

Hilda je temperamentní, umí se o sebe postarat a nepotřebuje, aby ji neustále někdo chytal do náruče a ochraňoval. Přesto se něčemu takovém nebrání, pokud by to měla být náruč Lauresova. (Kdo by se taky bránil, že? XD)

Laures

Laures je tvrdým, chladným a všemi respektovaným vládcem démonů, jehož jedinou slabinou je Hilda/Eris, čehož neváhají jeho nepřátele využít.

Laures býval člověkem, korunním princem, jenž proslul svojí krutostí ve válečných taženích. To neuniklo sluchu vládce démonů, který se radostně rozhodl, že Laures musí být jeho nástupcem.
Nadšení z tohoto nápadu bylo však jednostranné, takže se démon rozhodl uchýlit k ověřeným a účinným praktikám - vydíraní - a to duší Lauresovi milé, Eris.
Po několika stoletích čekání na reinkarnaci Erisiny duše, se konečně zrodila jako Hilda Hildegard. Laures tak veškeré své povinnosti hodil za hlavu a veškeré své úsilí zaměřil na získání a ochraňování Hildy.

Tetiyus (Teti)

Přes svůj andělský vzhled je Tetiyus démonem a také pravou rukou Laurese, jehož bezmezně obdivuje a miluje jako dokonalého, ideálního vládce. Navíc mu je zavázán životem, protože Laures ho v minulosti zachránil.
Tetiyusova oddanost Lauresovi je absolutní, přesto riskuje jeho hněv a nenávist, když se rozhodne upoutat Lauresovu pozornost zpět k démoní říši osvobozením Lauresova nepřítele Zardiho a později i pokusem o zavraždění Lauresovi jediné slabosti a lásky, Hildy/Eris.

Tetiyus příliš emocemi nehýří, pokud se tedy nejedná o Laurese, k němuž ho váže hlavně obdiv a neromantická láska k vládci, přesto bych netvrdila, že je bezcitný. Tetiyus na mě celou mangu působil nějak smutně a opuštěně. *hug Teti* XD

Zardi

Zardi je po Lauresovi nejmocnějším démonem. V minulosti byl Lauresem poražen a zaklet, aby se tak Laures vyhnul v budoucnosti problémům, které pochopitelně začaly, jakmile byl Zardi Tetiyusem osvobozen.
Přestože si Zardi nezávazně užívá nově nabyté svobody, pořád si zachovává dostatek rozumu, aby tichému, chladnému Tetiyusovi nevěřil. Každopádně i to málo rozumu se později vytratí, když začne krásnému démonovi propadat.
Jestli dříve Laurese kvůli své porážce a uvěznění nesnášel, tak teď ho z hloubi srdce nenávidí a žárlí na náklonnost, jež k němu Tetiyus chová.

Zardi oproti Lauresovi postrádá takové to uhlazené charisma, je totiž hlasitý, násilnický a demoluje vše v okolí... XD Netvrdila bych ale, že je hloupý - když chce, tak mu to pálí, bohužel, většinu času se mu nechce a dává přednost hrubé síle... XDDD


Rodriqeo (Rod)

Rod na svém čele nosí magickou pečeť Azel, kmenu, jenž byl Lauresem vyvražděn a disponuje obrovskou mocí, řekněme kněžskou, či něco v tom smyslu. Krom toho byl Rod prvním milencem Hildy, na něhož si díky Lauresovým vymazáním vzpomínek nepamatuje. Laures mu ji unesl, a když ji chudák Rod konečně po několika letech najde, šokovaně zjišťuje, že ho nezná a Lauresovi důvěřuje spíš než jemu.
Laurese tak nenávidí, za ukradení Hildiny lásky a za zničení jeho vesnice, přesto ho nedokáže zabít, protože nechce riskovat Hildinu nenávist.

Rod je typicky klaďák – pohledný, blonďatý, laskavý, ohleduplný, obětavý... mám pokračovat? XDDD

Laures a Hilda

Teti a Zardi

Legend of Nereid

žánr: romantické, fantasy

počet volume: 15

manhwaka: Mi-Ri Hwang

download: Mangatraders, Anime-Eden (complete)

Takové to neoficiální pravidlo, které říká, že když hledáte nějaký určitý žánr, tak se zaručeně dostanete k úplně jinému, platí u mě se 100% jistotou. Takže když jsem se včera poohlížela po nějakém kompletním komediálním shoujo s temperamentní hrdinkou v čele a pokud možno ze školního prostředí, narazila jsme sice na shoujo, a i kompletní *údiv*, jenže fantasy a hlavní hrdinka měla k mé vysněné poněkud daleko... *návrat do reality*

Narazila jsem totiž na manhwu Legend of Nereid od zde již zmíněné manhwaky Mi-Ri Hwang. Pokud si vzpomínáte, mluvila jsem tu o ní už v souvislosti s Cutie Boy a Hot blooded woman. Právě jméno ony kreslířky byl hlavní důvod ke stáhnutí této dlouhé série...



Příběh manhwy Legend of Nereid je zasazen do antického Řecka, což mě velmi mile překvapilo, protože jsem tak četla první fantasy příběh, který se odehrával v exotičtějším prostředí než jsou už nudné pseudo-středověky. Přičtěte k tomu kresbu Mi-Ri Hwang a máte naprosto okouzlující kombinaci.

Celá manhwa začíná návštěvou proroka Atropa královnou země Attica, která by si od něj ráda vyslechla proroctví týkající se budoucnosti jejího národa a korunního prince. Jenže odpovědi Atropa nejsou vůbec takové, jaké by si královna přála. Atrop předpovídá Attice zkázu - trůn, jenž se bude koupat v krvi a na němž její syn určitě sedět nebude.
Královna Attici zareaguje přesně tak, jak se od tyranské královny očekává, tudíž začne prorokovi vyhrožovat, že pokud ji neprozradí jméno uzurpátora trůnu, nechá mu vyvraždit rodinu přímo před očima. Atrop se rozhodne poprvé ve svém životě zalhat, protože na její otázku nezná odpověď, a vysloví náhodně první jméno, nebo spíš titul, jenž mu přijde na mysl - Ocean Warrior ostrova Akaron. K zmíněnému ostrovu je tak okamžitě vysláno vojsko v čele s mladým generálem Themedem, aby mladičkého válečníka našlo a zabilo.

V téže chvíli patnáctiletá Matia netuší, že brzy bude její život převrácen vzhůru nohama. Matia si pokojně žije na ostrově Akaron se svojí matkou, s níž cvičí šerm, poslouchá učení mistra Muta a její jedinou starostí a touhou je výhra jednoletého titulu Ocean Warrior.

Konečně přichází onen osudový den, závod o vysněný titul. Všichni chlapci a dívky, kteří završili patnáct let, se ho účastní. Jednoznačnými favority jsou Matia a její kamarád a rival v jednom, Kulap.

Matia nakonec soutěž vyhraje a ukořistí meč, symbol jejího vítězství, který byl zabodnut v malém skalisku v moři a hrdě plave zpět ke břehu. Jenže to netuší, že tam už na ní čeká vojsko generála Themeda s rozkazem ji okamžitě zlikvidovat. Její matka ji však varuje, Matia se potopí zpět do moře a plave do jeskyně, kde se hodlá ukrýt. Je zmatená a vůbec netuší, co se děje. O něco později se k ní přidá její kamarád, Kulap, který ji na radu mistra Muta přinese zahozený meč, který si v soutěži vybojovala, a v kostce ji vysvětlí souvislosti mezi armádou generála Themeda, proroctvím, kterému on sám nevěří, a jí.

Matia se celkem rozumně rozhodne utéct, ne že by ji něco jiného zbývalo. Ostříhá si vlasy a rozhodne se pod jménem Kulap vydávat za chlapce, což se ukáže jako šťastné řešení už jenom kvůli jejímu všudevisícímu a všemiznalého portrétu. Aby to Matia měla ještě dobrodružnější, je na její hlavu vypsaná tučná odměna.

I když se naše hrdinka snaží co nejméně nápadně dostat k prorokovi Atropovi, ironie osudu tomu nechtěla, aby se nezapletla do pokusu o otravu generála Themeda, omylem mu nepomohla a nestala se jeho sluhou... XDDD



Musím se přiznat, že mám z této manhwy rozporuplné pocity. Ústřední zamilovaná dvojice, Matia x Themedes, mě upřímně moc nebrala a ani jednoho z nich jsem si nebyla schopna doopravdy oblíbit, i když nemůžu zase tvrdit, že by mi vyloženě vadili. Přesto byla Matia na můj vkus moc naivní, z obrázků jsem navíc čekala válečnici, ne osudem vláčenou hrdinku, a Themedes byl až příliš dokonalý, takovým tím správňáckým stylem, jestli mi rozumíte.
Teď se jistě ptáte, jak jsem to mohla dočíst. Kupodivu docela snadno. Protože co tahle manhwa ztrácí na hlavních charakterech, které pořád nejsou zas tak zlé, nabírá na těch vedlejších, jenž jsem si skutečně zamilovala a trnula ve strachu o jejich osud. 

Zatímco láskyplný vztah hlavní dvojice byl spíše nudný, tak naopak vztah Themedeovi sestry, Naisii, a korunního prince Attici, Paramose, byl neuvěřitelně napínavý, smutný a strhující. Několikaletá jednostranná láska sympatického Paramose do nádherné, intrikářské Naisii, která ve svých očích a srdci měla jediné muže, vlastního bratra, byla zkrátka dech beroucí. Obou postav mi bylo hrozně líto a nebyla jsem schopna odhadnout, jak to s nimi dopadne. Tento vztah byl totiž zachycen mnohem realističtěji než dokonalé souznění Matii a Themedese. Mimochodem, úplně mi uniklo, kdy (a proč) se ti dva do sebe zamilovali... o_O

Pak tu máme poslední pár, jenž by rozbušil srdce kterékoli fanynky shounen ai, prince Tyona a jeho oddaného služebníka Lamodeuse. Pokud byste v této dvojici hledali nějaký něhou přetékající cit, tak byste se šeredně zmýlili. Princ Tyon je rozmazlený, chladný, krutý parchant a Lamodeus pro změnu fanaticky oddaný sluha. Ti dva mají mezi sebou dokonalou ukázku sebedestruktivního vztahu, kdy si navzájem ubližují, obzvlášť princ Tyon v jejich dvojici vede...

Opravdu mě udivuje ten kontrast mezi vykreslením vztahů hlavních a vedlejších postav. Kdy se některá autorka shoujo naučí, že romantika nemusí mít pouze jednu „cukrovou“ podobu... Myslím, že by tahle manhwa byla nejmíň o řád lepší, kdyby hlavní dvojicí byla Naisia a Paramos. Opravdu mě totiž nebaví číst shoujo, kde od první stránky vím, kdo s kým skončí a jak to celé dopadne...

Opustíme teď postavy a přejdeme k příběhu. Legend of Nereid má příběh velice vlažný, co si budeme nalhávat, klasické shoujo se v něm nezapře. Kupodivu mi to dlouho nevadilo z jednoho prostého důvodu – postavy a ty jejich intriky. Takže jsem si ani nevšimla, že se děj nějak přestal posouvat vpřed. Bohužel, někde za polovinou mi nastaly krušné časy a Legend of Nereid jsem už ani tak nečetla, jako se jím spíš prokousávala. Vpřed mě táhla pouze zvědavost o osud vedlejších postav a nějaká Matia a Themedes už mi byli upřímně ukradení.

15 booků nebyla podle mě úplně nejšťastnější volba. 15 booků o tom, jak se Matia snaží dostat k prorokovi a očistit své jméno, je trochu moc. Naštěstí ke konci nabírá příběh zase na spádu, ale i tak se vycpávkový pocit z prostřední části jen tak nesmyje. 

Celá manhwa končí docela slušnou pointou, ale na druhou stranu se už vůbec nezaobírá osudy vedlejších postav, z čehož jsem málem dostala infarkt.

Suma sumárum, Legend of Nereid bylo zvláštní shoujo, na které hned tak díky některým postavám nezapomenu, přesto se kvůli příliš okatému, neoriginálnímu osudu hlavních dvou postav a místy přílišné zdlouhavosti neumístí mezi mými nejoblíbenějšími dílky. U komedie jsem schopna přimhouřit oko, ale tady bohužel ne... 

POSTAVY

Matia / Kulap

Vzhledem k tomu, že Matia vyrůstala na ostrově plného harmonie, je hodně naivní a přeci jen trochu odlišná od ostatních dívek mimo ostrov. Nemá totiž ani ponětí o módě nebo o tom, jak se chovat k mužům či šlechticům.
Když se dozví o proroctví a její úloze v něm, snaží se dokázat, že je to lež. Jenže to vůbec nebude tak snadné, jak si představovala - všechno se obrátí proti ní a ona je proklínána jako čarodějnice. Nezbude ji nic jiného než zůstat pod ochranou prince Tyona, který v ní vidí hlavně způsob jak království Attica porazit...

Themedeus

Themedeus je nadaný, mladý generál, který se těší velké přízni krále Attici. Naproti tomu také naneštěstí velké zášti ze strany královny, která nevynechá jedinou chvilku, jak proti němu nezaintrikovat.
Themedus je čestný muž, oddaný své zemi a plně se ovládá. Nebo aspoň do chvíle, dokud není nucen zabít dívku, jež miluje...

Naisia

Naisia je Themedeova mladší sestra, kterou zbožňuje. Přestože má tvář nevinného anděla, neváhá využit své pěkné tvářičky ve vlastní prospěch.
Její jedinou láskou je její bratr, který ale o jejích citech nemá nejmenší ponětí a nikdy by je ani nepřijmul.
Přestože Naisia často intrikuje, nutno dodat, že převážně ve prospěch bratra. Nežene ji vpřed bohatství ani moc, ale pouze blaho jejího milovaného sourozence. Naisia je schopna obětovat i samu sebe, pokud by to Themedeovi mělo pomoct.
Hodně žárlí na Matii a snaží se ji vyšachovat z bratrova života.

Paramos

Paramos je korunním princem Attici. Je to v podstatě čestný, rozumný, inteligentní mladý muž, kterého sžírá jeho dlouholetá neopětovaná láska k Naisii. Stále doufá, že mu jednoho dne bude Naisia jeho city opětovat a nechápe, proč je ke všem mužům tak lhostejná...
Když se dozví o jejích pravých citech k Themedeovi, jeho čistá láska se rychle přemění v žárlivost, vztek a zoufalství a rozhodne se Naisii získat i násilím. I kdyby měl jejího milovaného Themedia popravit a riskovat tak její nenávist....

Tyon

Tyon je druhorozený princ království Euripohtidai. Krom toho je to rozmazlený, nedospělý, krutý, horkokrevný spratek, který by si zasloužil nakopnout. Kvůli jeho krásnému vnějšku mu padají všechny ženy, a dokonce i muži, k nohám, což jeho už tak pochybný charakter rozhodně nemůže vylepšit. Přes všechny tyto špatné vlastnosti se mu nedá upřít vysoká inteligence a odvaha.
Podobně jako Naisia, i Tyon později intrikaří, jenže narozdíl od ní, dost ošklivým způsobem. Navíc jeho jediným hnacím motorem je vidina jeho coby krále.
Tyon nesnáší dotyky, jedinou výjimkou je Lamodeus, jeho sluha a milenec. Milenec však v tom nejošklivějším a nejkrutějším smyslu slova, spíš bychom to měli nazvat ohřívadlo postele a majetek.
Tyon má zvláštní vztah k Matii, svým způsobem ho fascinuje, ale zároveň v ní vidí příležitost k poražení Attici, tudíž většina jeho sympatií k ní musí ustoupit honbě za mocí.

Lamodeus

Lamodeus je naprosto oddaným společníkem a sluhou prince Tyona. Je starší než princ a stará se o něj jako o mladšího bratra. Věnuje mu veškerou svoji pozornost a udělá úplně všechno, co mu Tyon přikáže, aniž by dal nějak najevo svoji vlastní vůli či odpor k vydanému rozkazu.
Zároveň je však jediným, na jehož radu je Tyon ochotný dát a z nich dvou je to rozhodně ten rozumnější. Většinu času musí hlídat Tyona, aby v jednom ze svých vzteklých výbuchů někoho nezabil.

Toward the Terra / Terra e.. (1980)

(film)

žánr: sci-fi

rok výroby: 1980

info: Anidb

Po dlouhé době jsem se rozhoupala ke zhlédnutí filmu Toward the Terra. Spouštěčem se stala hlavně Katsumi, co mě jedním zajímavým videem navnadila v naší vzkazové diskusi na Lidech.cz, takže o půl hodiny později jsem už uváděla svůj stahovací program po dlouhé době opět v chod.

Před nějakou dobou jsem tu procítěně vzdychala nad stejnojmenným, a podstatně mladším (2007), seriálem. Kdo se mého sáhodlouhého příspěvku nezalekl *upřímný obdiv*, tak tuší oč v Terře běží. Pro ty nezasvěcené:

Lidé ve své sobeckosti a bezohlednosti zničili rodnou planetu Zemi, Terru. Byli donuceni z ní odejít a začít žít v koloniích na jiných planetách, dokut se Terra nevzpamatuje a nebude zase obyvatelná. Aby se však historie neopakovala, rozhodli se vytvořit dokonalý počítačový systém, jenž by jim vládl a předešel podobné katastrofě. Tak vznikl Superior Domination (SD) systém v čele s Grand Mother. Lidé možná ale netušili, jak absolutní moc nad nimi SD systém bude mít - děti se nerodí přirozeně, ale v laboratořích, rodiče jsou pečlivě vybíráni a hlavně - ve 14ti postupují děti zkoušku dospělosti, ve které jsou jim vymazány veškeré dosavadní vzpomínky a naopak vsugerována a umocněna oddanost k SD systému.
Přes veškerou promakanost SD sytému se začali rodit děti, zvláštní anomálie, s esperskými schopnostmi, které se projevovaly právě u zkoušky dospělosti. Někdy i dříve, každopádně v obou případech byli dotyční klasifikováni jako nežádoucí a zlikvidováni Universal Controlem.
Kdysi se však několika podobným lidem podařilo utéct, začali si říkat Mu a skrytě žili v podzemí.
Hlavní hrdina, Jomy Marquis Shinn, o podobných lidech sní a vykládá o tom na veřejnosti. V obou případech to znamená Malér s velkým M, takže nikoho nepřekvapí, že si pro něj Universal Control přijde a pokusí se ověřit, zda je nebo není Jomy Mu. Kupodivu zjistí, že ne, ale my diváci se smějeme, protože my VÍME, že to tak úplně nebude pravda... XDD
Druhý den podstupuje Jomy zkoušku dospělosti, do níž se zaplete zcela neznámý muž, respektive jeho hlas, a přemlouvá Jomyho, aby si své vzpomínky nenechal vzít a bojoval s počítačem vyplachujícím mu mozek.
Na scénu přechází znova Universal Control a pokusí se Jomyho rychle zlikvidovat, jenže Jomy je zachráněn nějakým mužem, mluvícím s ním telepaticky, odvezen do úkrytu Mu, od jejich vůdce, Soldiera Blue (onen hlas), se dozví, že má být jeho nástupcem a vést Mu proti lidem a zpět na Terru....

Zmíněný děj není ani třetina z filmu, natož seriálu. V obou adaptacích mangy se vyskytuje obrovské množství postav na obou stranách, jak u Mu, tak i u lidí, takže si dovedete představit, kolik souvislostí jsem vynechala. Podrobně jsem se už rozepisovala v příspěvku o seriálu a opravdu nemám nervy si to zopakovat, nehledě na to, že nejsem sadista – to bych vám neudělala. XDDD

Zpět ale k filmu. Musím se přiznat, že jsem měla poněkud zvláštní pocit, když jsem si uvědomila, že sleduji film o 9 let starší než jsem já. Možná nebude od věci, když si tuto skutečnost uvědomíte, protože se odráží v kvalitě animace, zvuku, i dabování seiyui... Sledovat takto staré dílko je pro nás, fanoušky anime rozmazlené špičkovými animacemi, trochu problém. Je mi líto, ale nikdy mi nenamluvíte, že podobné kousky mají své „kouzlo“. Uznávám, že spoustu z nich musí být úžasných a současná anime je třeba i vykrádají, ale koukat se na ně je poněkud obtížné a raději tak dám přednost novějším „neoficiálním remakům“, bohužel. Jsem asi barbar, ale nestydím se za to.... XDD

Přes to všechno není největším minusem tohoto filmu stáří, kupodivu tady je to ještě na svůj vetchý věk poměrně hezky animované anime. V čem tkví hlavní problém jsou obsáhlost děje – už do 24dílného seriálu byl problém ho narvat, natož do ani ne 2hodinového filmu - a zkoprnělost, zejména povahová, postav. Kde se v seriálu mluví o jejich vývoji, tady to byl vývoj skokem, a to ještě dost pochybným. Probíhal zhruba takto: závažná, překvapující situace –> hrdina si rozrušeně uvědomí, co se děje -> uběhne 5 vteřin -> hrdina situaci komentuje tónem „zítra bude oblačno...“ Fakt jsem se u toho musela smát, to se prostě nedalo. Ten kontrast byl zkrátka do očí bijící...

Nemůžu upřímně tvrdit, že bych film Toward the Terra nedoporučovala, ale nějak nemohu ani najít důvod, proč byste se na něj měli podívat.... Nejlepším řešením bude zkouknout místo toho seriál, který je opravdu nádherný...

P.S. Pokud si budete tento film chtít stáhnout, doporučuji verzi od MEGI (Medgirl), kvalita je totiž koukatelná, narozdíl od jiných...

Terry Prachett a proč jeho knihy nemám ráda...

Poslední dobou mám pocit, že na jméno tohohle populárního spisovatele humorné fantasy narážím v jednom kuse. Nad čím se však pozastavuji je fakt, že vždy pouze v pochvalném nebo zbožňujícím kontextu. To jsem opravdu jediná čtenářka fantasy na světě, které přijdou jeho knihy spíš trapné než legrační? Začínám si připadat trochu jako blázen...

Terry Prachett se proslavil svou sérií knih o Zeměploše, fiktivním světě ležícím na hřbetě želvy plující vesmírem, která u nás vychází od 90. let. Jen tak pro zajímavost, přeloženo do češtiny bylo všech jeho 34 knih, což názorně svědčí o jeho oblíbenosti u nás.
Zeměplocha je knižní série, která nepokrytě paroduje díla autorů klasické fantasy jako jsou třeba Tolkien, R. E. Howard a podobně.

Co mně osobně se na této sérii nelíbí, je druh humoru. V přední řadě parodie moc nemusím, i když jsem se už setkala i s opravdu vtipnými výjimkami, vadí mi prostě ta absurdnost, vypilovanost všeho do nereálných extrému, jak je vše postavené za účelem právě té "vtipnosti", jíž se podřizuje všechno – charaktery postav, příběh apod.
Já, milovnice sarkastických poznámek, černého humoru a komičnosti ve vypjatých situacích, prostě toto nedokážu ocenit. Neříkám, že je to série špatná, jen jsem tak nějak doufala, že "odpůrců" bude více... XDDDD

***

Pro představu, co já považuju za humorné knihy: prvních 6 knih série Mýtů od R. Asprina, knihy J. Kulhánka (obzvlášť Noční klub, Vládci strachu a Divocí a zlí), knihy od S. R. Greena (Východ Modrého měsíce je nepřekonatelný XDD) a z fantasy parodií třeba Zabij a zachraň od J. Moora

Gorgeous Carat

Gorgeous Carat (1-4)
Gorgeous Carat Galaxy

žánr: dobrodružné, shounen ai

počet volume: 4 + 1

mangaka: Yuu Higuri

licenzlé: BLU (CG 1-4), Digital Manga Publishing (CG Galaxy)

download: LJ Bishies lover (complete až na 2. volume, které neni celé)

Jak už začíná být mou tradicí, rozhodla jsem se tu o víkendu zase rozvzdychat o další manga sérii. Tentokrát se bude jednat o Gorgeous Carat od Yuu Higuri, o níž jsem tu už básnila v souvislosti s mangou Cantarella.

Příběh se odehrává ve 20. století a začíná v Paříži. Hned v úvodu se seznamuje s jednou z hlavních postav, dvacetiletým Florianem Rochefortem. Florian žije na rodinném sídle se svojí matkou, která se nedokáže vyrovnat s tím, že členové tak honosné, starobylé šlechtické rodiny, jako jsou oni, a dokonce i s královskými příbuznými, jsou totálně na mizině. Aby nebyli se synem o hladu a postarší aristokratka mohla stále pořádat honosné večírky a všem podsunovat představu, že se mají náramně dobře a žádné finanční obtíže je opravdu netíží, pomalu zevnitř rozprodávají rodinné sídlo - umělecké předměty, drahocenný drahý nábytek, to vše tajně putuje do aukčních síní.
Už tak těžkou situaci vůbec neulehčuje povaha Florianovi matky, která naprosto odmítá pracovat, stejně tak to zakazuje i svému synovi. ("Raději zemřu hlady než takto klesnout!") Florian je ale na rozdíl od ní realista a uvědomuje si, že rozprodávání sídla prostě nemůže trvat do nekonečna. Vybídne tedy svojí matku, ať prodá slavný rodinný klenot, 120ti karátový diamant The Flame of Mughal.
Jenže jeho matku tenhle nápad zrovna nenadchne a místo toho dostane hysterický záchvat. 

O pár dní později pořádá Florianova matka na sídle další z večírků, na němž se impozantně objeví i vzdálený příbuzný rodiny Rochefort, hrabě Ray Balzac Courland. Už sám jeho příchod je šokující vzhledem k jeho arabskému oblečení a vůbec poloarabskému původu, ještě hůře jsou však na tom jeho způsoby. XD Namíří si to totiž přímo k Florianovi, bez nějakých řečí ho popadne za bradu a začne mu kroutí hlavou. Překvapený Florian zareaguje poměrně logicky a vrazí Rayovi facku.. XD O něco později se dozvídáme, že Ray byl tak uchvácen Florianovýma neobvyklýma fialovýma očima, ale tom později... XD

Florianova matka Raye pozvala jako poslední naději, která by si něco z jejich sídla za tučnou částku koupila. Jenže Ray není zrovna troškař, s návrhem souhlasí a vybere si tak jejího syna. Ve Florianově matce se objeví mateřské pudy a proto Rayovu nabídku razantně odmítne. Jenže po Florianovi přijde na řadu The Flame of Mughal a v tu chvíli všechny mateřské instinkty pomřou a drahá lady se svíjí v nerozhodnosti.

Samozřejmě, Florian je dar z nebes a milující syn, takže se dobrovolně odevzdá do spárů Raye, aby ušetřil svojí matku trápení..XD (No já nevím jak vy, ale já bych se v tomhle případě just na truc nedala...XDD)
Chudák chlapec netuší, jak moc živý život s Rayem a jeho arabskou společnicí Lailou povede... Ray má totiž osobitý koníček, jenž spočívá v pobíhání v cylindru, černém plášti a v kradení velice drahých předmětů a šperků... Jeho alter ego je známo jako slavný, nedopadnutelný zloděj Noir...

Gorgeous Carat je dobrodružná, nenáročná manga, lehce líznutá shounen ai a se zábavným, svižně plynoucím a poměrně přímočarým dějem. Jejím největším lákadlem rozhodně jsou výrazné, lehce oblíbitelné postavy, skvělý, jemný humor a krásná kresba, jak u Yuu už bývá zvykem.

S lehkým srdcem tedy tuto mangu doporučuju, přečtením určitě nic nezkazíte a věřím, že nebudete zklamáni.

EDIT 23.2.2008 12:03

Taylor hodila na svůj blog vtipnou, ja je u ní zvykem, recenzi o CG a jak u ní tak projíždím komentáře, tak se tam jedna dobrá duše zrovna zmiňuje o dalším sequelu CG, a to s názvem Gorgeous Carat La Esperanza. Ověřovala jsem to na netu a..

...Gorgeous Carat by You Higuri is a 4-volume non-explicit Boys Love manga series with a 1-volume sequel (Gorgeous Carat Galaxy) and a brand new storyline being serialized in the Japanese manga magazine, Spica (Gorgeous Carat La Esperanza)...

(zdoj: LJ astraplain)

Takže se máme nač těšit... XD

download: první 2 kapitoly v RAWu ke stáhnuti na LJ stevenghost

POSTAVY

Florian Rochefort (20 let)

Poslední potomek slavné šlechtické rodiny Rocherfortů. Florianův otec byl těžce zraněn v bojích během revoluce a o několik let na následky svých zranění umírá zanechajíc po sobě jediného syna a manželku.Florian na rozdíl od své matky není tak nabubřelý a přesvědčen o "svatosti" své modré krve a z nich dvou je to ten realisticky uvažující. Bez nějakých větších výčitek by prodal rodinný klenot a šel pracovat jako obyčejný člověk, což by bylo přesně to, co jeho matka nejvíce odsuzuje a nepovažuje za jim hodné. To je asi jediný důvod, proč své plány neuskutečnil.
Florian nakonec skončí ve společnosti hraběte Raye Balzaca Courlanda, kterému má zaplatit obrovský druh (pořád se zvyšující, aspoň tedy podle Raye XDD), jenž Ray Florianově matce výměnou za něj zaplatil. Aby toho nebylo málo tak k Florianově nenadšení společnost došla k závěru, že je Rayovým milencem, protože jinak si nedokázala jejich náhlé spolužití vysvětlit.

Florian je přátelský, upřímný a milé, jemné povahy, tedy do chvíle, dokud ho Ray nečím nenaštve - údernost jeho pravého háku by mu pak záviděl kdejaký boxer...XD

Ray Balzac Courland ala Noir (18 let)

Ray je vzdálený příbuzný Rocherfortů a černá ovce, kterou je hlavně kvůli své matce. Rayova matka se totiž při své cestě do Arábie seznámila s jedním šejkem a nakonec si ho i přes námitky své rodiny vzala a měla s ním syna, Raye. Přestože svého rozhodnutí ani po několika letech nelitovala, v Arábii došlo k občanské válce, její manžel byl zabit a ona sama donucena se se svým synem ukrývat. Její zdraví bylo stresujícími útěky podlomeno a vážně onemocněla. V té době 10ti letý Ray se snažil vydělat aspoň to něco málo peněz prodejem svého těla nebo kradením. Netrvalo však dlouho a jeho matka nakonec zemřela a z Raye se tak stal sirotek.
Jeho prvním přítelem a vlastně i učitelem byl o něco málo starší chlapec Azura, jemuž tak říkali kvůli barvě jeho očí. Přijal ho do svého gangu a naučil ho, jak přežít v ulicích marockého města. Tehdy mu Azura vyprávěl o temnotě, jejich příteli a podle toho si pak Ray vybral i svůj zlodějský pseudonym, Noir (francouzsky - černá). Z Azury a Raye se rychle stali přátelé a po pár říznutí do zápěstí se mohli začít nazývat pokrevními bratry. XDD
Jak se stal hrabětem, to si nejsem jistá, asi se vrátil do Francie a dožadoval se nějakých dědických nároků nebo tak, netuším - jeho matka byla vyděděna, takže....??
Každopádně teď je už ve svých 18ti velmi zámožný mladý muž se slabostí pro kradení...XDD Cestuje po Francii se svojí věrnou arabskou společnicí Lailou, společnicí však v tom nejplatoničtějším slova smyslu...XDD

Ray je v některých ohledech hrozně vyspělý, kor když to někdy porovnáme s chováním Floriana, který je o 2 roky starší, (což by jeden ani neřekl o_O), je okouzlující, sebevědomý, sarkastický, rád riskuje (a krade) a vůbec je takové hravé povahy. Na druhou stranu někdy dokáže být strašně dětinský a svoje podráždění či nelibost dává pěkně okatě a protivně najevo...XD
Btw, Florianovi pořád tvrdí jaký obrovskýýý dluh u něj má, přitom mu dává diamanty a šperky, za něž by si Florian, kdyby se trochu v šutrech vyznal, mohl klidně koupit několik sídel...
Teď něco pro romantické duše - Ray tvrdí, že nejkrásnějšími šperky jsou Florianovi oči, "ametysty"... XDDD Takhle romanticky to sice netvrdí, spíš to zní dost perverzně, ale co..XD

Leila

Rayova společnice a obdivovatelka, kdo ví jak dlouho. I když je jejich vztah na čistě platonické úrovni a Ray o ní jako ženu žádný zájem nejeví, Leila ho nekriticky zbožňuje a miluje. Možná proto ze začátku Floriana nemá ráda a žárlí na něho, časem se však smíří se skutečností, že Raye váže k Florianovi hluboký cit a to se asi nikdy nezmění.

Leila je hodně přátelská, hlasitá, na tu dobu překvapivě emancipovaná a rázná. Je taky proslulá svým naprosto nepoživatelným jídlem. XD

Katsumin překlad Mirage of Blaze...

... bohužel ne celého, ale pouze pár stránek, ale i tak se vděčností plazím Katsumi u nohou...XD

(Odkaz najdete na foru shounen-ai or yaoi na Lidech.cz.)

Ale to nevadí, protože hodlám Katsumi tak dlouho citově vydírat, dokud nepřeloží všech těch 40 či kolik novel...XDDDD (<- Gladnessina zákěřná stránka v plné ráži) Okey, je mi jasný, že překlad té xbookové série není moc pravděpodobný, ale naděje je příliš krásná věc, jež si nemůžu prostě odepřít...XD Tímto přípspěvkem skládám Katsumi obdiv, že se s tím tak mořila, protože překládat z japonštiny musí být skutečný horor a má tak můj plně zasloužený obdiv... Takže - děkuju, za sex scénu s Takayou a Naoem... XDDDD Btw, nezdá se vám, že tam spíš Naoe Takayu znásilnil?! XDDDDD Přišlo mi docela drastické, jak se Naoe blaženě..ehm...dobýval do Takayi a ten druhý chudák řval bolestí a málem mu u toho omdlel... XD Asi je to nějaká japonská zvrácená představa romantiky...


EDIT 9.2.2008 20:03

Doufám, že Katsumi nebude vadit, když tu hodím její odkazy na překlad a dodatky. Přeci jen to na fóru nebude strašit do nekonečna.... XD
Tady nějaké další překlady na LJ, ale v angličtině... Je to sice hodně rozkouskované, ale na druhou stranu, je tam asi nejlepší shrntutí, spolu s odkazy, téměř všech překladů, co najdete na netu.


EDIT 27.5.2008 00:11

Na Letecké poště už vypršel časový limit, tak jsem Katsumin překlad přeuploadla do své složky na 4shared.

Jinak další překlady, tentokrát však "pouze" z japonštiny do angličtiny najdete na blogu Quaint-twilight, ale většina z nich už je zveřejněná v odkazu výše.

série Noční běžci (Nightrunner)

1. díl - Štěstí ve stínech (Luck in the Shadow) - 1996
2. díl - Příchod tmy (Slalking Darkness) - 1997
3. díl - Zrádcův měsíc (Traitor´s moon) - 1999
4. díl - Shadows return - 2008
5. díl - White Road - 2010

autorka: Lynn Fleweling

nakladatelství v ČR: Fantom Print

Hlavními hrdiny této populární knižní série jsou Seregil í Korit a Alek Amasa, kteří pracují jako Pozorovatelé, „agenti“, ve službách Seregilova bývalého učitele, čaroděje Nysandera. Jejich úkolem je zaznamenávat, a případě zlikvidovat, všechna potencionální nebezpečí království Skaly...


Série Nočních běžců je skutečně velice podařený počin. Ještě lepší na tom je fakt, že oproti všem zaběhnutým stereotypům má dokonce kvalitativně vzrůstající tendenci, aspoň tedy co se původních třech dílů týče.

První díl, Štěstí ve stínech, je poměrně klasická fantasy, kde se řeší záhada magického kotouče, nekromantského artefaktu nesmírné moci a slouží hlavně jako úvod do světa, který Lynn Felwelling stvořila.
Za velké plus považuju absenci trpaslíků, skřetů a podobných stvoření tolik typických pro většinu fantasy. Elfy jako takové tu taky nenajdete, přesto je podezřelou obdobou rasa Faieů, jedním z nichž je i samotný Seregil.
Postupně se tu seznamujete s dalšími postavami příběhu, kterými jsou Micum, dlouholetý Seregilův přítel a jeden z Pozorovatelů, Kari, Micumova manželka, Beka, Micumova a Karina nejstarší dcera a Alekova spřízněná duše, samotný Nysander nebo arogantní Thero, Nysanderův současný učeň.
Ti všichni jsou velmi věrohodně vykresleni a jsou to skutečné, živoucí postavy, jejichž chování a jednání je velmi realistické a vyvíjí se. Dovolím si tvrdit, že právě postavy jsou jedním z největších kladů této série. Přestože to nejsou žádní superhrdinové s nadlidskými schopnosti, jsou to výrazné postavy, na něž jen tak nezapomenete a které příběh patřičně zatraktivní.

Druhý díl, Příchod temnoty, začíná být už zajímavější, zamotanější, ale stále se nijak zvlášť neodklání od klasické fantasy. Je tu ale odhaleno několik velmi zajímavých skutečností a Seregilův vliv na Aleka je už víc než patrný, ta tam je původně nesmělý chlapec...
Pro yaoifangirls mám dobrou zprávu, právě v tomto díle se Alekův a Seregilův vztah posune z přátelské roviny do poněkud hlubší. XD

A nakonec, třetí díl, Zrádcův měsíc, považuju za nejpovedenější. Zachycuje diplomatické jednání o spojenectví mezi lidským královstvím Skaly, z kterého většina našich knižních hrdinů pochází, a národem Faieů.
Tenhle díl je sice nejméně akční pokud jde o nějaký ten boj, ale politického pletichaření si tu užijete přehršel, až vám z toho bude dokonce špatně. Zvláště okořeněné je to skutečností, že se Seregil, se svým teď už milencem Alekem, vrací do vlasti, která ho vlastně vyhnala. A můžete mi věřit, že jeho přítomnost zrovna nevylepší napjatou atmosféru jednání, kde vás neváhají pro splnění vlastních cílů otrávit nebo vám přichystat nějakou fatální "nehodu"...


Celkově je série Nočních běžců jaksi pestrá, pořád se něco děje, nedokážete se u ní nudit a musíte si přečíst další stránku.
Flewelling píše totiž svižně, vše hladce odsýpá, nepřináší sice v rámci žánru nic závratně originálního, - na druhou stranu, kdo zase poslední dobou ano -, dokáže vždy nějak překvapit, postavy jsou velice výrazné a hlavně, Flewelling otrocky nerozlišuje na "špatné" a "dobré". Může se lehce stát, že záporák je vcelku sympaťák a rádoby kladnou postavu bychom s chutí nakopli do zadku a odstřelili na Mars.



POSTAVY

Nemůžu si to odpustit, když ony jsou tak návykové....XD Udělám kompromis a zůstanu jen u hlavních dvou a nebudu spoilerovat, doufám. XD


Seregil í Korit Solun Meringill Bokthersa

Seregil je Faie, takže i když nevypadá na více než něco málo přes dvacet, je mu prosím už přes osmdesát! (Taky bych chtěla v tomhle věku vypadat tak dobře....XD)
Seregil byl jako mladý vyhoštěn z Aurënenu, vlasti Feiů, a od té doby žil ve Skale mezi lidmi jako lord Seregil, vzdálený příbuzný skalské královny. Možná právě kvůli svému dlouhému soužití s lidmi je o dost odlišnější než většina Faiyů, je prudší, temperamentnější, netrpělivější.
Seregil je navíc taky náramně samolibý, sarkastický, uhlazený, inteligentní, dokáže být velice galantní a okouzlující a jeho mravy jsou občas mírně řečeno uvolněné... Velmi snadno se začne nudit, pak je nesnesitelný.
Na druhou stranu je to v podstatě férový "člověk", který kvůli své minulosti nikdy neodpouští zradu. Přestože neustále vypadá lehkomyslně a beztarostně, stýská se mu po rodné zemi, rodině, jež ho zavrhla a bolestně si uvědomuje, jak všichni, které miluje, kolem něho rychle stárnou a brzy zemřou...


Alek Amasa

Alek je od svých šestnácti let Seregilův učeň, přítel, společník a v neposlední řadě nakonec i milenec. Alekova matka zemřela brzo po jeho narození a otec pár měsíců před tím, než potkal Seregila.
Alek prodělal během série asi největší vývoj. Už sice na začátku to byl nepopiratelně šikovný, inteligentní chlapec, co se dokáže sám o sebe postarat, ale na druhé straně byl typicky seversky natvrdlý, necivilizovaný a docela nesmělý. Seregilovým vlivem se nám Alek hodně změnil, takže ve třetím díle už je to silná osobnost, která je někdy schopna převálcovat i Seregila, to už je co říct..XD Z těch dvou je Alek ten puritánštější, někdy i bolestně čestnější, jediným společným povahovým rysem je jim asi ta tvrdohlavost, což je někdy problém...

série Only the ring finger knows (BL novely)

autorka: Satoru Kannagi

ilustrátorka: Hotaru Odagiri

počet dílů: 5 (5. novela není zatím licenzlá)

licenzlé: DMP - June

download: 4shared (1. - 3. díl)

Only the ring finger knows se dostalo do podvědomí yaoifangirls jako manga, kterou nakreslila mangaka Hotaru Odagiri, ale málokdo ví, že původně se jednalo o román japonské autorky Satoru Kannagi, který Hotaru Odagiri pouze ilustrovala. Samotná manga zachycuje jen polovinu prvního románu, to jen tak pro zajímavost... XD


Prvně něco málo k ději... Ve škole Watariho Fujiho teď panuje nový hit, nošení pasujících prstýnků. Shodné prstýnky na pravém prsteníčku symbolizují přátelství, prstýnky na prostředníčku pravé ruky znamenají, že jste singl a konečně, ta nejpopulárnější část, prstýnky na levých prsteníčcích všem oznamují, že jste zadaná/ý - pokud by jste velmi pečlivě hledali, tak podle shodného prstýnku poznáte s kým dotyčná/ý chodí.
Přestože Wataru této módě příliš nefandí, má taky jeden takový prstýnek, jenž opatruje jako oko v hlavě a téměř nikdy ho nesundává. Spousta jeho spolužáků tak došla k mylnému závěru, že Wataru stále chová nějaké city ke své bývalé přítelkyni, ale pravda je taková, že Wataru si prostě svůj prstýnek oblíbil, nikdy ho v páru nekoupil a podle jeho vlastních slov je to už jeho takový "společník".
Jaké je však Watariho překvapení, když se jednoho dne do jeho třídy vřítí všemi obdivovaný sempai a elitní student v jednom, Yuichi Kazuki, a oznámí mu, že si s ním v umývárně omylem prohodil prstýnky... Mimo to jen tak mezi řečí nazve Watariho hlupákem, že si toho nevšiml dřív - jejich prstýnky byly sice totožné, ale ten Yuichův byl jaksi užší a Wataru ho málem na prst ani nenarval XD - a vůbec má tenhle náhle protivný idol školy velmi daleko od respektovaného chlapce, který je ke všem milý a laskavý... ke všem, krom Watariho. Ale proč?



Only the ring finger knows je klasickým zástupcem žánru shounen ai, a to v jeho nejčistší podobě - se všemi klady a zápory, jenž z toho plynou.

Dovolím si tvrdit, že tahle série je tak trochu lyrická, výjimku tvoří první díl, který je v porovnání s pokračováními pestřejší, dynamičtější. I tak však v celé sérii nenajdete žádné nervy drásající drama, žádný "angst" tolik oblíbený mezi fanynkami yaoi. Děj tak nějak pomalu plyne - v 2. a 3. díle je zachycen Watariho a Yuichiho život, jak se jejich vztah pomalu posouvá do hlubší roviny, přesto se tu však stále nic zásadnějšího neděje.

Ale i tady se najde několik okamžiků, které rozhodně upoutají vaši pozornost. Největší zlom nastává ve chvíli, kdy se ve druhém díle objeví Masanobu Asaka, Yuchiho rival v lásce. Nutno dodat, že postava Masanobiho nepůsobí v ději rušivě či nevěrohodně, nepokouší se totiž ukeho, Watariho, znásilnit, unést ani nic podobného, jak je poslední dobou v yaoi dosti nešťastně oblíbené. Naopak, dlouho by jsme dokonce považovali Yuchiho žárlivost za neopodstatněnou...

Celá románová série se přesto více či méně nese v nenáročném romantickém duchu narušeném pouze faktem, že naše zamilovaná dvojice musí svůj vztah před veřejností tajit. Opravdový střet s realitou ale nastává ve chvíli, kdy se na scéně, zhruba v poslední třetině druhého dílu, objevuje Yuichiho starší bratr Shohei. Tahle usměvavá sympatická postava se dosti razantně postaví proti Watariho a Yuchiho vztahu a rozhodně to nevypadá, že by svůj názor ani ve třetím díle změnila...

Only the ring finger knows je příjemná nenáročná série, jejíž největší chyba tkví podle mého v nemalém počtu vatových pasáží, které jsou sice pojaty mile a jsou i čtivé, na druhé straně ale budete mít pocit, že po těch 100 stránkách vlastně nevíte, o čem jste četli. Zmíněný problém se týká hlavně druhého dílu. Kdyby totiž autorka příběh rozdělila do dvou knih a některé časti, většinu druhého dílu, tak vynechala, určitě by udělala lépe.

Rozhodně vám nechci tuhle sérii vymlouvat ani vás od ní odrazovat, já sama ji mám ráda a stále patří mezi přeloženými BL novelami k tomu nejlepšímu, když vynechám Ai no kusabi. Nečekejte však zamotaný příběh nebo šokující zvraty, byli byste zklamáni.



PODTITULY:

1. díl - The Lonely Ring Finger
2. díl - The Left Hand Dreams of Him
3. díl - The Ring Finger Falls Silent
4. díl - The Ring Will Confess His Love
5. díl - ?